Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: NASA/CXC/M.Weiss

Supermasivní černé díry jsou všeobecně stacionárními objekty, které sídlí v centrech většiny velkých galaxií. Nicméně na základě použití dat z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a z dalších teleskopů astronomové nedáno vypátrali, že může existovat supermasivní černá díra, která se pohybuje. Tato možná černá díra – odpadlík, která má hmotnost přibližně 160 miliónů hmotností Slunce, se nachází v eliptické galaxii vzdálené zhruba 3,9 miliardy světelných roků od Země. Astronomové mají zájem o tuto pohybující se supermasivní černou díru, protože tak mohou odhalit více informací o vlastnostech těchto tajemných objektů.

Když se dvě menší supermasivní černé díry srazí, splynou za vytvoření většího objektu. Tato kolize by měla zároveň generovat gravitační vlny, které jsou emitovány mnohem silněji v jednom směru než v jiných. Nově vytvořená černá díra tak může obdržet „kopanec“ v opačném směru, než směřují tyto intenzivní gravitační vlny. Tento impuls může vyhodit černou díru z centra galaxie, jak je znázorněno na ilustraci.

Síla impulsu závisí na rychlosti a směru rotace obou menších černých děr před jejich splynutím. Z tohoto důvodu informace o těchto důležitých, avšak těžko postižitelných vlastnostech, mohou být získány na základě studia rychlosti pohybu černých děr.

Astronomové objevili tyto kandidáty na černé díry na základě studia rentgenového záření a optických dat pro tisíce galaxií. Zaprvé použili pozorování družice Chandra k výběru galaxií, které obsahují jasné zdroje rentgenového záření a které byly pozorovány jako součást přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Jasná rentgenová emise je obvyklým rysem supermasivních černých děr, které velmi rychle zvětšují svoji velikost.

Dále se vědci podívali, jestli pozorování jasných rentgenových galaxií pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST odhalí dvě maxima poblíž jejich středu na snímcích v optickém oboru. Tato dvě maxima mohou ukazovat, že je zde přítomna dvojice supermasivních černých děr, nebo že se odvržená černá díra pohybuje pryč od seskupení hvězd v centru dané galaxie.

Pokud byla kritéria splněna, pak astronomové prozkoumali spektra SDSS, která ukázala, jak velké množství viditelného světla kolísá s jeho vlnovou délkou. Jestliže astronomové objevili o mnohém vypovídající charakteristické rysy ve spektru, naznačující přítomnost supermasivní černé díry, následoval ještě bližší průzkum těchto galaxií.

Supermasivní černá díra unikající z galaxie Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Po všech těchto pátráních po vhodném kandidátu byla prchající černá díra konečně objevena. Levý snímek na vloženém obrázku pořízený pomocí HST ukazuje dvě jasné skvrny poblíž středu galaxie. Jedna z nich se nachází přesně uprostřed galaxie, druhá je vzdálena asi 3 000 světelných roků od jejího centra. Pozdější prameny ukazují vlastnosti rostoucí superhmotné černé díry a její polohu shodující se s jasným zdrojem rentgenového záření, který byl objeven družicí Chandra (viz pravý snímek na vloženém obrázku). Na základě použití dat z přehlídky SDSS a z pozorování pomocí dalekohledu Keck na Havajských ostrovech astronomové určili, že rostoucí černá díra se nachází poblíž, avšak viditelně mimo střed a má rychlost, která je odlišná od pohybu galaxie. Z to vyplývá, že tento zdroj může být unikající superhmotná černá díra.

Mateřská galaxie unikající černé díry rovněž vykazuje určité známky rušivých podnětů v jejích vnějších oblastech, z kterých vyplývá, že ke splynutí dvou galaxií došlo relativně nedávno. Protože ke splynutí supermasivních černých děr zřejmě dochází, když se srazí jejich mateřské galaxie, tato informace podporuje představu o prchající supermasivní černé díře v tomto systému.

Kromě toho hvězdy vznikají v galaxii vysokým tempem několik set hmotností Slunce za rok. To souhlasí s počítačovými simulacemi, které předpokládají, že rychlost vzniku hvězd může být zesílena splynutím galaxií, a to zejména v případě, kdy obsahují vyvrženou černou díru.

Další možné vysvětlení získaných dat je, že obě supermasivní černé díry se nacházejí v centru galaxie v souhvězdí Velké medvědice, avšak jedna z nich nevyzařuje zjistitelné záření, protože zvětšuje svoji velikost příliš pomalu. Vědci upřednostňují vysvětlení na základě prchající černé díry, avšak potřebují ještě další data k posílení tohoto předpokladu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] chandra.harvard.edu
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra, Chandra X-ray Observatory


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »