Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černé díry doslova sviští vesmírem

Supermasivní černé díry doslova sviští vesmírem

Momentka z počítačové simulace ukazující galaxii, její jasný centrální region se supermasivní černou dírou a polohy (a rychlosti) „toulajících se“ supermasivních černých děr
Autor: Ricarte et al, 2021

Na připojeném obrázku je momentka z počítačové simulace ROMULUS ukazující středně hmotnou galaxii, její jasný centrální region se supermasivní černou dírou a polohy (a rychlosti) „toulajících se“ supermasivních černých děr (ty nepřipoutané k jádru; úsečka 10 kpc odpovídá vzdálenosti přibližně 31 000 světelných roků). Simulace studovala vývoj a četnost toulavých supermasivních černých děr – ty v raném vesmíru obsahovaly většinu hmoty soustředěné v černých dírách.

Každá velmi hmotná galaxie hostí podle předpokladu supermasivní černou díru – supermassive black hole (SMBH) ve svém centru. Její hmotnost je úměrná mj. hmotností vnitřního regionu galaxie – pravděpodobně proto, že SMBH rostou a vyvíjejí se, jak roste samotná galaxie v důsledku splynutí s dalšími galaxiemi a pádu materiálu z mezigalaktického prostředí. Když materiál uskuteční svoji cestu do galaktického centra a dopadá na SMBH, vytváří se aktivní galaktické jádro – active galactic nucleus (AGN); výtrysk nebo jiný vliv AGN pak funguje rušivě a potlačuje vznik hvězd v galaxii. Současné kosmologické simulace nyní komplexně sledují vznik hvězd a růst SMBH v galaxiích z období raného vesmíru až po současnost a potvrzují tyto představy.

Ze slučovacího procesu přirozeně vyplývá, že některé SMBH jsou poněkud v nepoměru vůči jádru zvětšené galaxie. Cesta k jediné SMBH vzniklé spojením je složitá. Občas vznikají binární SMBH, které teprve postupně splynou v jeden objekt. Při tomto procesu může být vyprodukována prokazatelná emise gravitačních vln. Nicméně proces splynutí se může občas zastavit nebo být přerušen, což je jedna z klíčových záhad pro pochopení vývoje SMBH. Nové kosmologické simulace v programu ROMULUS předpovídají, že dokonce i po miliardách roků vývoje se některé SMBH nespojují s jádrem, ale končí místo toho blouděním skrz galaxii.

Angelo Ricarte, astronom z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a vedoucí týmu spolupracovníků, popsal takové cestování černých děr. Na základě simulací v programu ROMULUS astronomové zjistili, že v současném vesmíru (jehož stáří je zhruba 13,7 miliardy roků od Velkého třesku), zhruba 10 % hmotnosti obsažené v černých dírách by mohlo cestovat prostorem. V raném věku vesmíru, dvě miliardy roků po Velkém třesku nebo dříve, mohlo být toto putování ještě důležitější a obsahovalo většinu hmoty v černých dírách. Astronomové totiž zjistili, že v těchto raných epochách tyto „tulácké“ supermasivní černé díry rovněž vytvářely většinu záření přicházející z populace SMBH. V souvisejícím článku astronomové zkoumají známky putování populace SMBH.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Potulná supermasiní černá díra, Supermasivní černá díra


48. vesmírný týden 2021

48. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 11. do 5. 12. 2021. Měsíc bude v novu a je vidět na ranní obloze, obtížně i s planetou Mars. Před svítáním bude nejlépe pozorovatelná poměrně jasná kometa C/2021 A1 (Leonard), která 3. 12. projde kolem kulové hvězdokupy M3. Večerní obloha nabízí pětici planet, tři z nich viditelné pouhým okem – Venuši, Jupiter a Saturn. Aktivita Slunce je nízká, ale mohli jsme pozorovat CME a Merkur. Na cestě k planetce je sonda DART. Země poskytla svou pohybovou energii sondě Solar Orbiter, která se kolem ní prosmýkla skrz nebezpečné zóny družic a trosek. Před 200 lety se narodil Wilhelm Tempel, jehož jméno nese řada komet.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

IFN v souhvězdí Andromedy (11h 20min)

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2021 obdržel snímek „IFN v souhvězdí Andromedy", jehož autorem je Martin Vyhlídal     Souhvězdí Andromedy je pravděpodobně jednou z nejčastěji fotografovaných oblastí naší noční oblohy. Díky tomu, že se v něm nachází nejjasnější ze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východní mlhovina Řasy

HaOIII paleta východní části mlhoviny Řasy 20x300s Ha (Baader 7nm) 28x300s OIII (Baader 6nm) Gain 1600, Offset 25, bin 1x1 QHY 294MM Pro, EQ6R, SW 200/800, ZWO EAF, Baader Ha, OIII

Další informace »