Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Tanec trpasličích galaxií kolem Mléčné dráhy

Tanec trpasličích galaxií kolem Mléčné dráhy

Pohyby trpasličích galaxií v okolí Mléčné dráhy
Autor: Instituto de Astrofísica de Canarias

Mezinárodní tým astronomů pod vedením výzkumníků z IAC (Instituto de Astrofísica de Canarias) využil data z evropské astronomické družice Gaia provozované kosmickou agenturou ESA ke změření pohybů 39 trpasličích galaxií v blízkosti naší Galaxie. Tato data poskytují informace o dynamice zkoumaných galaxií, o jejich historii a interakci s Mléčnou dráhou.

V okolí naší Galaxie se nachází velké množství malých (trpasličích) galaxií, které mohou být deset tisíckrát až miliónkrát méně svítivé než Mléčná dráha. Ve srovnání s obvyklými či obřími hvězdnými ostrovy obsahují trpasličí galaxie méně hvězd a mají tudíž nižší svítivost.

Tyto malé galaxie byly předmětem výzkumu mezinárodního týmu astronomů, jehož vedoucími byli Tobias K. Fritz a Giuseppina Battaglia z Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC). Díky datům pořízeným v rámci výzkumné mise evropská družice Gaia, která byla zpřístupněna astronomům v rámci druhé zprávy v dubnu 2018, byli vědci schopni změřit pohyby 39 trpasličích galaxií vymezujících jejich směry a rychlosti.

Před druhým zveřejněním dat z družice Gaia nebylo možné vykonat taková měření galaxií. Astronomové zjistili, že mnoho z nich se pohybuje v rovině známé jako rozsáhlá polární struktura. „Je již dlouho známo, že mnoho z velmi hmotných trpasličích galaxií bylo pozorováno právě v této oblasti, avšak nyní víme, že součástí tohoto uskupení může být rovněž několik méně hmotných trpasličích galaxií,“ říká Tobias K. Fritz, hlavní autor vědeckého článku.

Giuseppina Battaglia upozornila, že původ rozsáhlé polární struktury zatím není zcela vysvětlen, avšak její charakteristiky ukazují na nedokonalosti kosmologických modelů vzniku galaxií. Rovněž Velké Magellanovo mračno bylo objeveno v této rovinné struktuře, z čehož může vyplývat, že mezi nimi existuje určitá souvislost.

Členové týmu objevili na základě analýzy dat vztahujících se k pohybům, že se několik trpasličích galaxií nachází na drahách, které je přivádějí blíže k vnitřním oblastem Mléčné dráhy. Naše Galaxie uplatňuje na své trpasličí „sousedy“ svoji gravitační přitažlivost a jejich pohyb je tím ovlivňován. „To může vysvětlit pozorované vlastnosti některých galaxií, jako je například Hercules a Crater II,“ říká Tobias K. Fritz.

Na druhou stranu se tady objevuje nová otázka. „V průběhu let některé pozorované galaxie vykazovaly takové charakteristiky, které mohly být potenciálně ovlivněny slapovým působením Mléčné dráhy (například u galaxie Carina I),“ říká Giuseppina Battaglia. „Avšak jejich dráhy se nezdají být potvrzením těchto hypotéz. Možná bychom měli spíše předpokládat, že pachatelem by mohla být setkání s jinými trpasličími galaxiemi.“

Astronomové zjistili, že většina zkoumaných galaxií se nachází blízko pericentra svých drah (což je bod na dráze nejblíže středu naší Galaxie). Základem je fyzikální vysvětlení, že většinu svého času mohou trávit v okolí apocentra svých drah (nejvzdálenějšího bodu své dráhy vůči středu Mléčné dráhy), kde se pohybují nejpomaleji. „Z toho vyplývá, že může ještě existovat mnohem více trpasličích galaxií, než bylo doposud objeveno, a které se zřejmě skrývají ve větších vzdálenostech od centra Mléčné dráhy,“ dodává Tobias K. Fritz.

Trpasličí galaxie jsou kromě toho zajímavé i z hlediska jejich vlastního poznání, protože jsou jedním z několika „stopařů“ temné hmoty, které můžeme využít při studiu vnějších oblastí našeho hvězdného ostrova. Předpokládá se, že tento druh látky představuje přibližně 80 % celkové hmoty vesmíru. Nicméně nemůže být pozorována přímo a její detekce je velmi obtížná. Pohyby nebeských těles, jako jsou trpasličí galaxie, mohou být využity ke zjištění celkového množství hmoty ve vesmíru. Na základě odečtení hmoty těchto svítících objektů můžeme získat odhady množství temné hmoty. Z těchto údajů astronomové odvodili, že množství temné hmoty v naší Galaxii je poměrně vysoké: dosahuje přibližně 1,6 biliónů hmotností Slunce.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Družice GAIA, Trpasličí galaxie, Galaxie Mléčná dráha


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »