Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Velký problém vyřešily malé a temné galaxie

Velký problém vyřešily malé a temné galaxie

dwarf_galaxies.jpg
Astronomové pozorovali, již dříve teoreticky předpověděné, extrémně malé a velmi temné galaxie v blízkosti Mléčné dráhy.

Astronomové se pokusili vyřešit problém „chybějících trpasličích galaxií“ („Missing Dwarf Galaxy“) tím, že studovali populace nejtemnějších a nejméně hmotných galaxií, v nichž je soustředěno až 99 % temné hmoty. Pozorování naznačují, že problém „chybějících trpasličích galaxií“ není tak hrozný, jak se dříve myslelo a možná byl vyřešen úplně. „Vypadá to, že velmi malé a velmi slabé galaxie jsou daleko početnější, než jsme si mysleli,“ řekla Marla Geha(ová) (Plaskett Institute of Astrophysics, Kanada). „Pokud byste se mě zeptali vloni, jestli galaxie tak malé a tak temné existují, musela bych říci ne. Jsem překvapena, že tolik malinkých galaxií s převahou temné hmoty, je nyní objevováno.“

Záhada chybějících trpasličích galaxií vychází z modelu „Chladné temné hmoty“ („Cold Dark Matter“), který vysvětluje růst a vývoj vesmíru. Podle toho by velké galaxie jako Mléčná dráha měly být obklopeny „hejnem“ až několika set menších galaxií, známých jako „trpasličí galaxie“. Donedávna bylo známo jen 11 takových společníků Mléčné dráhy. Teoretici, aby vysvětlili tuto velkou nesrovnalost, navrhují, že v blízkosti Mléčné dráhy skutečně existují stovky trpasličích galaxií, ale ty většinou obsahují velmi málo hvězd, pokud vůbec nějakou. Je-li tomu tak, galaxie by byly složené téměř jen z temné hmoty - tajemného typu látky, která má gravitační účinky, ale která neprodukuje žádné světlo. Ale dokázat existenci velkého počtu téměř „neviditelných“ galaxií bylo problematické, až dosud.

Josh Simon (California Institute of Technology) a Geha(ová) použili 10m dalekohled Keck II se spektrografem DEIMOS k pozorování 8 nových trpasličích galaxií, poprvé objevených při digitální prohlídce oblohy SDSS (Sloanem Digital Sky Survey). Byla vypočítána přesná celková hmotnost každé galaxie a největším překvapením je, že jsou až 10.000krát méně hmotné než Mléčná dráha. Tím se každá galaxie dostala mezi nejmenší, vůbec kdy změřené, systémy.

„Je velmi důležité dobře porozumět formování takových malých galaxií,“ řekl Simon. „Vysvětlit, jak se tvoří hvězdy uvnitř těchto pozoruhodně malinkých galaxií, je obtížné. Stejně obtížné je předpovědět přesný počet trpaslíků, které bychom měli najít v blízkosti Mléčné dráhy. Naše práce zmenšuje propast mezi teorií Chladné temné hmoty a narůstajícím počtem pozorovaných trpasličích galaxií v Mléčné dráze. Také se dozvídáme více o vlastnostech těchto galaxií. Dnes již víme, že tyto trpasličí galaxie mohou být dokonce menší, než jsme si kdy mysleli.“

Početná, opakovaná měření 814 hvězd v osmi trpasličích galaxiích byla získána na observatoři W. M. Keck (Havaj). Bylo zjištěno, že hvězdy v těchto „trpasličích systémech“ se pohybují mnohem pomalejší než hvězdy v jiných známých galaxiích (asi 4 až 7 km/s). Pro srovnání - Slunce obíhá kolem středu Mléčné dráhy rychlostí asi 220 km/s. Celkem astronomové změřili přesnou rychlost 18 až 214 hvězd v každé galaxii, tj. přibližně 3krát více než v předchozích studiích.

„Je to důležitá studie,“ řekl Taft Armandroff, ředitel W. M. Keck Observatory, jehož vlastní výzkum zahrnuje studii trpasličích galaxií. „Je to přesvědčivý příklad, jak velké, pozemní dalekohledy mohou přesně měřit rychlosti vzdálených hvězd s přesností jen několik km/s. Předpokládám, že DEIMOS nám zanedlouho odhalí chemické složení těchto hvězd, abychom lépe pochopili, jak probíhá hvězdné formování v takových malých galaxiích.“

Některé parametry „chladné temné hmoty“ mohou pomoci srovnat teorii s pozorováními, založené na měření hmotností nových trpasličích galaxií. Simon a Geha(ová) to ještě doplnili o měření intenzivního ultrafialového záření prvních hvězd, které se tvořilo jen několik set miliónů let po Velkém třesku a které možná odfouklo všechen vodíkový plyn ven z trpasličích galaxií, které se v té době formovaly. Ztráta plynu bránila galaxiím vytvořit další nové hvězdy, proto se staly velmi slabými nebo v mnoha případech zcela temnými. Když je tento výsledek zahrnut do teoretických modelů, počty očekávaných a pozorovaných trpasličích galaxií se shodují.

„Jedním z důsledků našich výsledků je až několik set úplně temných galaxií, které by opravdu měly existovat ve vesmírném sousedství Mléčné dráhy,“ řekla Geha(ová). „Pokud jsou modely „chladné temné hmoty“ správné, musí tam být. Další výzvou pro astronomy je nalezení cesty, jak zjistit jejich přítomnost.“

Protože Sloan Digital Sky Survey pokrývá jen asi 25% oblohy, očekává se, že budoucí průzkumy zbytku oblohy objeví až 50 „temných hmot“, které jsou hlavní složkou galaxií v blízkosti Mléčné dráhy. Dalekohledy pro jeden takový průzkum (Pan – STARRS) jsou nyní na Maui ve stadiu výstavby.

Článek „Kinematics of the Ultra-Faint Milky Way Satellites: Solving the Missing Satellite Problem“ bude zveřejněn 10. listopadu v Astrophysical Journal.

Zdroj: www.astronomy.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »