Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Velký problém vyřešily malé a temné galaxie

Velký problém vyřešily malé a temné galaxie

dwarf_galaxies.jpg
Astronomové pozorovali, již dříve teoreticky předpověděné, extrémně malé a velmi temné galaxie v blízkosti Mléčné dráhy.

Astronomové se pokusili vyřešit problém „chybějících trpasličích galaxií“ („Missing Dwarf Galaxy“) tím, že studovali populace nejtemnějších a nejméně hmotných galaxií, v nichž je soustředěno až 99 % temné hmoty. Pozorování naznačují, že problém „chybějících trpasličích galaxií“ není tak hrozný, jak se dříve myslelo a možná byl vyřešen úplně. „Vypadá to, že velmi malé a velmi slabé galaxie jsou daleko početnější, než jsme si mysleli,“ řekla Marla Geha(ová) (Plaskett Institute of Astrophysics, Kanada). „Pokud byste se mě zeptali vloni, jestli galaxie tak malé a tak temné existují, musela bych říci ne. Jsem překvapena, že tolik malinkých galaxií s převahou temné hmoty, je nyní objevováno.“

Záhada chybějících trpasličích galaxií vychází z modelu „Chladné temné hmoty“ („Cold Dark Matter“), který vysvětluje růst a vývoj vesmíru. Podle toho by velké galaxie jako Mléčná dráha měly být obklopeny „hejnem“ až několika set menších galaxií, známých jako „trpasličí galaxie“. Donedávna bylo známo jen 11 takových společníků Mléčné dráhy. Teoretici, aby vysvětlili tuto velkou nesrovnalost, navrhují, že v blízkosti Mléčné dráhy skutečně existují stovky trpasličích galaxií, ale ty většinou obsahují velmi málo hvězd, pokud vůbec nějakou. Je-li tomu tak, galaxie by byly složené téměř jen z temné hmoty - tajemného typu látky, která má gravitační účinky, ale která neprodukuje žádné světlo. Ale dokázat existenci velkého počtu téměř „neviditelných“ galaxií bylo problematické, až dosud.

Josh Simon (California Institute of Technology) a Geha(ová) použili 10m dalekohled Keck II se spektrografem DEIMOS k pozorování 8 nových trpasličích galaxií, poprvé objevených při digitální prohlídce oblohy SDSS (Sloanem Digital Sky Survey). Byla vypočítána přesná celková hmotnost každé galaxie a největším překvapením je, že jsou až 10.000krát méně hmotné než Mléčná dráha. Tím se každá galaxie dostala mezi nejmenší, vůbec kdy změřené, systémy.

„Je velmi důležité dobře porozumět formování takových malých galaxií,“ řekl Simon. „Vysvětlit, jak se tvoří hvězdy uvnitř těchto pozoruhodně malinkých galaxií, je obtížné. Stejně obtížné je předpovědět přesný počet trpaslíků, které bychom měli najít v blízkosti Mléčné dráhy. Naše práce zmenšuje propast mezi teorií Chladné temné hmoty a narůstajícím počtem pozorovaných trpasličích galaxií v Mléčné dráze. Také se dozvídáme více o vlastnostech těchto galaxií. Dnes již víme, že tyto trpasličí galaxie mohou být dokonce menší, než jsme si kdy mysleli.“

Početná, opakovaná měření 814 hvězd v osmi trpasličích galaxiích byla získána na observatoři W. M. Keck (Havaj). Bylo zjištěno, že hvězdy v těchto „trpasličích systémech“ se pohybují mnohem pomalejší než hvězdy v jiných známých galaxiích (asi 4 až 7 km/s). Pro srovnání - Slunce obíhá kolem středu Mléčné dráhy rychlostí asi 220 km/s. Celkem astronomové změřili přesnou rychlost 18 až 214 hvězd v každé galaxii, tj. přibližně 3krát více než v předchozích studiích.

„Je to důležitá studie,“ řekl Taft Armandroff, ředitel W. M. Keck Observatory, jehož vlastní výzkum zahrnuje studii trpasličích galaxií. „Je to přesvědčivý příklad, jak velké, pozemní dalekohledy mohou přesně měřit rychlosti vzdálených hvězd s přesností jen několik km/s. Předpokládám, že DEIMOS nám zanedlouho odhalí chemické složení těchto hvězd, abychom lépe pochopili, jak probíhá hvězdné formování v takových malých galaxiích.“

Některé parametry „chladné temné hmoty“ mohou pomoci srovnat teorii s pozorováními, založené na měření hmotností nových trpasličích galaxií. Simon a Geha(ová) to ještě doplnili o měření intenzivního ultrafialového záření prvních hvězd, které se tvořilo jen několik set miliónů let po Velkém třesku a které možná odfouklo všechen vodíkový plyn ven z trpasličích galaxií, které se v té době formovaly. Ztráta plynu bránila galaxiím vytvořit další nové hvězdy, proto se staly velmi slabými nebo v mnoha případech zcela temnými. Když je tento výsledek zahrnut do teoretických modelů, počty očekávaných a pozorovaných trpasličích galaxií se shodují.

„Jedním z důsledků našich výsledků je až několik set úplně temných galaxií, které by opravdu měly existovat ve vesmírném sousedství Mléčné dráhy,“ řekla Geha(ová). „Pokud jsou modely „chladné temné hmoty“ správné, musí tam být. Další výzvou pro astronomy je nalezení cesty, jak zjistit jejich přítomnost.“

Protože Sloan Digital Sky Survey pokrývá jen asi 25% oblohy, očekává se, že budoucí průzkumy zbytku oblohy objeví až 50 „temných hmot“, které jsou hlavní složkou galaxií v blízkosti Mléčné dráhy. Dalekohledy pro jeden takový průzkum (Pan – STARRS) jsou nyní na Maui ve stadiu výstavby.

Článek „Kinematics of the Ultra-Faint Milky Way Satellites: Solving the Missing Satellite Problem“ bude zveřejněn 10. listopadu v Astrophysical Journal.

Zdroj: www.astronomy.com




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »