Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Very Large Telescope (VLT) se zaměřil na galaxii Messier 61

Very Large Telescope (VLT) se zaměřil na galaxii Messier 61

Fotografie galaxie M61 byla pořízena pomocí kamery MUSE na dalekohledu Very Large Telescope
Autor: ESO/PHANGS

Použitím přístroje MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO v Chile astronomové pořídili nádherný snímek spirální galaxie s příčkou Messier 61 (zkráceně M61). Zaznamenali tak místa intenzivní tvorby nových hvězd, která na snímku působí jako zlatavé korálky navlečené na jednotlivá spirální ramena. Galaxie je podobně velká jako naše Mléčná dráha a pro astronomy je proto velmi zajímavá – umožňuje jim porovnávat své teorie s tím, co přímo pozorujeme ve vesmíru. 

Hvězdný ostrov M61 se nachází ve vzdálenosti přibližně 52,5 miliónu světelných roků od Země a jeho poloha se promítá do souhvězdí Panny. Galaxie se zdánlivou jasností 10,2 magnitudy je nejsnadněji pozorovatelná v průběhu měsíce května a může být viditelná i při použití malého dalekohledu. Messier 61 má zhruba velikost naší Galaxie – Mléčné dráhy – s průměrem přibližně 100 000 světelných roků.

Tato galaxie byla později zařazena i do dalších katalogů jako NGC 4303, LEDA 40001 a IRAS 12194+0444. O její objev se zasloužil italský astronom Barnaba Oriani 5. 5. 1779. Francouzský astronom Charles Messier ji zaznamenal ve stejnou noc jako Oriani, avšak omylem ji považoval za prolétající kometu.

Messier 61 je jedním z největších galaktických členů kupy galaxií v Panně (Virgo Cluster),“ říkají ke své fotografii astronomové z ESO. „Galaxie s mimořádně vysokým množstvím nově zrozených hvězd byla astronomy použita jako laboratoř k lepšímu porozumění právě tomuto úchvatnému jevu vzniku hvězd.“

K tvorbě hvězd dochází v případě, když se začnou oblaka chladného prachu smršťovat. Intenzivní záření nově vzniklých hvězd zahřívá a ionizuje zbývající okolní plyn. Ionizovaný plyn začne zářit a působit jako maják pokračující tvorby hvězd. Na této úžasné fotografii jakoby poseté drahokamy zářivého plynu můžeme pozorovat galaxii M61 jako zlatý vír. Zlatavá záře je výsledkem kombinace pozorování na rozdílných vlnových délkách. Oblaka ionizovaného plynného kyslíku, vodíku a síry jsou zobrazena modrou, zelenou a červenou barvou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



Štítky: Very Large Telescope, Galaxie M61


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »