Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Většina černých děr: velká nebo malá

Většina černých děr: velká nebo malá

Kulová hvězdokupa Omega Centauri.
Kulová hvězdokupa Omega Centauri.
Černé díry jsou v některých případech obrovská vesmírná monstra o hmotnostech miliardkrát vyšších, než je hmotnost Slunce (superhmotné černé díry), jindy se jedná o nepatrná tělesa co do průměru s hmotnostmi několika Sluncí (hvězdné černé díry). Avšak mohou černé díry existovat také jako objekty se střední hmotností? Nové výzkumy naznačují, že ve většině případů odpověď zní: ne.

Astronomové měli již dlouho podezření, že černé díry středních hmotností by měli nejspíše hledat v centru malých galaxiím podobných objektů, kterými jsou kulové hvězdokupy. Nicméně kromě několika podezření nebyli zatím schopni podat přesvědčivý důkaz o jejich existenci.

Nyní astronomové důkladně prozkoumali kulovou hvězdokupu RZ2109 a došli k přesvědčení, že v jejím středu nemůže černá díra střední hmotnosti existovat. Tento objev napovídá, že tyto doposud nepolapitelné objekty se nemohou ukrývat v kulových hvězdokupách a pokud existují, pak jsou velice vzácné.

"Podle některých teorií by malé černé díry měly v kulových hvězdokupách postupně zaujmout polohu v jejich středu a vyrůst do černé díry střední velikosti, avšak naše pozorování spíše naznačují, že to není pravda," říká Daniel Stern (NASA, Jet Propulsion Laboratory, Pasadena). Stern je spoluautorem práce, popisující toto zjištění v časopise Astrophysical Journal z 20. 8. 2008. Hlavním autorem je Stephen Zepf (Michigan State University, East Lansing).

Černé díry jsou neuvěřitelně husté hmotné objekty, jejichž gravitace dokonce zabraňuje uniknout i světelným paprskům. "Nejlehčí" černé díry, jaké známe, mají hmotnost zhruba 10krát vyšší než hmotnost Slunce, a které vznikají při zániku velmi hmotných hvězd v podobě exploze supernovy. Nejhmotnější černé díry dosahují hmotnosti několika miliard hmotností Slunce a nacházejí se uprostřed skoro všech galaxií.

Kulové hvězdokupy jsou hustá seskupení miliónů hvězd, které jsou součástí galaxií, obsahujících stovky miliard hvězd. Někteří teoretikové předpokládají, že by kulové hvězdokupy mohly obsahovat menší verzi galaktických černých děr. Takovéto objekty by měly 1000krát až 10 000krát větší hmotnost, než je hmotnost Slunce, čili nacházely by se uprostřed škály hmotností známých černých děr.

Při dřívějším výzkumu hledal Zepf se svými spolupracovníky důkazy o přítomnosti černé díry v kulové hvězdokupě RZ2109, nacházející se v poměrně blízké galaxii, vzdálené od Země 50 miliónů světelných roků. Pomocí rentgenového dalekohledu XMM-Newton, který patří Evropské kosmické agentuře ESA, objevil rentgenové záření, svědčící o přítomnosti aktivní "krmící se" černé díry. Avšak v tomto okamžiku stále ještě nebyla známa její velikost.

Zepf a Stern následně pracovali na získání chemických "otisků prstů", tj. na pořízení spektra kulové hvězdokupy RZ2109 pomocí dalekohledu o průměru 10 m na W. M. Keck Observatory (Mauna Kea, Havajské ostrovy). Získané spektrum odhalilo, že černá díra je malé hmotnosti, zhruba 10krát převyšující hmotnost Slunce.

V souladu s dosavadními teoriemi ty hvězdokupy, které obsahují malou černou díru, nemohou již mít černou díru střední velikosti. Takovéto černé díry by byly docela "razantní" díky své silné gravitaci, takže pokud by v kulové hvězdokupě existovaly, rychle by vtáhly jakékoliv malé černé díry do svých spárů.

"Jestliže by černé díry střední velikosti v kulových hvězdokupách existovaly, buď by malé černé díry pohltily nebo vyhodily ven z hvězdokupy," říká Stern. Jinými slovy přítomnost malé černé díry v kulové hvězdokupě RZ2109 vyvrací eventuální přítomnost černé díry střední velikosti.

Jak vědci vypočítali, že černá díra v kulové hvězdokupě byla malá? Použili techniku modelování. Zepf se svými kolegy uzavřeli své výzkumy s tím, že pořízené spektrum odhalilo tok hmoty o vysokých rychlostech, jakýsi "vítr" vanoucí od černé díry. Pouze malá černá díra může produkovat takto intenzivní vítr.

Zepf vysvětluje: "Na základě studia rentgenového záření víme, že tato černá díra aktivně pohlcovala materiál (docházelo u ní k tzv. akreci). Pokud by docházelo k akreci stejného materiálu u černé díry střední velikosti, nebylo by to pro ni příliš velké sousto. Avšak jestliže malá černá díra pohlcuje tento materiál, bude část materiálu odvržena v podobě silného větru. Tento intenzivní vítr je "kouřovým signálem", který pro nás znamená, že se jedná o černou díru malé hmotnosti."

Je to konec příběhu o černých dírách střední hmotnosti? Zepf dodává, že je docela možné, že se takovéto objekty ukrývají na okrajích galaxií, v okolních trpasličích galaxiích či v pozůstatcích malých galaxií, které byly pohlceny velkými galaxiemi. Pokud je tomu tak, potom tyto černé díry budou velmi nezřetelné a bude velký problém je objevit.

Na připojeném ilustračním obrázku je kulová hvězdokupa Omega Centauri.

Zdroj: www.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »