Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výbuch supernovy možná způsobil vzácný dodatečný výbuch kilonovy

Výbuch supernovy možná způsobil vzácný dodatečný výbuch kilonovy

Umělecká představa výbuchu superkilonovy
Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)

Astronomové se domnívají, že 18. srpna 2025 pozorovali vzácný úkaz, kdy exploze supernovy způsobila vznik dvou neutronových hvězd, které se po třech dnech sloučily do jedné, což vyvolalo explozi tzv. kilonovy. Pokud se to potvrdí, máme tak pozorováním potvrzenou teorii o možné superkilonově.

18. srpna 2025 zaznamenaly detektory LIGO–Virgo–KAGRA gravitační vlny vziklé sloučením dvou neobvykle lehkých neutronových hvězd. To samo o sobě je jev velmi vzácný. V tomto případě jde o úkaz ještě výjimečnější. Pokud šlo o skutečný astrofyzikální jev, měla by mít alespoň jedna neutronová hvězda hmotnost nižší než Slunce.

Tento umělecký koncept znázorňuje hypotetickou událost zvanou superkilonova. Masivní hvězda exploduje v supernově (vlevo), která generuje prvky jako uhlík a železo. V důsledku toho vzniknou dvě neutronové hvězdy (uprostřed), z nichž alespoň jedna je podle odhadů méně hmotná než naše Slunce. Neutronové hvězdy se přibližují ve spirále a vysílají gravitační vlny, které se šíří vesmírem, než se spojí v dramatické kilonově (vpravo). Kilonovy osévají vesmír nejtěžšími prvky, jako je zlato a platina, které září červeným světlem. Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)
Tento umělecký koncept znázorňuje hypotetickou událost zvanou superkilonova. Masivní hvězda exploduje v supernově (vlevo), která generuje prvky jako uhlík a železo. V důsledku toho vzniknou dvě neutronové hvězdy (uprostřed), z nichž alespoň jedna je podle odhadů méně hmotná než naše Slunce. Neutronové hvězdy se přibližují ve spirále a vysílají gravitační vlny, které se šíří vesmírem, než se spojí v dramatické kilonově (vpravo). Kilonovy osévají vesmír nejtěžšími prvky, jako je zlato a platina, které září červeným světlem.
Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)

Díky pozorování Zwicky Transient Facility, která se zaměřila do přibližně lokalizované oblasti zdroje gravitačních vln, víme o zdroji. Tím byl označen přechodný jev ZTF 25abjmnps (AT2025ulz), který se časově i prostorově shodoval se spouštěčem gravitačních vln. První týden pozorování naznačil, že má vlastnosti připomínající kilonovu typu GW170817 (úkaz zaznamenaný 17. 8. 2017 o němž víme, že šlo o sloučení dvou neutronových hvězd). 

Následné sledování objektu však ukázalo, že má vlastnosti nejvíce podobné mladé supernově typu IIb, tedy masivní hvězdě, která při explozi odhodila vnější obálku a brzy bylo odhaleno její vnitřní jádro. Ačkoli statisticky nemůžeme vyloučit, že šlo o shodu náhod (explozí v jednom místě), předpokládá se jde o dva související jevy. 

Existují teoretické modely, ve kterých se mohou tvořit i méně hmotné neutronové hvězdy hmotností menších než Slunce a také se následně slučovat. Mohlo by se tak dít prostřednictvím fragmentace akrečního disku nebo právě štěpením jádra uvnitř supernovy, kdy při kolapsu jádra dojde k rozdělení na dvě menší neutronové hvězdy, které se následně sloučí jako kilonova za vzniku tzv. „superkilonovy“.

Vědci v odborné práci vydané k tomuto úkazu kvalitativně diskutují jejich pozorování ve více vlnových délkách v kontextu obrazu superkilonovy. Budoucí detekce gravitačních vln s vyšší významností, které budou souviset se sloučením neutronových hvězd pod sluneční hmotností a budou doprovázeny rozsáhlým elektromagnetickým sledováním, by mohly definitivně vyřešit tuto zajímavou souvislost mezi více druhy signálů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Astrophysical Journal Letters: ZTF25abjmnps (AT2025ulz) and S250818k: A Candidate Superkilonova from a Subthreshold Subsolar Gravitational-wave Trigger
[2] Possible "Superkilonova" Exploded Not Once But Twice
[3] Kilonova (Wikipedia)
[4] Supernova (Wikipedia)



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Supernova, Gravitační vlny, Sloučení neutronových hvězd, Kilonova


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »