Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Výbuch supernovy možná způsobil vzácný dodatečný výbuch kilonovy

Výbuch supernovy možná způsobil vzácný dodatečný výbuch kilonovy

Umělecká představa výbuchu superkilonovy
Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)

Astronomové se domnívají, že 18. srpna 2025 pozorovali vzácný úkaz, kdy exploze supernovy způsobila vznik dvou neutronových hvězd, které se po třech dnech sloučily do jedné, což vyvolalo explozi tzv. kilonovy. Pokud se to potvrdí, máme tak pozorováním potvrzenou teorii o možné superkilonově.

18. srpna 2025 zaznamenaly detektory LIGO–Virgo–KAGRA gravitační vlny vziklé sloučením dvou neobvykle lehkých neutronových hvězd. To samo o sobě je jev velmi vzácný. V tomto případě jde o úkaz ještě výjimečnější. Pokud šlo o skutečný astrofyzikální jev, měla by mít alespoň jedna neutronová hvězda hmotnost nižší než Slunce.

Tento umělecký koncept znázorňuje hypotetickou událost zvanou superkilonova. Masivní hvězda exploduje v supernově (vlevo), která generuje prvky jako uhlík a železo. V důsledku toho vzniknou dvě neutronové hvězdy (uprostřed), z nichž alespoň jedna je podle odhadů méně hmotná než naše Slunce. Neutronové hvězdy se přibližují ve spirále a vysílají gravitační vlny, které se šíří vesmírem, než se spojí v dramatické kilonově (vpravo). Kilonovy osévají vesmír nejtěžšími prvky, jako je zlato a platina, které září červeným světlem. Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)
Tento umělecký koncept znázorňuje hypotetickou událost zvanou superkilonova. Masivní hvězda exploduje v supernově (vlevo), která generuje prvky jako uhlík a železo. V důsledku toho vzniknou dvě neutronové hvězdy (uprostřed), z nichž alespoň jedna je podle odhadů méně hmotná než naše Slunce. Neutronové hvězdy se přibližují ve spirále a vysílají gravitační vlny, které se šíří vesmírem, než se spojí v dramatické kilonově (vpravo). Kilonovy osévají vesmír nejtěžšími prvky, jako je zlato a platina, které září červeným světlem.
Autor: Caltech/K. Miller and R. Hurt (IPAC)

Díky pozorování Zwicky Transient Facility, která se zaměřila do přibližně lokalizované oblasti zdroje gravitačních vln, víme o zdroji. Tím byl označen přechodný jev ZTF 25abjmnps (AT2025ulz), který se časově i prostorově shodoval se spouštěčem gravitačních vln. První týden pozorování naznačil, že má vlastnosti připomínající kilonovu typu GW170817 (úkaz zaznamenaný 17. 8. 2017 o němž víme, že šlo o sloučení dvou neutronových hvězd). 

Následné sledování objektu však ukázalo, že má vlastnosti nejvíce podobné mladé supernově typu IIb, tedy masivní hvězdě, která při explozi odhodila vnější obálku a brzy bylo odhaleno její vnitřní jádro. Ačkoli statisticky nemůžeme vyloučit, že šlo o shodu náhod (explozí v jednom místě), předpokládá se jde o dva související jevy. 

Existují teoretické modely, ve kterých se mohou tvořit i méně hmotné neutronové hvězdy hmotností menších než Slunce a také se následně slučovat. Mohlo by se tak dít prostřednictvím fragmentace akrečního disku nebo právě štěpením jádra uvnitř supernovy, kdy při kolapsu jádra dojde k rozdělení na dvě menší neutronové hvězdy, které se následně sloučí jako kilonova za vzniku tzv. „superkilonovy“.

Vědci v odborné práci vydané k tomuto úkazu kvalitativně diskutují jejich pozorování ve více vlnových délkách v kontextu obrazu superkilonovy. Budoucí detekce gravitačních vln s vyšší významností, které budou souviset se sloučením neutronových hvězd pod sluneční hmotností a budou doprovázeny rozsáhlým elektromagnetickým sledováním, by mohly definitivně vyřešit tuto zajímavou souvislost mezi více druhy signálů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Astrophysical Journal Letters: ZTF25abjmnps (AT2025ulz) and S250818k: A Candidate Superkilonova from a Subthreshold Subsolar Gravitational-wave Trigger
[2] Possible "Superkilonova" Exploded Not Once But Twice
[3] Kilonova (Wikipedia)
[4] Supernova (Wikipedia)



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Supernova, Gravitační vlny, Sloučení neutronových hvězd, Kilonova


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »