Úvodní strana  >  Na obloze  >  Planety  >  Planety v dalekohledu

Planety v dalekohledu

Planety
Planety
Většina planet Sluneční soustavy je viditelná prostý okem. Určitě si každý z nás nejednou všiml silně zářící planety Venuše na večerní  nebo ranní obloze, která je po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem oblohy. Další planetou, která nejčastěji přitahuje zraky svým jasným, klidným a žlutým světlem je Jupiter. Při pohledu na zářící planety každého napadne otázka, copak uvidím, když se na takovou planetu podívám dalekohledem?

Velkou výhodou pozorování planet je fakt, že není nutné vyhledávat tmavou oblohu, jako je tomu v případě pozorování komet nebo objektů hlubokého vesmíru, kde je tmavá obloha klíčovým prvkem. Planety je tedy možné úspěšně pozorovat i na městské obloze nebo za svitu Měsíce.

Co uvidím v dalekohledu?

Setkání pozorovatelů na hradě Litice Autor: Martin Mašek
Setkání pozorovatelů na hradě Litice
Autor: Martin Mašek
Kdo měl možnost se poprvé podívat dalekohledem na Saturn, jistě zajásal nad jeho nádhernými prstenci. První pohled na Jupitera odhalil jeho čtyři nejjasnější měsíce – Io, Europa, Ganymed a Kallisto, které jsou dokonce viditelné i v triedru jako malé hvězdičky v řádce vlevo či vpravo u Jupitera. Při pozornějším pohledu lze spatřit na kotoučku Jupitera i tmavší rovníkové pásy.

Počáteční velké nadšení však může vystřídat do jisté míry zklamání, kdy začínající pozorovatel očekává od svého dalekohledu více, neboť již dříve spatřil prezentované snímky či kresby od zkušených pozorovatelů, které obsahují mnohem více podrobností, než právě vidí v okuláru. Začínající pozorovatel může mít pocit, že v podstatě nevidí nic.

Jupiter v dalekohledu, jak jej může vidět začátečník (vlevo) a zkušený pozorovatel (vpravo) Autor: Petr Sklář
Jupiter v dalekohledu, jak jej může vidět začátečník (vlevo) a zkušený pozorovatel (vpravo)
Autor: Petr Sklář
V této chvíli se to nesmí vzdát, pozorování planet se musí člověk naučit. Vytrénovat oko dá jistou práci, ale již po několika pozorováních se začnou objevovat některé detaily, které nebyl schopen začínající pozorovatel na začátku vidět. Postupné získávání zkušeností se odrazí ve schopnosti vnímat drobné detaily a jemné přechody odstínů.

Důležitá je také adaptace oka při pozorování samotném. Při prvním pohledu se může zdát planeta prakticky bez podrobností, lze spatřit jen nejzřetelnější útvary. Po delším zkoumání  se začnou ukazovat drobnější a jemnější detaily. Detail se často stane lépe viditelný na krátký okamžik a pak se zase ztratí, to vše vlivem neklidného vzduchu. Trénovaní pozorovatelé vyčkávají na takové okamžiky ve snaze zachytit z tohoto okamžiku co nejvíce.

Jednotlivé planety v dalekohledu

Každá planeta, která se jemně vlní v okuláru dává pocit radosti, vzrušení a objevování. A co vlastně uvidíme na jednotlivých planetách? Vezmeme to pěkně popořádku.

První planetou je Merkur. Ten je možné v určitých obdobích, tzv. elongacích spatřit i okem nízko nad obzorem. Tato planeta jeví fáze, podobně jako náš Měsíc.  V dalekohledu lze tyto fáze spatřit. Nic víc ale nečekejme.

Jarní Venuše Autor: Martin Černický
Jarní Venuše
Autor: Martin Černický
Další planetou je Venuše, která taktéž jeví fáze. Oproti Merkuru však srpek Venuše nabývá mnohem větších rozměrů. Zvláště působivý je tenký srpek. Venuši je možné najít na denní obloze, nejlépe v elongacích. Ze zkušeností lze říct, že právě tato pozorování dalekohledem jsou vhodnější neboť kotouček planety není přesvětlený jako při večerní či ranní obloze a také obraz planety není tolik deformován neklidem atmosféry, jelikož planeta se nachází vysoko nad obzorem, kde je vliv neklidu atmosféry přeci jen menší než v nízkých výškách nad obzorem.

Mars - opozice 2005 Autor: Tomáš Hynek
Mars - opozice 2005
Autor: Tomáš Hynek
Mars v době opozice (kdy je planeta na opačné straně oblohy, než Slunce) můžeme sledovat prakticky celou noc. Jeví se zajímavější planetou v dalekohledu z hlediska viditelnosti útvarů. Na kotoučku lze spatřit bílou polární čepičku a tmavé albedové útvary. Díky rotaci Marsu lze pozorovat jejich zdánlivý pohyb. Polární čepička pak může nabývat svých rozměrů nebo naopak se může zmenšovat v souvislosti s ročními obdobími Marsu.

Jupiter, GRS, měsíček Io a jeho stín Autor: Dalibor Oršulík
Jupiter, GRS, měsíček Io a jeho stín
Autor: Dalibor Oršulík
Jupiter je vůbec nejzajímavější planetou, neboť oblačná slupka této planety vykazuje neustálé změny. Výrazné rovníkové pásy (a nejen tyto pásy) mohou být obohaceny o řadu struktur jako jsou výčnělky, skvrnky, zálivy. Navíc se na Jupiteru nachází známá Velká rudá skvrna, která je pohodlně pozorovatelná za klidné atmosféry již 100 mm dalekohledem.
Své nezastupitelné místo u pozorování Jupitera mají samotné měsíce vykazující znatelný pohyb vůči sobě. V souvislosti s jejich pohyby dochází pravidelně k velmi zajímavým úkazům. Takový měsíc se může dostat do  stínu Jupitera a nastává tak jeho zatmění, které je obzvlášť působivé, neboť měsíc pomalu pohasíná, až nakonec zcela zmizí. Dalšími úkazy jsou přechody měsíců před jupiterovým kotoučkem nebo zákryty za Jupiter. Oblíbeným úkazem u pozorovatelů je přechod stínu měsíce na kotouči Jupitera, který je vidět zřetelně jako černý kroužek či tečka. Prográmek Jupiter2 pro předpovědi úkazů měsíců Jupitera a průchodů Velké rudé skvrny (GRS) naleznete zde.

Proměny Saturnu Autor: Vlastimil Vojáček
Proměny Saturnu
Autor: Vlastimil Vojáček
Saturn a jeho prstence jsou největším lákadlem pro pozorování této planety. Při pozorném pohledu lze v různých obdobích sledovat stín planety na prstenci, také lze vypozorovat, že je prstenec rozdělen černou linkou, tzv. Cassiniho dělení. Na samotné planetě je možné spatřit oblačné pásy, které se však jeví méně výrazné než v případě Jupitera.
Také okolo Saturnu obíhá mnoho měsíců a některé z nich jsou dobře pozorovatelné v dalekohledech menších průměrů. Jelikož nejsou tak jasné, představují výzvu pro různé průměry dalekohledů. Nejjasnějším a tudíž i nejsnadněji viditelným je Titan. Dalšími měsíci, které již vyžadují větší soustředění jsou Rhea, Tethys, Dione a další.

Uran se jeví jako nazelenalý objekt, který je v dalekhledu odlišitelný od hvězd. Je to malý kotouček, na kterém ale s největší pravděpodobností nic neuvidíme. Při velmi dobrých podmínkách je Uran viditelný také očima, pro pohodlnější vyhledání je však vhodné použít triedr.

Neptun je tak slabý, že je nutno použít triedr pro jeho nalezení. Zdánlivý úhlový průměr Neptunu je již velmi malý a pokud se podaří dalekohledem rozlišit kotouček planety, bude to maximum toho, co lze očekávat od této planety.



O autorovi

Petr Sklář

Narodil se v roce 1982, pochází z Břidličné, malého města v podhůří Jeseníků. Kvalita zdejší oblohy byla skvělým předpokladem pro vzrůstající zájem o astronomii, které se věnuje od svých 13 let. Od samotného začátku pozoruje především planety, jejichž kouzlu propadl při návštěvě Štefánikovy hvězdárny v Praze, kde probíhalo pozorování Jupitera. Jeho nejoblíbenější planetou je právě Jupiter, kterému věnuje nejvíce prostoru. Kromě této specializace občas pozoruje i Slunce, Měsíc, komety a deep-sky objekty.

    Štítky: Planeta, Pozorování , Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Mars, Venuše, Merkur


    42. vesmírný týden 2025

    42. vesmírný týden 2025

    Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

    Další informace »

    Česká astrofotografie měsíce

    Když se blýská v dáli

    Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

    Další informace »

    Poslední čtenářská fotografie

    IC 5146 Zámotok

    IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

    Další informace »