Související stránky k článku ALMA začíná pozorovat Slunce
Slunce je prostoupeno magnetickými poli, jež nejspíše vznikají na samotném dně konvektivní zóny v hloubkách 200 Mm pod povrchem Slunce, procházejí celou konvektivní zónou, kde se zesilují a mění do komplikovanější formy, až se vypínají do všech vrstev sluneční atmosféry. Zatímco ve fotosféře lze intenzitu magnetických polí měřit, ve vyšších vrstvách atmosféry je to zatím značně problematické. Jiří Štěpán ve své práci přijaté k publikaci v Astrophysical Journal ukazuje na způsob, jak přesto informaci o intenzitě magnetických polí v chromosféře, přechodové vrstvě a koróně získat.
Astronomům se podařilo pomocí řady kosmických i pozemních přístrojů včetně dalekohledu ESO/VLT nalézt soustavu s šesti exoplanetami, z nichž pět se kolem své mateřské hvězdy pohybuje vzácně synchronizovaným způsobem. Vědci se domnívají, že tento systém by mohl poskytnout neocenitelné informace o procesech vzniku a vývoje planet i ve Sluneční soustavě.
Protuberance ze 17. června 2013.Autor: Hv. Valašské Meziříčí.V rámci odborného programu Hvězdárny Valašské Meziříčí patří pozorování projevů sluneční aktivity k tradičním oblastem, kterým se organizace věnuje již od svých počátků, od druhé poloviny 50. let 20. století. V současné době hvězdárna realizuje zajímavý projekt v rámci OP Přeshraniční spolupráce SR – ČR 2007-2013, který nese výmluvný název Se Sluncem společně. Tento projekt rozvíjí přeshraniční spolupráci právě v oblasti využití pozorování Slunce pro didaktické, vzdělávací a výukové účely, včetně návazností na výuku zpracování digitálního obrazu apod. Využívá tak mnohaleté zkušenosti jak v oblasti odborných pozorování, odborné činnosti, ale také vzdělávání a využití praktické činnosti ve vzdělávání i mimoškolní činnosti. V rámci projektu se podařilo 17. června 2013 dopoledne pozorovat výraznou sluneční protuberanci...
Galaxie zakončují aktivní fázi svého života v okamžiku, kdy se v nich přestanou tvořit nové hvězdy. Až dosud se ale astronomům nedařilo spolehlivě zdokumentovat tento proces ve vzdáleném vesmíru. S použitím radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, vědci objevili galaxii, která přišla téměř o polovinu plynu potřebného pro formování dalších hvězd. Proces navíc probíhá překvapivou rychlostí – galaxie ztrácí každý rok plyn ekvivalentní hmotě 10 000 Sluncí. Členové výzkumného týmu se domnívají, že tento mimořádný jev nastartovala kolize s jinou galaxií, což by mohlo astronomy přimět k revizi modelů, kterými v současnosti popisují, jak galaxie přicházejí o schopnost vytvářet hvězdy.
Porovnání velikosti Slunce a hvězd alfa CentauriAutor: David Benbennick Kosmická observatoř Herschel (Herschel Space Observatory) provozovaná Evropskou kosmickou agenturou ESA objevila chladnější vrstvu v atmosféře hvězdy alfa Centauri A. Je to vůbec poprvé, co bylo něco takového pozorováno u jiné hvězdy než u Slunce. Tento objev je důležitý nejen pro pochopení aktivity Slunce, ale může rovněž pomoci při pátrání po protoplanetárních soustavách v okolí jiných hvězd.
Tento éterický pozůstatek dávno mrtvé hvězdy, který na obloze naleznete na břiše souhvězdí Velryby, nápadně připomíná lebku plující vesmírem. Strašidelná planetární mlhovina s přiléhavým jménem „Lebka“ je na tomto novém záběru zachycena v působivých barvách a neobyčejných detailech prostřednictvím dalekohledu ESO/VLT. Jedná o první objekt tohoto typu, u něhož je známo, že souvisí s párem těsně vázaných hvězd, kolem kterého obíhá třetí stálice.
Americká kosmická sonda MESSENGERAutor: NASAAmerická kosmická sonda MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging) uskutečnila již 2000 oběhů kolem planety Merkur. Stalo se tak 22. května 2013. Tato sonda NASA byla vypuštěna 3. 8. 2004. Na oběžnou dráhu kolem planety obíhající nejblíže Slunci byla navedena 18. 3. 2011. Do 17. 3. 2012, kdy byla ukončena primární mise sondy, pořídila 100 000 snímků povrchu planety. První prodloužená mise byla ukončena 17. 3. 2013. Sonda i nadále pokračuje ve výzkumu.
Pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších astronomických organizací po celém světě se vědcům podařilo zachytit vzácný úkaz – intenzivní záblesk záření doprovázející "slapové roztrhání" hvězdy superhmotnou černou dírou. Zjasnění, které jev vyvolal, bylo svého druhu nejbližší, jaké se dosud podařilo zaznamenat. Odehrálo se ve vzdálenosti asi 215 milionů světelných let a bylo tak možné ho studovat v nebývalých detailech. Výzkum byl prezentován v článku zveřejněném ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Astronomický ústav Akademie věd ČR v Ondřejově přijme pozorovatele do Slunečního oddělení.
Reinhard Genzel a Andrea Ghez společně obdrželi Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2020 za práci na výzkumu superhmotné černé díry Sagittarius A* v srdci naší Galaxie, Mléčné dráhy. Reinhard Genzel, ředitel německého Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, a jeho tým prováděli pozorování zdroje Sagittarius A* po téměř 30 let s použitím flotily přístrojů a dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO).
Venuše a Mars u Slunce.Autor: SOHO, NASA. Kde jsou ty časy před dvaceti lety, kdy jsme sotva věděli, co se děje na denní obloze za sluneční kulisou. Pomáhaly nám k tomu mapy, první (na dnešní dobu) primitivní astronomické programy a vlastně nikoho moc netrápilo, že toho nejsme svědky na vlastní oči. Dneska je všechno jinak. Okolí Slunce sondují nonstop družicové kamery s mnoha filtry a právě v tomto období přínáší přímý pohled na poněkud neobvyklou situaci. Planetu Mars míjí Venuše a o několik dní později bude rudá planeta na nepříjemné přímce téměř v zákrytu se Sluncem. Nepříjemné? Hlavně pro pracovníky NASA...
Na snímku je záběr z kamery LASCO C3 na družici SOHO. Zobrazuje okolí terčíkem zakrytého Slunce. Okolo něj se rozprostírá sluneční koróna. Velmi jasný bod vlevo dole od kotouče je Venuše, slabší vlevo nad ní pak Mars. Foto: NASA.
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové objevili šestici galaxií ležících v okolí superhmotné černé díry. Uskupení se nachází velmi daleko a pozorujeme ho tak, jak vypadlo v době, kdy byl vesmír méně než miliardu let starý. Vůbec poprvé se podařilo spatřit podobně kompaktní skupinu v tak rané fázi vývoje vesmíru. Objev astrofyzikům pomůže lépe pochopit procesy, které vedly k rychlému vzniku superhmotných černých děr a jejich dalšímu růstu do enormních rozměrů. Získaná pozorování podporují teorii, že tyto extrémní objekty velmi rychle přibývají na váze uvnitř rozsáhlých struktur obsahujících značné množství plynu, které strukturou připomínají pavučinu.
Sluneční skvrna AR 1654.Autor: Antonín HušekNa počátku roku 2013 se Slunce jakoby probudilo k životu a krásně se nám "poskvrnilo". Většina skvrn se ovšem bez použití dalekohledu se speciálním filtrem (nebo projekcí) pozorovat nedá. Až na jednu. Skupina AR1654, která se objevila na východním slunečním okraji před několika dny, stále roste a v oblasti jejího výskytu se rovněž odehrává bouřlivá aktivita. Zatím bohužel ne taková, aby přinesla polární záře až nad českou kotlinu. Přesto je pohled na skvrnu moc pěkný a do redakce už dorazilo i několik fotografií. Autorům snímků děkujeme a těšíme se na další.
Aktualizováno: 17. ledna 2013, 12:31 SEČ.
Mezinárodní tým astronomů oznámil objev vzácné molekuly – fosfanu – v oblacích planety Venuše. Na Zemi tento plyn vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez kyslíku. Vědci po desetiletí spekulují o tom, že horní patra oblačnosti na planetě Venuši by mohla poskytovat domov mikroorganismům volně poletujícím vysoko nad rozpáleným povrchem – ovšem za cenu tolerance k vysoké kyselosti okolního prostředí. Detekce fosfanu by mohla ukazovat na přítomnost takového mimozemského atmosférického života.
Filamenty, aktivní oblasti a protuberanceAutor: Kateřina Onderková, Aleš Hečko, Bára Gregorová
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2012 obdržel snímek
„Filamenty, aktivní oblasti a protuberance“, který zaslala Kateřina Onderková.
Sluneční astronomové po celém světě jsou jistě spokojeni. Objekt jejich zájmu, naše nejbližší hvězda - Slunce, se probudilo z nezvykle dlouhého období ospalé nerozhodnosti minima své činnosti a od roku 2010 jeho aktivita stále roste.
Astronomové nalezli první přímý důkaz, že skupiny hvězd mohou roztrhat své protoplanetární disky, zprohýbat je a vytvořit v nich systém skloněných prstenců. Nový výzkum naznačuje, že v těchto nakloněných prstencích v deformovaných discích kolem vícenásobných hvězdných systémů se mohou zformovat exotické planety připomínající Tatooine ze ságy Star Wars. Uvedené výsledky byly získány na základě pozorování dalekohledem ESO/VLT a radioteleskopem ALMA.
Budoucí osud ZeměAutor: Doug L. HoffmanPoslední zbytky života na Zemi budou zničeny asi za 2,8 miliardy roků. Země již bude vyprahlá v důsledku působení umírajícího Slunce, které se v poslední fázi svého života zvětší do podoby rudého obra. Přibližně jednu miliardu let před touto událostí budou na Zemi žít pouze jednobuněčné organismy rozšířené v izolovaných jezerech slané horké vody.
Astronomům využívajícím radioteleskop ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se podařilo odhalit extrémně dalekou galaxii, která je překvapivě podobná naší Galaxii, Mléčné dráze. Díky efektu gravitační čočky vypadá na obloze jako zářící kruh. Je natolik vzdálená, že jejímu světlu trvalo více než 12 miliard let, než k nám doputovalo. Vidíme ji tedy tak, jak vypadala v době, kdy byl vesmír pouze 1,4 miliardy let starý. Galaxie je překvapivě uspořádaná, což je v rozporu s teoriemi, které říkají, že v mladém vesmíru panovaly v galaxiích divoké a nestabilní podmínky. Tento nečekaný objev představuje výzvu pro naše chápání vzniku galaxií a nabízí nový pohled na minulost celého vesmíru.
Sluneční skvrna a okolí.Autor: Kitt Peak Observatory.Vědci z Astronomického ústavu AV ČR vás v novém videu seznámí, jakými přístroji se Slunce pozoruje, jaké jsou úspěchy ústavu ve výzkumu Slunce nebo na jakých velkých mezinárodních projektech se vědečtí pracovníci podílí.
Mohutné plynné obálky mlhoviny NGC 2899 se táhnou až do vzdálenosti dvou světelných let od středu a jasně září mezi hvězdami Mléčné dráhy, jelikož plyn dosahuje teploty až deset tisíc stupňů. Za takto vysokou teplotu plyn vděčí intenzivnímu ultrafialovému záření přicházejícímu z centrální hvězdy, které nutí atomy vodíku a kyslíku v mlhovině zářit typickými odstíny červené, respektive modré barvy.
