Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Mars je nedostupný, zavolejte později...

Mars je nedostupný, zavolejte později...

Venuše a Mars u Slunce. Autor: SOHO, NASA.
Venuše a Mars u Slunce.
Autor: SOHO, NASA.
Kde jsou ty časy před dvaceti lety, kdy jsme sotva věděli, co se děje na denní obloze za sluneční kulisou. Pomáhaly nám k tomu mapy, první (na dnešní dobu) primitivní astronomické programy a vlastně nikoho moc netrápilo, že toho nejsme svědky na vlastní oči. Dneska je všechno jinak. Okolí Slunce sondují nonstop družicové kamery s mnoha filtry a právě v tomto období přínáší přímý pohled na poněkud neobvyklou situaci. Planetu Mars míjí Venuše a o několik dní později bude rudá planeta na nepříjemné přímce téměř v zákrytu se Sluncem. Nepříjemné? Hlavně pro pracovníky NASA...

Na snímku je záběr z kamery LASCO C3 na družici SOHO. Zobrazuje okolí terčíkem zakrytého Slunce. Okolo něj se rozprostírá sluneční koróna. Velmi jasný bod vlevo dole od kotouče je Venuše, slabší vlevo nad ní pak Mars. Foto: NASA.

Celé toto raritní dění je už asi měsíc avizováno na předních serverech NASA, nyní zejména na Spaceweather.com. O co vlastně jde? Jak se Země otáčí kolem Slunce, pohybuje se sluneční kotouč vůči vzdálenému hvězdnému pozadí směrem na východ mezi zvířetníkovými souhvězdími. V rovině ekliptiky (tedy rovině zemské dráhy) se ovšem nacházejí poměrně úhlově nedaleko i planety Sluneční soustavy. Odchylky jejich drah od ekliptiky jsou řádově jen několik málo stupňů, což zajišťuje, že se běžně na obloze promítají v blízkosti slunečního kotouče nad či pod ním. Pochopitelně ale může nastat situace, že planeta je zrovna na své dráze poblíž tzv. uzlů - tedy přechází nad nebo pod ekliptiku a několik dní je velmi blízko ní. To se teď děje s Marsem. Za jiných okolností by to v podstatě nikoho nezajímalo. Jenomže - Mars si vybral tuhle chvíli zrovna v době, kdy se zároveň z našeho pohledu před ním promítá Slunce.

Nejblíže u slunečního kotouče bude 17. dubna, jen asi 0,1° jižně od slunečního okraje. Ještě předtím - zítra 6. dubna - bude jen o 1° severně míjet jasnou Venuši. A v čem tedy tkví ta nepříjemnost? Rudou planetu známe dobře pro úspěšné marsovské mise, které na ní v tuto chvíli probíhají. Právě průchod planety úhlově blízko Slunce znamená pomerně silné narušení komunikace mezi Zemí a marsovskými vozítky. NASA se proto už nyní snaží pro nadcházející období vyslat patřičné příkazy vozítkům předem, aby ztráty v komuninaci byly minimální. Narušení radiového signálu potrvá asi týden...

A kde si můžete celé to představení vychutnat? Přímo na obloze určitě ne - oslnivé Slunce to neumožňuje. Ale veškeré dění zprostředkuje (vlastně už zprostředkovává) americko-evropská družice SOHO, která sleduje Slunce nepřetržitě v několika filtrech. Na její palubě jsou rovněž dvě kamery - LASCO C2 a LASCO C3, které ve dvou jinak velikých zorných polích zabírají okolí Slunce a sledují změny v jeho koróně (ta krásná paprskovitá obálka viditelná při úplném zatmění Slunce).

V obou případech je samotný kotouč Slunce zakryt malým terčíkem, ve kterém je digitálně bílým kroužkem naznačeno, jak veliký je sluneční kotouč schovaný za ním. V okolí pak sledujeme kromě paprskovité koróny i hvězdy v pozadí a v tomto případě i planety. Obvykle se u planet projeví jejich mimořádná jasnost tím, že signál z nich přeteče do vedlejších pixelů a človek tak nevidí jen jasný bod, ale rovněž vodoronou světlou čáru jdoucí jak anténa na obě strany od něj. Snímky jsou dodávány ve velkém - jednou za několik minut, takže obrazy jsou vskutku aktuální. Hezkou internetovou podívanou...

Pro informace z aktuálního dění rovněž navštěvujte Spaceweather.com (anglicky). Kromě snímků se tu občas objeví i odkaz na animaci z posledních snímků SOHO. Blízký průchod Marsu "pod" Sluncem si NASA určitě ujít nenechá...

Převzato: Hvězdárna v Úpici




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: SOHO, Slunce, Mars


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »