Související stránky k článku Exkluzivně: Kometu Catalina hledejte u Venuše
Co všechno skrývá zdánlivě tuctová fotografie pořízená z vesmírné stanice ISS na počátku prosince letošního roku? Budete se divit! Dne 5. prosince 2015 pořídil japonský astronaut Kimiya Yui z paluby ISS v rámci mise za JAXA (Japonskou leteckou a výzkumnou agenturu) tento zdánlivě komorní snímek. V horní části je jasně zahlédnutelná planeta Venuše, kterou nyní najdete na české obloze nad jihojihovýchodním obzorem ještě před svítáním, tedy okolo 6. hodiny ranní. A aby nebyla sama, tak ji vysoko nad ní, u konstrukce ISS, „doplňuje“ slabší hvězda Spica v souhvězdí Panny. Vypadá to, jakoby Spica s Venuší tvořily jakousi spoutanou dvojici. Ovšem to není zdaleka vše, co snímek skrývá…
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2016 obdržel snímek, respektive animace „Kometa C/2013 US10 (Catalina)“, jejímž autorem je Libor Šmíd.
Dnešní povídání o vítězném snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce za měsíc leden 2016 bude poněkud netypické. I když se v tomto článku díváme na jednu individuální fotografii, budeme si vlastně trochu povídat o animaci. Tu si můžete, včetně mnoha dalších snímků, prohlédnout na internetových stránkách autora (http://home.zcu.cz/~smid/komety/US10_animace.gif). Určitě tato návštěva stojí za těch několik proklikání.
Venuše v těchto dnech dosahuje své maximální jasnosti. Zajímavé na tomhle úkazu je, kdy k němu dochází a proč. Protože to není tak úplně přímočaré, jak by se mohlo na první pohled zdát.
V posledních týdnech jsem na internetu narazil na několik článků týkajících se očekávání spojených s kometami C/2026 A1 (MAPS) a C/2025 R3 (PANSTARRS). Do obou uvedených vlasatic byly vkládány velké naděje. Nejlépe to asi ukazuje název článku uveřejněného 19. února 2026 na stránkách ZOOM Prima: Blíží se nádherná kometa. Bude k vidění ve dne a pouhým okem, vzápětí dorazí „Velká kometa roku 2026“.
První úplněk roku 2016, ten z 24. ledna, je za námi. Couvající Měsíc opustil večerní nebe a v dalších dnech bude již ve fázi poslední čtvrti, respektive srpku míjet jasné ranní planety. Tím pádem se otevírá stále větší okno v průběhu noci s bezměsíčnou oblohou. Tento stav nahrává pozorování slabých, difúzních objektů, mezi něž řadíme i komety. A jak se jim bude v průběhu února dařit? Celkem 7 by jich mohlo být jasnějších než 15 mag, díky čemuž se dostanou do vizuálního dosahu našich amatérských teleskopů s průměrem objektivu přibližně do 40 cm.
Na přelomu jara a léta jsme mohli pozorovat řadu hezkých setkání planet a Měsíce. Vše to začalo v květnu krásnou konjunkcí nejjasnějších těles večerní oblohy - Měsíce, Jupiteru a Venuše v krásném trojúhelníku. Vrcholy pak přišly dva. Kolem 9. června to bylo blízké setkání Jupiteru a Venuše a 17. června hezká konjunkce Měsíce s Venuší.
Na podzim roku 1965 mělo lidstvo možnost spatřit velmi jasnou kometu. Dne 21. 10. 1965 prolétla „Velká kometa roku 1965“ C/1965 Y1 (Ikeya–Seki) přísluním. Tato kometa byla objevena 18. 9. 1965 dvěma tehdy amatérskými japonskými astronomy. Byli jimi Kaoru Ikeya (Iketani) a Tsutomu Seki (Cujomu) a tuto kometu pozorovali nezávisle na sobě. Pro Kaoru Ikeyu to byla již pátá kometa, na jejímž objevu se podílel. Tsutomu Seki měl za sebou v té době objev dvou komet a C/1965 nebyla ani jeho poslední.
Poslední roky je, zdá se, už pomalu tradicí, že v období okolo Vánoc oblohu okoření nějaká jasnější kometa. Ani přelom roku loňského s letošním není výjimkou, a tak se opět můžeme kochat jednou vlasaticí. Tou je nyní kometa C/2013 US10 (Catalina), která se blíží k maximu své jasnosti a pro svou polohu na obloze ve Velkém voze v období krátce po novu není snad jednoduššich podmínek k jejímu nalezení. Ačkoliv je kometa stále spíše objektem pro malé dalekohledy, určitě si svou pozornost právem získala. A to zejména mezi nadšenými astrofotografy. Ve čtenářské galerii se již nahromadilo několik velmi zdařilých fotografických úlovku, které vám tímto představujeme a jejich autorům za ne děkujeme. A těšíme se na další!
V lednu nám trochu skrytě našim zrakům nastává poměrně mimořádná konjunkce Venuše s Marsem a obě planety jsou navíc v konjunkci se Sluncem. Sice postupně, ale zato v odstupu jen několika dnů. A všechno to vlastně můžeme sledovat v přímém přenosu. Díky snímkům kosmických observatoří v čele s historicky nejdéle pracující SOHO.
Máte představu, jaká je pravděpodobnost, že zachytíte novou kometu pomocí svého fotoaparátu s teleobjektivem? Nejlépe někdy za soumraku a třeba budete i první, kdo ji takto objeví? Zkusme se na to podívat statistikou komet, které byly při objevu jasnější než 15 mag za posledních 10 let (nepočítaje komety z koronografů sond SOHO a STEREO).
Na co se těšit na sklonku 2015? Vánoční obloha nám již za přízně počasí odhalila zimní klenoty nočního nebe v podobě slabé polární záře nebo zákrytu Aldebaranu Měsícem. Obecně kalendářní rok 2015 zanechal na obloze stopy po docela slušných úkazech. Tento rok ještě neskončil a obloha si už „chystá“ další klenoty, na které se můžeme těšit v následujících dnech a na počátku roku 2016. Na co se tedy koukat? Namátkou meteorický roj, konjunkci planet či poměrně jasnou kumetu. Ovšem mnohem více se dočtete v tomto článku.
Ačkoli se dva nejjasnější objekty kromě Slunce a Měsíce potkávají alespoň jednou za dva roky, ne vždy jejich konjunkce je tak výrazná, jako jsme mohli vidět kolem maxima meteorického roje Perseid 12. 8. 2025. Někdy jsou dokonce k sobě i blíže, například v březnu 2023. Poslední setkání vyšlo sice na ranní hodiny, ale obě planety při něm byly vidět ještě za tmy, jak vychází nad obzor a zářily spolu poměrně vysoko nad východem až do převzetí vlády Slunce nad oblohou.
Vánoční svátky nám často připomínají tzv. Betlémskou hvězdu, pod kterou si představíme kometu. V tomto díle nám naše známá dvojice fyziků řekne spoustu historických i vědeckých zajímavostí o pradávné kometě, a dalších kusech velkých vesmírných balvanů. Bližší seznámení s kometami snad pomůže Samuelu Kováčikovi překonat jeho obavy.
Každoroční meteorický roj Geminidy má letos příznivé podmínky. Čas maxima vychází na 19. hodinu v pondělí 14. prosince. V té době bude radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, sice ještě nízko nad severovýchodním obzorem, ale roj bude vysoce aktivní po celou noc na úterý 15. prosince. Pozorování rovněž vůbec nebude rušit Měsíc, který bude ve fázi jen tři dny po novu zapadat ještě večer. V průběhu noci přitom každou hodinu zaznamenáme nad českým nebem okolo 100 meteorů. Za celou noc jich proto za ideálních podmínek můžeme napočítat přes 1000.
1. a 2. března 2023 se k sobě na obloze přiblížily dvě nejnápadnější planety – Venuše a Jupiter. Nad jihozápadním až západním obzorem jsme je díky velmi příznivému počasí mohli snadno pozorovat jako dvě velmi jasné hvězdy těsně při sobě. 1. 3. byla Venuše vpravo a trochu níže než Jupiter, 2. 3. už byla nad Jupiterem. Po oba dva dny se nám planety vešly do zorného pole dalekohledu. Úhlová vzdálenost mezi nimi byla asi 40 úhlových minut. Fotografie setkání se nám sešla ze všech končin České i Slovenské republiky.
Vypadá to, že český astronom Martin Mašek objevil novou kometu na jižní obloze. Naznačují to zprávy od samotného objevitele i potvrzující pozorování od dalších astronomů.
Na ranní oblohu se konečně dostává dlouho očekávaná kometa C/2013 US10 (Catalina), která bude v následujících zimních měsících pozorovatelná malými dalekohledy či možná i pouhýma očima (!). Tato dlouhoperiodická, dynamicky nová kometa z Oortova oblaku, byla z našich končin od loňského podzimu nepozorovatelná. Na přelomu minulé zimy a jara 2015 podstoupila konjunkci se Sluncem, po níž se vydala na jižní oblohu, kde strávila drtivou většinu letošního roku. Situace se však mění, kometa proletěla 15. listopadu perihelem, s čímž byla spojená další konjunkce se Sluncem. Již v říjnu přestala být pozorovatelná z jižní polokoule, a co více, nyní, ke konci listopadu, začíná být konečně pozorovatelná i od nás - z polokoule severní. Podmínky pro její pozorování ze střední Evropy se budou už jen zlepšovat!
Mezinárodní tým astronomů oznámil objev vzácné molekuly – fosfanu – v oblacích planety Venuše. Na Zemi tento plyn vzniká ve větším množství pouze průmyslově nebo činností mikroorganismů žijících v prostředí bez kyslíku. Vědci po desetiletí spekulují o tom, že horní patra oblačnosti na planetě Venuši by mohla poskytovat domov mikroorganismům volně poletujícím vysoko nad rozpáleným povrchem – ovšem za cenu tolerance k vysoké kyselosti okolního prostředí. Detekce fosfanu by mohla ukazovat na přítomnost takového mimozemského atmosférického života.
Kometa je tvor velice prchavý. V blízkosti Slunce se její jádro zahřeje a konečně může být nalezeno. Pak se ale vzdálí a na dlouhá léta zmizí z našeho dohledu. Ne vždy se pak při dalším návratu naskytnou ideální podmínky pro její znovunalezení a nebo není dostatečně dobře známa její dráha. A tady je prostor pro amatérské hvězdáře a další astronomy, kteří mohou za jistých podmínek předběhnout i velké automatické přehlídky oblohy a najít kometu, která je v ideálním případě přibližně v té části oblohy, kde astronom doufá, že by měla být. Je to činnost pro trpělivé, protože velké přehlídkové dalekohledy ve světě řadu takových těles spatří již dlouhé měsíce předtím, než jsou v dosahu menších dalekohledů. Jsou však místa na obloze, kam se tak dobře nepodívají a to především za soumraku nebo nízko nad obzorem. A tak je šance, že kometu znovunaleznete, mnohem větší.
Venuše je stále výraznou večerní hvězdou, ale to se brzy změní s tím, jak zmizí v záři Slunce. Mezitím se s ní přišel rozloučit na večerní oblohu také Merkur. I jeho jasnost je poměrně vysoká a obě planety jsou za dobrých podmínek viditelné po 21. hodině pouhým okem. Na Venuši se ale vyplatí vzít dalekohled a vychutnat její velký a úzký srpek.
