Související stránky k článku Meteorit Innisfree: 40 let od dopadu
Nízká meteorická aktivita, která začíná po konci aktivity meteorického roje Quadrantid na začátku ledna, neznamená v žádném případě, že jsou pozorovatelé ochuzeni o jasné bolidy. Právě naopak, období tzv. „jarní díry“ bývá prakticky každý rok bohaté na jasné bolidy. Při pohledu na statistiku poměru počtu bolidů a běžných meteorů zjistíme, že toto období není výjimečné absolutním počtem jasných bolidů, ale právě tímto poměrem. A každá taková událost je pak na pozadí nízkých pozorovaných počtů meteorů velmi výrazná. Nejinak tomu bylo i během pozdního večera 28. 1. 2024, kdy severovýchodně od Olomouce proletěl oblohou další jasný bolid.
Hvězdárna a radioklub lázeňského města Karlovy Vary hostily začátkem října konferenci zaměřenou na pozorování a studium dějů v ionosféře. Tato svrchní vrstva pozemské atmosféry je velmi dobře pozorovatelná pomocí monitorů SID (z anglického Sudden Ionospheric Disturbances, náhlé ionosférické poruchy). Přestože se jedná o instrumentálně nenáročnou metodu, přináší informace o celé řadě jevů, jejichž podstata je sice zcela odlišná, ale jejich společným jmenovatelem je právě výrazný vliv na ionosféru. Patří sem například střídání dne a noci, které způsobuje změnu ve stupni ionizace a rozvrstvení ionosféry, impakt tělesa meziplanetární hmoty, sluneční erupce, gama záblesk z vesmíru či pozemské zemětřesení.
Přesně před 20 lety v 8:52:47,241 SEČ odstartovala z kosmodromu Bajkonur nosná raketa Sojuz-U ďábelského výrobního čísla A15000-666. Po 8 minutách a 50 sekundách letu úspěšně dopravila na oběžnou dráhu pilotovanou kosmickou loď Sojuz TM-31 (výrobní číslo 205). Na její palubě byla trojice kosmonautů – velitel Jurij Pavlovič Gidzenko, palubní inženýři Sergej Konstantinovič Krikaljov a William McMichael Shepherd. Posádka to byla mezinárodní a také mířila k zárodku Mezinárodní kosmické stanice ISS tvořeného dvěma ruskými moduly Zarja a Zvezda a americkým modulem Unity se dvěma přechodovými tunely PMA-1 a -2.
Na snímku je bolid zachycený pohotovým pozorovatelem Martinem Maškem z Liberce dne 21. ledna 2024, v 01:32:35 SEČ. Snímek je složen ze dvou expozic na kterých se bolid naexponoval. Planetku nalezl maďarský amatérský astronom Krisztián Sárneczky necelé tři hodiny před srážkou se Zemí.
Každých několik let se Země po dobu tří týdnů na přelomu října a listopadu potkává s meteorickým rojem Taurid, který obsahuje přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v něm přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Jenom v roce 2015 zachytila a analyzovala Evropská bolidová síť, řízená z observatoře v Ondřejově, 144 bolidů náležejících k tomuto meteorickému roji.
Dnes, v pondělí 12. prosince 2016, slaví šedesáté páté narozeniny americký astronom a astronaut Steven Alan Hawley. Zúčastnil se dohromady pěti vesmírných misí, díky kterým strávil v kosmickém prostoru celkem více než 32 dní.
Jen několik dní po třech jasných bolidech, které byly zaznamenány 27. 12. 2023 přístroji Evropské bolidové sítě, byl nad územím bývalého Československa zaznamenán další jasný bolid. Tento bolid, který proletěl nad moravsko-slovenským pomezím po druhé hodině ranní 9. 1. 2024, byl zaznamenán stanicemi sítí CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) a také stanicemi sítě GMN (Global Meteor Network), jehož národní složka CSmon (Czech and Slovak meteor observation network) působí v rámci Česka a Slovenska. Průlet bolidu byl zaznamenán pěti kamerami sítě CEMeNt, přičemž jedna z nich byla spektroskopická. Záznam spektra bolidu ze spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí je velmi důležitý, protože nám poskytuje velké množství informací o chemickém složení tělesa. V případě sítě CSmon byl průlet bolidu zaznamenán osmi kamerami. Z dostupných dat z kamer sítě CEMeNt a CSmon byla vypočítána dráha bolidu v atmosféře a také dráha tělesa ve Sluneční soustavě.
Sluneční soustavu netvoří jen osm planet, přes 180 měsíců, 200 velkých a miliony malých asteroidů a možná až 1012 komet, ale také spousta malých těles pohybujících se mezi planetami po nestabilních drahách. Souhrnně jsou nazvána meziplanetární hmotou. Meziplanetární hmota vstupující do atmosféry naší planety ve většině případů zanikne a jediným projevem této události zůstává tzv. meteor. V omezeném počtu případů je těleso dostatečně velké, aby dopadlo až na povrch jako meteorit a mohlo být podrobeno chemické analýze.
Dnes, 14. listopadu 2016, oslaví 60. narozeniny bývalý americký vojenský letec a astronaut Kenneth Dwane „Sox“ Bowersox. Účastnil se pěti letů do vesmíru a celkově strávil na oběžné dráze Země více než 211 dní.
Na snímku je bolid zachycený pohotovým pozorovatelem Martinem Maškem z Liberce dne 21. ledna 2024, v 01:32:35 SEČ. Snímek je složen ze dvou expozic na kterých se bolid naexponoval.
Řada zpravodajských serverů přinesla zprávu, že poprvé v historii došlo k usmrcení člověka meteoritem. Mělo se tak stát v jižní části Indie a při dopadu byly údajně zraněni i další lidé. Kolem události se však vznáší několik nejasností.
V pondělí 10. října 2016 uplyne již 285 let od narození anglického fyzika a chemika Henryho Cavendishe, který je považován, mimo jiné, za objevitele vodíku. Sám Cavendish jej však označoval jako „hořlavý vzduch“.
Před několika lety byl zde vydán článek o slavném bolidu v Andromedě, který se podařilo zachytit Josefu Klepeštovi. O tři roky později se ozval kanadský profesor astronomie, že při úklidu své laboratoře objevil kopii této fotografie v podobě diapozitivu (světelného obrazu). To je jistě známka toho, jak až kouzelně fotografie poměrně blízkého, náhodného bolidu se vzdálenou galaxií na širokou astronomickou veřejnost tehdy působila a vyvolala nadšení nejen v Československu, ale také za velkou louží. Za pozornost stojí i technologie, která tuto skutečnost lidem tehdy dokázala zprostředkovat.
Meteorit Police.Autor: Archiv Hvězdárny v Úpici16. září tomu bylo 43 let, kdy střechu rodinného domu č. p. 147 v Suchém Dolu u nedaleké Police nad Metují spadl meteorit. Proletěl sice střechou domu, nikomu však neublížil. To bylo v roce 1969. Od té doby se sice mnohé změnilo, ovšem potomci Klimešových, jimž meteorit téměř spadl na hlavu, zde žijí stále.
V loňském roce vzbudila rozruch v komunitě odborníků na meziplanetární hmotu studie označující jeden z bolidů zaznamenaných americkou vládní detekční sítí za těleso z mezihvězdného prostoru. Peter Brown z University of Western Ontario a Jiří Borovička z ASU tuto událost zevrubně přezkoumali a zabývají se otázkou, zda domněle mezihvězdné těleso skutečně přiletělo z galaktických dálav.
Oblast vzniku nové hvězdyInfračervený snímek v úvodu článku zachycuje oblast studeného plynu (viz modrá barva) nahromaděného kolem hmotné hvězdy ukryté uprostřed snímku, jehož stáří bylo odhadnuto na několik miliónů roků. Hvězdy o hmotnosti srovnatelné se Sluncem vznikají právě z takovýchto oblaků chladného plynu o hmotnosti zhruba 1000 hmotností Slunce a zaplňujících prostor do vzdálenosti přibližně 32 světelných roků v okolí rodící se centrální hmotné hvězdy. Naše Slunce se zrodilo před 4,5 miliardami roků právě z takového oblaku společně s další stovkou sourozenců.
Šestého srpna uplynulo již 250 let od narození anglického lékaře, fyzika a chemika W. H. Wollastona. Zřejmě nejvíc je znám jako objevitel palladia a rhodia, ale šíře jeho zájmů byla mnohem širší.
Krátce po tři čtvrtě na jedenáct středoevropského letního času v noci z pondělí na úterý 26. června byl vidět především z těch míst našeho území, kde byla jasná obloha, velmi jasný bolid. I přes záři Měsíce po první čtvrti upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků především v západní polovině našeho území, kde během krátké chvíle dokonce osvítil noční krajinu. Jeho jasnost byla natolik velká, že byl pozorovatelný nejen od nás a Německa, kde ve skutečnosti letěl, ale prakticky z celé střední Evropy. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Chlapec z Ugandy zasažený meteoritem Na otázku, položenou v názvu článku, existuje poměrně jednoduchá odpověď. Ano, některé meteority při dopadu na povrch Země mají takovou hmotnost a rychlost, že jsou schopny usmrtit člověka nebo zvíře. A nejen to. Tělesa velkých rozměrů mohou po střetu se Zemí způsobit dokonce globální katastrofu. Například dinosauři podle jedné z hypotéz vymřeli po srážce Země s asteroidem. My však takto zničující události přenecháme teoretikům nebo tvůrcům katastrofických filmů a zaměříme se na mnohem menší objekty. Vždyť na to, aby způsobil těžké poranění nebo smrt stačí meteoritu hmotnost menší než jeden kilogram.
