Vlašimští amatérští astronomové uspořádají v pátek 20. května 2016 u příležitosti Dne vlašimské hvězdárny, kterým připomínají 55. výročí otevření hvězdárny pro veřejnost v roce 1961 a znovuotevření v roce 1996, odpolední pozorování Slunce, přednášku astrofyzika dr. Lukáše Shrbeného, prohlídku hvězdárny a pozorování noční oblohy.
Jste astrofotograf – a máte chuť ovlivnit celosvětovou výuku astronomie? Pak je tato soutěž právě pro vás: Úřad pro astronomické vzdělávání (OAE) při Mezinárodní astronomické unii (IAU) vyhlašuje astrofotografickou soutěž s uzávěrkou 15. dubna 2021. Vítězné fotografie budou oceněny finančními prémiemi a navíc zpřístupněny ve formě otevřených vzdělávacích zdrojů pro učitele a žáky na celém světě.
Jak jsme již podrobně informovali v tiskové zprávě ze 17. března 2016, v neděli 6. března krátce po půl jedenácté večer místního času proletěl nad Horním Rakouskem velmi jasný meteor - bolid, který svými světelnými a zvukovými projevy upoutal pozornost velkého počtu obyvatel střední Evropy a který skončil pádem meteoritů na území ležícím převážně v Bavorsku severně od řeky Inn, které je zhruba ohraničeno vesnicemi Stubenberg na západě a Ering na východě. Na základě záznamů z moderních digitálních bolidových kamer z české části Evropské bolidové sítě, kde na 6 stanicích v době přeletu bolidu bylo aspoň částečně jasno, bylo možné tento bolid velmi podrobně a přesně popsat a mimo jiné i předpovědět místo pádu meteoritů. V době vydání první tiskové zprávy jsme informovali o nálezu několika úlomků o celkové hmotnosti kolem 45 gramů, evidentně pocházejících ze stejného fragmentu, který se při pádu roztříštil. Zde podáváme informaci o tom, co přineslo prohledávání předpovězené pádové oblasti měsíc poté.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
V sobotu 6. února 2016 viděla řada obyvatel Dánska a okolních států velmi jasný bolid, který na konci explodoval. Projevil se i zvukovými efekty a jeho zbytky byly nalezeny v okolí Kodaně.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Řada zpravodajských serverů přinesla zprávu, že poprvé v historii došlo k usmrcení člověka meteoritem. Mělo se tak stát v jižní části Indie a při dopadu byly údajně zraněni i další lidé. Kolem události se však vznáší několik nejasností.
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.
Při svých toulkách po světě za objevováním míst, která ještě netrpí škodlivým světelným znečištěním, jsem už nějaký ten čas míjel i tento pozoruhodný kout naší planety. Až do ledna letošního roku. Ostrov Boa Vista, jeden z kapverdských ostrovů, je jednoznačnou volbou pro každého nadšence do zážitků (zdaleka nejen) pod hvězdným nebem. Pouštní ostrov relativně nedávno osamostatněného kapverdského státu, kam doletíte ze střední Evropy překvapivě levně, nabízí z hlediska pozorování hvězd hned několik jedinečností: Leží blízko rovníku, takže odtud uzříte opravdu mnoho i z jižní hvězdné oblohy; (ještě) není příliš obestavěn k přírodě bezohlednými turistickými rezorty a zejména východní polovina ostrova se může chlubit prakticky nulovým světelným znečištěním; na ostrově najdete hned dvě poměrně rozsáhlé oblasti s pouštními dunami, které v noci vytvářejí nezaměnitelnou kulisu pro fotografování hvězdných scenérií. Bohužel ale právě turizmus si také od ostrova a jeho obyvatel vybírá krutou daň.
Meteorit Police.Autor: Archiv Hvězdárny v Úpici16. září tomu bylo 43 let, kdy střechu rodinného domu č. p. 147 v Suchém Dolu u nedaleké Police nad Metují spadl meteorit. Proletěl sice střechou domu, nikomu však neublížil. To bylo v roce 1969. Od té doby se sice mnohé změnilo, ovšem potomci Klimešových, jimž meteorit téměř spadl na hlavu, zde žijí stále.
Kam jezdí přátelé hvězdné oblohy v Polsku za tmavou oblohou? Před časem jsem se zúčastnil jejich srazu ve Zwardoni, který leží nedaleko za našimi hranicemi. Tam se scházejí členové Katovického oddílu PTMA (polská obdoba ČAS). Zde se mi dostalo pozvání od jejich Varšavských přátel k návštěvě podzimního srazu v Kryźach.
Oblast vzniku nové hvězdyInfračervený snímek v úvodu článku zachycuje oblast studeného plynu (viz modrá barva) nahromaděného kolem hmotné hvězdy ukryté uprostřed snímku, jehož stáří bylo odhadnuto na několik miliónů roků. Hvězdy o hmotnosti srovnatelné se Sluncem vznikají právě z takovýchto oblaků chladného plynu o hmotnosti zhruba 1000 hmotností Slunce a zaplňujících prostor do vzdálenosti přibližně 32 světelných roků v okolí rodící se centrální hmotné hvězdy. Naše Slunce se zrodilo před 4,5 miliardami roků právě z takového oblaku společně s další stovkou sourozenců.
Chcete se dozvědět jak se fotí krásy nebes v poušti Atacama v Chile či na vrcholu sopky Roque de los Muchachos na ostrově La Palma? Chcete si osahat a na vlastní fotoaparát nasadit některý z kompletní řady objektivů firmy Zeiss? Chcete se podívat na krásné snímky Foto Ambasadora Evropské Jižní Observatoře Zdenka Bardona? Chcete vzpomenout sta let Československa, padesáti devíti let úpické hvězdárny a dlouhé historie astronomie v hradeckém regionu? Pak přijďte 3. listopadu 2018 v 18 hodin na přednášku Zdenka Bardona do kongresového centra Aldis v Hradci Králové.
Bolid z 10. srpna 1972 Většina meteoroidů, které vlétnou do zemské atmosféry, se během průletu rozpadne na menší části a ty zaniknou. Pozorujeme při tom běžný meteor, případně bolid. Pokud je těleso větší, z odolnějšího materiálu a nevstoupí příliš velkou rychlostí, může se stát, že některé jeho fragmenty dopadnou až na zemský povrch. Ty se pak nazývají meteority. Kromě těchto dvou možností, jak končí meteoroidy po setkání se zemskou atmosférou, může nastat ještě jedna, která je však velmi vzácná. Při ní se musí sejít zejména určitá vstupní rychlost, úhel, pod kterým těleso vnikne do atmosféry a také jeho hmotnost. Když se to podaří, takový objekt o atmosféru jen "škrtne", rozžhaví se, ztratí část hmoty, ale gravitačnímu působení odolá, vymaní se z něj a dále pokračuje na své cestě vesmírem. V angličtině se tato tělesa nazývají "Earth-grazing", v češtině by se asi daly použít výrazy "škrábači", "škrtači", "otírači", případně "lízači" Země.
Chlapec z Ugandy zasažený meteoritem Na otázku, položenou v názvu článku, existuje poměrně jednoduchá odpověď. Ano, některé meteority při dopadu na povrch Země mají takovou hmotnost a rychlost, že jsou schopny usmrtit člověka nebo zvíře. A nejen to. Tělesa velkých rozměrů mohou po střetu se Zemí způsobit dokonce globální katastrofu. Například dinosauři podle jedné z hypotéz vymřeli po srážce Země s asteroidem. My však takto zničující události přenecháme teoretikům nebo tvůrcům katastrofických filmů a zaměříme se na mnohem menší objekty. Vždyť na to, aby způsobil těžké poranění nebo smrt stačí meteoritu hmotnost menší než jeden kilogram.
V pátek a víkendu 14. – 16. září 2018 se na hvězdárně v Pardubicích uskuteční další workshop věnovaný krajinářské astrofotografii, které povede český astrofotograf Petr Horálek. V příjemném zázemí pardubické hvězdárny se zájemci budou moci nejen naučit nové postupy tohoto mladého fotografického oboru, ale také si v případě jasného počasí užít pohledu na hned 4 planety Sluneční soustavy nebo Měsíc přes druhý největší dalekohled v České republice, který je určený k pozorování pro veřejnost.
Pohledy do hlubin vesmíru, ať již pořízené kosmickými teleskopy, velkými pozemskými dalekohledy či objektivy amatérských astronomů přinášejí nejen cenné vědecké informace, ale ve velké míře též emotivní zážitek a potěšení oka astronomů i neastronomů. S hrdostí můžeme konstatovat, že i česká astrofotografická komunita přináší snímky srovnatelné s podobnými fotografiemi z celého světa. Že to není fenomen pouze poslední doby, se kromě jiného dozvíte 21. dubna 2018 v 18 hodin v planetáriu v Hradci Králové na astrofotografické přednášce Zdeňka Bardona s názvem "Fotografie hvězdné oblohy aneb příběh Orionu po 84 letech".
Stejně jako u nás, i astronomy v Polsku trápí světelné znečištění. To je také jedním z hlavních důvodů k výjezdům milovníků hvězdné oblohy do oblastí, které nejsou světelným smogem až tak moc postižené a ve kterých je možno pozorovat krásy hvězdného nebe i pouhým okem.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten
Jde o koláž mnoha snímků, datumy jsou vepsané přímo do fotek. Jde o mix záběrů z astromodifikovaného Canonu 60D, 200 mm F2.8 USM II (Crop) + Seestaru S50. Comet aligned v Pixinsight a další post produkce klasická pro komety. Vyhradil jsem si na ní prakticky všechny jasné noci. Překvapením byla trhlina v oblačnosti trvající asi 1,5 hodiny v noci na 7.10, kdy se po úmorné práci podařilo kometu z dat vydolovat. Situaci značně komplikoval Měsíc. Zajímavostí je nedaleká galaxie NGC 3180.
