Související stránky k článku V sobotu spatříme seskupení dvou nejjasnějších planet s Měsícem
NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází.
V průběhu posledních týdnů se na obloze dalo pozorovat několik zajímavých atmosférických úkazů - noční svítící oblaka, soumraky zabarvené při sopečné erupci Sarychev Peak. V článku Vám představíme soubor fotografií od čtenářů.
Srpnový úplněk vyšel na období relativně příznivého počasí a navíc se nacházel v poměrně nízké oblasti ekliptiky, takže vycházel po dlouhou dobu kdy se koupal v červenavém zákalu při jihovýchodním obzoru. Díky tomu bylo možné pořídit jeho náladové snímky a ani tolik neoslňoval, jako vysoko na nebi během zimních nocí.
Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.
NLC z Kunětické hory u Pardubic 21. 6. 2009 ve 2:53 SELČ.Autor: Petr HorálekHlášení o pozorování NLC v noci ze 20. na 21. června díky poměrné přízni počasí přichází z velké části Evropy. Přinášíme vám slibovanou fotogalerii od vás - čtenářů. Fotogalerie se bude postupně doplňovat o došlé fotografie. Pakliže jste úkaz pozorovali a fotografovali i Vy, rozhodně neváhejte a pošlete nám své snímky na e-mail info@astro.cz. Rádi je zveřejníme.
Knihovna U Mokřinky, Česká astronomická společnost a pardubická hvězdárna vyhlašují fotografickou soutěž s názvem „Za všechno může Měsíc jen…“. Téma je velmi volné a záleží jen na fantazii a důvtipu fotografa. Záleží samozřejmě také na štěstí. Možná je ten nejskvělejší ukryt někde v šuplíku. A je jen na každém z vás, zda bude Měsíc na fotografii či bude skryt. Zapojit do soutěže se mohou jak zdatní astrofotografové, tak i laická veřejnost – jde hlavně o netradiční a originální zachycení našeho nejbližšího vesmírného souseda. Soutěž probíhá až do 25. září 2016 a na účastníky soutěže již teď čekají pěkné ceny. Těšíme se na zajímavé snímky!
Trvalo to skoro 5 let ale dočkali jsme se – vědecký automat se již nachází v sousedství největší planety a chystá se zážehem hlavního motoru snížit ohromnou rychlost, kterou si jej hmotný Jupiter přitahuje, a vstoupit na oběžnou dráhu, manévry se odehrají v úterý 5. července, když se bude střední Evropa právě probouzet.
Dvacetiměsíční vědecká mise, která je bude následovat, poodhalí roušku tajemství kolem vnitřního složení plynného obra a pomůže nám porozumět vzniku, vývoji a dalším principům fungování Sluneční soustavy.
Článek bude postupně aktualizován.
Pátráním na periferii Sluneční soustavy objevil Hubbleův kosmický teleskop HST (NASA) malý tmavý měsíc obíhající kolem Makemake, druhé nejjasnější ledové trpasličí planety – po Plutu – v Kuiperově pásu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2016 obdržel snímek „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“, jehož autorem je Pavel Prokop.
Před dávnými časy se, někteří tvrdí že prý, zamiloval nejvyšší z řeckých bohů Zeus, pro Římany Jupiter, do krásné kněžky Ió. Protože milostné zálety byly jeho koníčkem a jeho žena Héra (nebo též Juno pro Římany) byla žárlivá (no, aby nebyla, že?), rozehrála se na Olympu a v okolí prapodivná hra...
Ve čtvrtek 4. února zemřel ve floridském hospicu významný muž, kterého sonda Sputnik přiměla stát se astronautem a tato kariéra ho přivedla až na Měsíc. Pojďme si společně připomenout jeho životní pouť, na jejímž vrcholu svítí hlavně dramatické lunární přistání Apolla 14 a studium nevšedních fenoménů.
Americká sonda Juno v současné době není z pohledu zájemce o vesmír nijak zajímavá, vždyť jen letí prostorem a k planetě Jupiter dorazí až skoro za půl roku. Zdání ale klame – v lednu se robotický průzkumník stal nejvzdálenějším kosmickým plavidlem, spoléhajícím na sluneční baterie.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
Mezinárodní tým astronomů využívající dalekohled ESO s primárním zrcadlem o průměru 3,6 m nalezl planetu podobnou Jupiteru, která obíhá kolem hvězdy slunečního typu HIP 11915 ve zhruba stejné vzdálenosti jako Jupiter kolem Slunce. Podle současných teorií hraje vznik planet o hmotnosti Jupiteru velmi významnou úlohu ve vývoji uspořádání celého planetárního systému. Existence takové planety na dráze podobné jupiterově kolem hvězdy slunečního typu nabízí možnost, že celý planetární systém kolem této stálice by se mohl podobat Sluneční soustavě. Hvězda HIP 11915 je zhruba stejně stará jako Slunce a její složení napovídá, že by se v její blízkosti mohly vyskytovat také kamenné planety.
Kombinace pěkného počasí a úplňku možná nejednoho z nás vedla k myšlence, že ten Měsíc v úplňku září nějak moc. Když se to sejde a Měsíc je na své dráze blíže Zemi a zároveň v úplňku, osvětluje krajinu trochu víc. Největší úplněk letošního roku to ještě úplně nebyl, ten nás čeká až v září a bude to speciální velký úplněk.
... Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovali. K Diovi se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové, které osvobodil z Tartaru, dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem … Tak zvítězil nejvyšší z řeckých bohů, Římany pak jmenován Jupiterem, o nadvládu nad nebem i zemí. I dnes nám jeho majestátný poklidný svit připomíná vznešenou královskou planetu, kterou i astrologové považovali za královskou, aniž by tušili, že je ve Sluneční soustavě planetou největší. Vždyť sám zabere téměř tři čtvrtiny hmoty všech planet dohromady.
NASA v minulém týdnu zveřejnila parádní záběry přechodu Měsíce přes disk Země, pořízené z hlubokého vesmíru kosmickým teleskopem DSCOVR. Snímky odhalily odvrácenou stranu Měsíce a zároveň Zemi v úplňku, což je opravdu netradiční pohled.
Většina z nás ví, co způsobuje polární záře na Zemi. Jsou to nabité částice slunečního větru vnikající do magnetosféry Země, která je odklání do oblastí magnetických pólů Země. Zde potom pronikají do atmosféry a způsobují krásnou nebeskou podívanou. Co však způsobuje neustálé polární záře na největší planetě naší Sluneční soustavy?
Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed.
Únorové obloze vévodí planeta Jupiter, která bude 6. února 2015 v 19 hodin opozici se Sluncem. To znamená, že se planeta nachází přesně na opačném konci oblohy než Slunce a je tedy vidět po celou noc. 6. února 2015 v 8 hodin se Jupiter nejvíce přiblíží k Zemi, a to na vzdálenost 4,346 AU (AU = astronomická jednotka, tedy vzdálenost Slunce - Země), tedy asi 650 milionů km. Podmínky pro pozorování této největší planety Sluneční soustavy jsou tedy velmi příznivé.
Simulační snímek dopadu meteoritu na Měsíc. Zdroj: NASA....výbuch byl vidět ze Země
V neděli 17. března 2013 na Měsíci zazářil jasný záblesk, který někteří astronomové pozorovali pomocí videotechniky. Ukázalo se, že za ním stál dopad tělesa o velikosti poštovní krabice a hmotnosti asi 40 kg. Ačkoliv šlo o relativě malý kámen, způsobil asi 10x jasnější záblesk, než jaké se doposud podařilo ze Země pozorovat...