Monotematické číslo roku 2020 je věnováno Měsíci a role hostujícího editora se zhostila osoba u nás nejpovolanější – Pavel Gabzdyl (PG). Hned v prvním článku se zaobírá jednou ze stále nejpalčivějších otázek kolem našeho vesmírného souputníka – „Jak vznikl Měsíc“? Další problematické téma řeší i ve svém dalším příspěvku – „Odvrácená strana Měsíce“. Dlouho jsme totiž netušili, jak vlastně odvrácená tvář vypadá a první její snímky způsobily velký šok. Současným poznatkům o geologii a stavbě Měsíce se věnuje Martin Pauer v článku „Pod povrch Luny“. Snad každý zná barevný snímek Země nad povrchem Měsíce pořízený posádkou Apolla 8 – PG se též rozepsal o jeho vzniku.
V současné situaci je každá pozitivní zpráva dobrá, a tak redakce časopisu hlásí, že podzimní Astropis roku 2020 je hotov. A na co se můžete v čísle s krásným pořadovým číslem 123 těšit?
Jak již obálka avizuje, nezapomeneme se věnovat hlavní astronautické události posledních měsíců – Lukáš Houška ve svém článku shrnuje dosavadní průběh historického letu první soukromé pilotované lodi do vesmíru, včetně zakotvení u ISS.
Redakce v době karantény nezahálí, a proto s radostí hlásí, že vyšel Astropis 121 – první číslo roku 2020. Jako obvykle se můžete těšit na spoustu zajímavého čtení.
Časopis se zajímavými články z astronomie a kosmonautiky se dočkal kulatého 120. vydání a zároveň jde o poslední číslo za rok 2019. Nechybí tradiční rubriky věnované nedávnému dění v astrofyzice a protože Nobelovy ceny měly k ní také blízko, můžeme se těšit na zajímavé čtení na téma kosmologické i exoplanet. Pravidelně najdeme také historické a pozorovací okénko a článek shrnující novinky v kosmonautice.
Časopis Astropis se vás dovoluje pozvat na další, v pořadí již šestnáctý, Den s Astropisem, který se bude konat v sobotu 30. listopadu 2019 v budově Planetária ve Stromovce. Připomeňme, že jde o celodenní přednáškový maraton a setkání čtenářů Astropisu a příznivců astronomie s předními českými odborníky v oborech astronomie a astrofyzika.
Vychází podzimní Astropis roku 2019 (číslo 119), jehož obálku a barevné stránky uvnitř zdobí fotografie z posledního úplného zatmění Slunce a částečného zatmění Měsíce. Hlavním článkem tohoto čísla je první díl shrnutí astronomických objevů roku 2018, které vzniká každoročně ve spolupráci Jiřího Grygara a Davida Ondřicha. Historická témata jsou tentokrát zastoupena textem Pavla Pecháčka o Marii Mitchellové – americké astronomce a průkopnici rovného vzdělávání mužů a žen. Václav Pavlík pokračuje v rozhovorech s laureáty Nobelových cen – tentokrát debatoval s Rainerem Weissem.
Vychází letní Astropis 118, jehož obálku zdobí snímek Petra Horálka letošních prozatím nejvýraznějších nočních zářících oblaků, které koncem června rozsvítily večerní oblohu. Toto číslo je doslova nabité články na aktuální témata. Jiří Podolský přináší článek o prvním „snímku“ černé díry, který nedávno obsadil přední místa ve všech zpravodajských kanálech. Na něj naváže Václav Pavlík rozhovorem s prof. Kipem Thornem, nositelem Nobelovy ceny za fyziku, který v květnu navštívil Prahu. Petr Scheirich se ve svém textu věnuje úspěchům automatických sond ve výzkumu planetek Bennu (OSIRIS-REx) a Ryugu (Hayabusa 2), kde shrnuje nejnovější poznatky i průběh misí. Jelikož právě oslavujeme 50 let od přistání prvních lidí na Měsíci, neškodí si připomenout další misi, a to Apollo 15, které přistálo v okolí Hadleyho brázdy, kterou nám jako pozorovací objekt představí Milan Blažek.
Letošní Astropis Speciál je věnován Mezinárodní astronomické unii (IAU), která právě letos slaví sto let svojí existence. Historii této organizace včetně členství Československa a ČR ve svém příspěvku přiblížil Jan Palouš. Jiří Grygar pro toto číslo připravil hned dvojici článků – první se ohlíží za dvěma kongresy IAU (1967 a 2006), které se odehrály v Praze, a v druhém shrnul nejdůležitější závěry 30. valného shromáždění IAU, které proběhlo ve Vídni minulý rok za účasti zhruba 3000 odborníků. Byla by ale škoda dívat se jen do minulosti – Michal Švanda popsal strategické plány IAU až do roku 2030.
Každý rok vychází jedno speciální číslo, venované nějakému tématu. Rok 2018 je věnován československým dotykům s vesmírem. Tímto způsobem jsme se rozhodli oslavit 100 let od vzniku samostatného Československa a shrnout důležité a zajímavé kapitoly z historie pilotované i nepilotované kosmonautiky, ve kterých figurují českoslovenští, čeští a slovenští vědci a inženýři. Nezůstane však jen u minulosti, podíváme se i na výhled do blízké budoucnosti.
Jako vždy vám časopis Astropis nabízí spoustu zajímavého čtení. Můžete se tak těšit na astronomické a astrofyzikální objevy a další osobnost z historie, Pietro Angelo Secchiho. Kromě souhrnu z Kosmonautixu se podíváme na planetku Ryugu v podání sondy Hayabusa 2 a také na mise týkající exoplanet v nejbližším desetiletí. Na Měsíci si prohlédneme další kráter s názvem Blancanus. V časopisu nechybí ani krásné fotografie našich astrofotografů.
Vyšlo další číslo časopisu Astropis. Z havních článků lze připomenout ohlédnutí za rokem minulým, z astrofyziky se zaměříme na málo hmotné dvojhvězdy, historii činnosti Štefánikovy hvězdárny a Hvězdářské ročenky připomínají dlouhou tradici práce našich astronomů. V kosmonautice se zaměříme na misi sondy Hayabusa 2 a nechybí ani pravidelné okénko Kosmonautixu. Tentokrát však upozornění nemíří jen k časopisu. Společnost Astropis pořádá pravidelná setkání s názvem Den s Astropisem. Letošní setkání proběhne vsobotu 24. listopadu 2018, opět v budově Akademie věd na Národní třídě č. p. 3 v Praze.
V letošním letním čísle časopisu Astropis nalezneme opět spoustu zajímavého čtení nejen na dovolenou: Dr. M. Topinka píše o novém zlatém dole astronomie – současném pozorování gravitačních vln, gama záblesků a dalších elektromagnetických projevů téhož jevu. Prof. P. Kulhánek připomíná životní cestu nedávno zesnulého Stephena Hawkinga, ing. J. Pavlousek se ohlíží za tradicí demonstrátorů (nejen) na Štefánikově hvězdárně v Praze a Mgr. P. Pecháček se vrací na přelom 19. a 20. století za ženami v astronomii.
Společnost Astropis už dokázala připravit a vydat 111 čísel časopisu, který se již pevně zabydlel na naší scéně. Obálce dominuje nádherná fotografie ze startu Falconu Heavy a tak je jasné, jaké je jedno z hlavních témat tohoto čísla. Z astronomických jevů ovšem nezapomínejme ani na mezihvězdného návštěvníka Oumuamua, kterému je také věnován jeden článek. Očekávat můžeme i další pohled na gravitační vlny z pera Petra Kulhánka a mnohé další.
Poslední číslo roku 2017 Vám přináší opět mnoho zajímavého čtení. Velmi poutavým čtením bude článek věnovaný udělení Nobelovy ceny za objev gravitačních vln. Nechybí další souhrnný přehled novinek v astronomii za rok 2016. Podařilo se pokročit v hledání zdrojů nejvyšších energií, jak přiblíží další z článků z oblasti astrofyziky. V historickém ohlédnutí se podíváme na působení Josefa Sýkory v Uzbekistánu. Další zajímavý článek se věnuje pozoruhodné hoře Ahuna na trpasličí planetě Ceres. Pozorovatelé Měsíce dostanou naservírovány rovnou dva krátery. Své místo mají tradičně i pobočky a sekce České astronomické společnosti.
Léto končí a čtenáři Astropisu se po dovolených a prázdninách mohou těšit na nové vydání – 3/2017. Na jeho stránkách naleznou obvyklé rubriky jako přehled úkazů na období od října do prosince 2017 včetně mapy noční oblohy, novinky z astronomie, rubriku ČAS – tentokrát se představí Přístrojová a optická sekce – nebo zajímavé fotografie. Nebudou ani ochuzeni o dvě recenze na nové knihy: A.Watts: „Předpověď počasí snadno a rychle“ a J. Levinová: „Vesmírné blues“. Z dalších, lze již říct, pravidelných příspěvků do Astropisu si budou moci přečíst novinky z astronautiky od Lukáše Houšky z partnerské redakce Kosmonautix.cz a povídání o útvarech na Měsíci od Milana Blažka – kráter Moretus.
V letošním druhém („letním“) vydání časopisu Astropis se dočkáme hned dvou historických článků. Nejprve nám Pavel Najser představí Williama Parsonse a jeho obří dalekohled Leviathan, který byl největším dalekohledem 19. století. Ondřej Nývlt nás pak ve dvoudílném článku, jehož první část přinášíme právě v tomto čísle, zavede do historie letecké astronomie od úplných začátků do současnosti. V dalším článku se zaměříme na praktickou astronomii, respektive spektrografii. Miroslav Matoušek nám totiž ukáže, že ač je amatérská spektrografie u nás zatím spíše neznámým pojmem, tak i s malým úsilím může přinést mnoho zajímavých výsledků. Navíc i při pozorování z centra města. Michal Švanda nám kromě souhrnu sluneční aktivity za 2. pololetí roku 2016 přináší i velmi zajímavé téma předpovídání aktivity naší nejbližší hvězdy.
V prvním letošním čísle časopisu Astropis se kromě obvyklých rubrik, jako novinky, recenze nebo úkazy na obloze, můžete seznámit s dalšími velmi zajímavými tématy, která vám v rychlosti představíme v článku.
Časopis Astropis vydává svůj dlouho očekávaný speciál roku 2016 na téma astrofotografie. Jde o poměrně revoluční počin, neboť astrofotografie je v Česku a na Slovensku čím dál oblíbenějším oborem, ale dostupné literatury je v tuzemském jazyce málo. V tomto speciálním čísle naleznete odpovědi na základní otázky co vlastně astrofotografie je a jak s ní začít. Na celkem 44 stranách tak najdete bohatý úvod pro zájemce o tento krásný, ale náročný koníček.
V sobotu 26. listopadu 2016 se v budově Akademie věd na Národní třídě 3 v Praze, v sále č. 206, uskuteční další, v pořadí již dvanáctý, Den s Astropisem. Tedy setkání čtenářů Astropisu a příznivců astronomie s předními českými odborníky v průběhu přednáškového celodenního maratonu. Zájemci si mohou vyslechnout 5 přednášek předních českých vědců, zlatým hřebem programu bude udělení ceny ČAS - Kopalovy přednášky.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
