Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (251): Gravitační aspekty odhalují tajemství Marsu
Část panoramatu z MastCam, náhled. NASA/JLP-CaltechV pondělí 6. srpna ráno našeho času se týmu robota Curiosity splnil další velký sen. Podařilo se jim naprosto bez problémů usadit na povrch Marsu velkou pojízdnou laboratoř. Také spolupracující vědci z dalších částí světa jsou jim jistě vděčni, že i jejich přístroje jsou v pořádku na Marsu. Hlavní podíl mají ale vědci z USA, kteří dokázali úspěšné přistání už počtvrté v řadě během posledních devíti let. Vzpomínáme na Spirit a Phoenix, kteří už nefungují, vzpomínáme na Opportunity, která stále brázdí valy kráteru Endeavour. Především se ale těšíme na nové objevy Curiosity, které nás čekají v následujících dnech, týdnech a snad i letech. Čtěte aktualizace z celého týdne po přistání.
Některé hvězdy jsou skutečně zvláštní a ještě raritnější je, pokud dvě neobvyklé hvězdy tvoří gravitací spjatý pár. Mezi takové patří proměnná hvězda Z Canis Majoris, která byla předmětem výzkumu vedeného Tiinou Liimets ze Stelárního oddělení ASU.
První dva snímky z Marsu z MSL Curiosity. NASA/JPL-CaltechJistě jste už někdy viděli na nebi ten vzdálený rudý bod - planetu Mars. A právě tento nepříliš výrazný rudý bod se v pondělí 6. srpna 2012 ráno stal dějištěm velkého dramatu: nejriskantnějšího a nejkomplikovanějšího přistání na cizím tělese, o jaké se kdy pokusilo plavidlo, vyrobené člověkem. Rover dosednul na dno kráteru Gale v 07:17 SELČ, signál přistání potvrzující z Marsu dorazil v 07:32, vše dopadlo úžasně. Náš přenos se rozjel v 06:30.
Model aktivního galaktického jádra má v literatuře poměrně stabilní podobu. Supermasivní černá díra obklopená akrečním diskem, z něhož je díra soustavně nebo epizodicky krmena. Mohou být přítomny polární výtrysky. Výsledkem aktivity je specifický tvar spektrálního rozložení energie. Marcel Štolc a jeho kolegové si položili otázku, zda je možné pouze ze vzhledu spektra usoudit na nepravidelnosti akrečního disku, zejména, jsou-li v něm přítomny mezery.
Situace po přistání, stěžeň je ještě na palubní desce. Zdroj: NASADo přistání zbývá jediný den. Co vlastně na vozítko v případě úspěšného přistání čeká? V první řadě si musíme říct, že očekávaná doba fungování jsou dva pozemské roky (jeden marsovský). Doufejme, že Curiosity si vezme příklad ze svých předchůdců a tuto dobu prodlouží. Jeho jaderný zdroj by to zvládnout mohl. Ony dva pozemské roky znamenají 687 pozemských a 669 marsovských dní, kterým se na rudé planetě říká soly. Jeden sol trvá 24 hodin, 39 minut a 35,244 sekundy. V laické řeči je tak možné termíny sol / den zaměnit. Curiosity přistane do kráteru Gale, který leží 4,5° jižně od rovníku. Na jižní polokouli bude v době přistání konec zimního období. Pokud bychom chtěli být přesnější, řekneme, že přistane ve 2/3 doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností.
V loňském roce vzbudila rozruch v komunitě odborníků na meziplanetární hmotu studie označující jeden z bolidů zaznamenaných americkou vládní detekční sítí za těleso z mezihvězdného prostoru. Peter Brown z University of Western Ontario a Jiří Borovička z ASU tuto událost zevrubně přezkoumali a zabývají se otázkou, zda domněle mezihvězdné těleso skutečně přiletělo z galaktických dálav.
Vstup Curiosity do atmosféry Marsu. NASA/JPLEDL – entry (vstup), descent (sestup) a landing (přistání) - tři písmena, která budí respekt a řídící pracovníky marsovských misí z nich polévá pot na čele. Proto se pro tuto fázi mise vžil také název 7 minut hrůzy, neboť přistání na Marsu trvá obvykle kolem sedmi minut. Podobně to bude i u Curiosity.
Charakterizace trojrozměrného rozložení látky a hvězd ve vzdálených galaxií je jedním z důležitých cílů galaktického výzkumu. Pierre Vermot a další pracovníci Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU vyvinuli novou metodiku, která umožňuje solidně modelovat vlastnosti vzdálených galaxií na základě pozemních pozorování.
Přeletová sestava Curiosity k Marsu. NASA/JPLV dnešním článku se podíváme na všechny součásti, které byly vyslány na cestu k Marsu. Curiosity je název vozítka, ale k tomu, aby mohlo jezdit po povrchu Marsu, jsou potřeba jiné důležité části. Patří sem přeletová a přistávací část, které si rozebereme podrobněji.
Hvězdy vznikají z rozsáhlých molekulových oblaků, ne však osamoceně, ale v celých hnízdech. Jakmile se zformují, přirozeně vytvářejí zpětný vliv na plyn ve svém okolí, ať již prostřednictvím své gravitace, nebo prostřednictvím hvězdného větru a záření. Takto zpětně ovlivňují svoji porodnici a mění rychlost tvorby hvězd. Autoři představované práce v čele s Michalisem Kourniotisem z ASU parametricky studovali hned několik scénářů takového zpětného vlivu s pomocí numerické simulace.
Umělecká představa sondy Curiosity na Marsu.Autor: NASAI když pozemským hvězdářům planeta Mars v současné době kvůli rostoucí vzdálenosti od naší planety pomalu mizí v záři Slunce, již za několik dní se k Marsu obrazně řečeno upnou zraky všech vědců: v pondělí 6. srpna má na rudé planetě poměrně riskantním způsobem přistát výzkumný rover NASA a během asi dvou let své činnosti zodpovědět otázku, zda někdy mohl v tomto prostředí existovat život.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 171 ze 3. 8. 2012.
Jiří Štěpán ze Slunečního oddělení ASU se podílel na zajímavé studii poukazující na možné problémy v analýze polarimetrických pozorování slunečních protuberancí. V práci autoři demonstrují, že pokud se pro analýzu použije příliš zjednodušující model vzniku spektrální čáry hélia v infračervené oblasti spektra, odvozené parametry popisující stav magnetického pole v protuberanci mohou být podceněny nebo přeceněny i o několik řádů.
70 metrová anténa v americkém Goldstone. Slouží v rámci sítě DSN ke komunikaci s kosmickými sondami, tedy např. i Voyagery.Autor: NASA/JPLDnes nás čeká povídání o komunikaci roveru Curiosity. Sonda musí komunikovat se Zemí už během přeletu k Marsu, o to se stará síť radioteleskopů po celé Zemi. Během přistávání bude hlavní tok dat směrován na družice obíhající kolem Marsu. Část však bude vysílána přímo k Zemi. Také na povrchu je Curiosity připravena komunikovat jak přímo s námi, tak zprostředkovaně pomocí oběžnic, což bude primární způsob spojení.
Jedním z vedlejších objevů družicových hledačů exoplanet bylo odhalení velmi mohutných erupcí u hvězd podobných Slunci. A vlastně i u hvězd mnohem teplejších než je Slunce, u nichž se takové jevy neočekávaly. Olga Maryeva z ASU stála v čele týmu, který se věnoval monitoringu hvězdy HD 36030 s cílem odhalit původ u ní pozorovaných erupcí.
MARDI - snímek kamery na Zemi. NASA/JPL/MSSSSérie článků o vědeckém vybavení na palubě roveru Curiosity dnes končí. Dnes se budeme věnovat přístroji, který přijde ke slovu jako první – kamera, jejíž čas nastane už při vlastním sestupu. Nese jméno MARDI, což vychází ze slov Mars Descent Imager. Samotné čtení o Curiosity ještě na konci není, pokračovat budeme až do přistání.
Černé díry ve vesmíru zahaluje celá řada tajemství. Jistě je to i proto, že informace o jejich vlastnostech získáváme jen zprostředkovaně. Odborníci, mimo jiné z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU, ověřovali, zda je možné s pomocí rentgenové polarimetrie získané družicí IXPE určit vlastnosti černých děr v rentgenových dvojhvězdách.
Diagram znázorňuje schématicky princip, na kterém je založeno hledání vodního ledu pod povrchem Marsu. NASA/JPL-CaltechV dnešním díle našeho seriálu se podíváme na ruský příspěvek k projektu vozítka Curiosity. Je jím přístroj DAN, tedy Dynamic Albedo of Neutrons. Hlavním úkolem tohoto přístroje je pátrat po vodě. Dokáže totiž odhalit atomy vodíku i v hloubce půl metru pod povrchem. Využívá k tomu vystřelovaných neutronů a následně měří a vyhodnocuje, jak se odráží.
Byl to první test možné planetární obrany před možnými důsledky drtivého dopadu kosmické planetky na Zemi. 26. září 2022 přesně v 23:14 světového času narazila do tělesa Dimorphos sonda DART. Předpovědi možných výsledků byly různé a hodnocení přichází nyní v sérii článků přijatých k publikaci v prestižním časopise Nature. Jeden z těchto článků si nyní představme podrobněji.
RAD - letový model a schéma umístění. NASA/JPLDnes nás čeká přístroj, kterému začala služba krátce po startu. Ani nemusel čekat na přistání na Marsu aby mohl sbírat cenná data. Ten přístroj se jmenuje RAD a jeho úkolem je sbírat informace o vysokoenergetických atomárních a subatomárních částicích, které přichází ze Slunce a dalších zdrojů jako třeba vybuchující supernovy. Tím vytváří přirozenou radiaci, která má vliv jak na vznik života, tak i v budoucnu na pilotovanou výpravu k Marsu. Díky datům z tohoto přístroje bude možné určit, jak silnou protiradiační stěnu bude kosmická loď potřebovat.
Martin Jelínek, Jan Štrobl a René Hudec z ASU a studentka Alžběta Maleňáková z Astronomického ústav Univerzity Karlovy byli součástí rozsáhlého mezinárodního týmu, který se věnoval velmi podrobnému studiu dvou zajímavých záblesků záření gama. V práci se zabývají jednak popisnými vlastnostmi, ale hlavně se autoři snažili určit, co bylo jejich původcem a jaké mechanismy hnaly jejich energetické výtrysky.
