Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (251): Gravitační aspekty odhalují tajemství Marsu
Curiosity - autoportrét z kamery MAHLI. Autor: NASA/JPL-CaltechNa povrchu Marsu stále popojíždí dvě úspěšná robotická vozítka.
Opportunity za měsíc završí 9 let pobytu na povrchu Marsu, větší Curiosity bude na začátku února
slavit půlrok. Svět, který pro nás obě mašinky snímají, je neuvěřitelně zajímavý. Podívejme se tedy,
kde se roboti nalézají a jak to v jejich okolí vypadá.

Mezi hvězdami je hned několik typů, které zcela přirozeně představují nádech exotiky. Mezi ně patří zcela bez pochyb i Wolfovy-Rayetovy hvězdy, vyvinuté hmotné hvězdy, které přišly o své vodíkové obálky. Jenže není všechno zlato, co se třpytí, a Olga Maryeva ze Stelárního oddělení ASU společně se svými kolegy ukazuje, že mnohem tuctovější hvězdy se mohou za Wolfovy-Rayetovy maskovat. A některé velmi úspěšně.
Curiosity při práci na Marsu v představě grafikaAutor: NASAV minulém týdnu vyvolal John Grotzinger, vědec projektu Mars Science Laboratory, v jehož rámci od srpna pracuje na Rudé planetě rover Curiosity, vlnu zájmu a spekulací, když před novináři hovořil o historickém objevu, který „otřese Zemí“. Avšak bez jakýchkoliv podrobností, jejichž uvedení ve známost slíbil na prosincové vědecké konferenci. Záhy se vynořila také řada střízlivých skeptiků, kteří si od této senzace až tak mnoho neslibovali. Jak pomalu vychází najevo, měli zřejmě bohužel pravdu. S blížícím se zveřejněním výsledků váhu objevu snižuje už i samotná NASA.

Pozorování slunečních skvrn s vysokým rozlišením odhalují přítomnost velmi jemných struktur, z nichž některé se nacházejí na samotné hranici pozorovatelnosti. Již delší dobu je známa přítomnost tzv. penumbrálních zrn, jasných struktur v penumbře skvrn, jejichž zdánlivý pohyb není stále uspokojivě vysvětlen. Michal Sobotka ze Slunečního oddělení ASU vedl studii, která statisticky ověřovala hypotézu tento zdánlivý pohyb vysvětlující.
Robot Artemis k výzkumu planetAutor: Canadian Space Agency Kanadská kosmická agentura CSA (Canadian Space Agency) je velmi dobře známa díky svému zaměření na kosmické manipulátory. Nedávno však rozšířila svůj zájem od robotických jeřábů, které našly uplatnění například na americkém raketoplánu či na Mezinárodní kosmické stanici ISS, ke stavbě prototypů pěti pojízdných robotů (roverů) navržených pro budoucí kosmické mise na Měsíc či planetu Mars. Rozměrově tyto návrhy pokrývají velikosti od mikroroverů až po plně hodnotné velké vědecké mise a hmotnostně se pohybují od 30 do 900 kg.

Analýza polarizace rentgenového záření je užitečným nástrojem, jak upřesnit některé fundamentální parametry extrémních astrofyzikálních objektů, jako např. černých děr obklopených akrečními disky. Toto diagnostické okno se otevřelo teprve nedávno a odborníci tak v současnosti sbírají cenné zkušenosti. Historicky první využití rentgenové polarizace ke změření rotace černé díry prezentovali i odborníci z ASU v mezinárodní spolupráci v nedávno publikovaném článku v časopise Astrophysical Journal.
Fotografie MarsuAutor: NASASlovní spojení Mars a metan vzbuzuje zápal v nejednom vědci díky zásadnímu převratu, který by mohlo zkoumání tohoto plynu na Marsu vnést do hledání života na této na první pohled nehostinné planetě. Zatím nám však chybí podstatná věc: nezvratný důkaz o přítomnosti většího množství tohoto plynu na Rudé planetě. Ten zatím, jak v pátek oznámili vědci, nepřinesl ani rover Curiosity. Zatím.

Obří hvězdy spektrálního typu B, v jejichž spektru se objevují emisní čáry, jsou v dlouhodobém výzkumném hledáčku Michaely Kraus ze Stelárního oddělení ASU. Tentokrát byla součástí týmu, jehož cílem bylo vysvětlit význačnou fotometrickou periodu s délkou 1,9 dne nedávno objevenou u hvězdy MWC 137.
Srovnání hornin z Marsu (vlevo) s podobnými horninami na Zemi.Autor: NASAPřítomnost vody na Marsu pro vědce není zase až takovou novinkou. O obrovský kus dále však posunuly výzkum snímky roveru Curiosity, horniny na nich zachycené totiž prozrazují, že tunové vozítko se projíždí po dně dávné marťanské řeky. Unikátní fotografie jsou dle NASA první svého druhu. Americká agentura pro letectví a vesmír o objevu informovala ve čtvrtek.

Před několika lety se otevřelo zcela nové pozorovací okno do vesmíru. Byly poprvé spolehlivě detekovány gravitační vlny. Od té doby počet pozitivních detekcí neustále roste. Odborníci z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU se zabývali možností detekce gravitačních vln z jiných typů zdrojů, než které jsou v popředí tohoto oboru dnes.
Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky MarsuKosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO, start 12. 8. 2005) poskytla vědcům dosud nejjasnější důkazy, že na Marsu sněží "vločky" oxidu uhličitého. Tím byl odhalen zatím jediný známý případ sněžení zmrzlého oxidu uhličitého ve Sluneční soustavě.

V oboru exoplanet se astronomové posunuli od pouhého objevování k jejich charakterizaci. Zajímavé jsou nejen parametry samotné planety a její oběžné dráhy, ale také, má-li planeta atmosféru a z čeho je složena. Petr Kabáth ze Stelárního oddělení ASU byl spoluautorem studie, která se zabývala možnostmi sledování zajímavého jevu, který ve Sluneční soustavě nenastává – vypařování atmosfér.
ikonka - Curiosity sol 27 z MROS novinkami kolem Curiosity jsme se rozloučili v době, kdy začala hýbat kolečky a chystala se
poprvé popojet. Mezitím uběhl měsíc a Curiosity má za sebou další významné milníky. Především už urazila téměř 110 metrů a stihla
prozkoumat zajímavé cíle v okolí. Také byly uveřejněny nové snímky z oběžné dráhy.

Vysokoenergetické částice přicházející od Slunce jsou příčinou některých technologických problémů spojených s proměnami kosmického počasí. U Země však v této souvislosti registrujeme ještě další pozoruhodný jev – významně zvýšené zastoupení těžkých iontů v chemickém složení těchto urychlených částic. To jde na první pohled proti „zdravému rozumu“: Jak je možné, že těžší částice se urychlují snadněji než ty lehčí? Miroslav Bárta ze Slunečního oddělení ASU se podílel na dvou studiích, které se urychlováním iontů různých chemických prvků zabývají pomocí numerických simulací.
Tmavé svažující se pruhy na povrchu planety MarsTmavé i světlé svažující se pruhy (tvarem připomínající pánskou kravatu) vyskytující se na Marsu například v oblasti Arabia Terra, byly rovněž terčem výzkumu pomocí kamery HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) na palubě sondy NASA s názvem MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Dalším místem výskytu těchto útvarů je například oblast Acheron Fossae.

Rentgenové dvojhvězdy jsou laboratořemi akrečních procesů probíhajících v okolí černých děr hvězdných hmotností. Studie publikovaná Anastasiyí Yilmaz pod vedením Jiřího Svobody z ASU ukazuje, že vlastnosti systémů určené z pozorování silně závisí na použitém interpretačním modelu.
Připravovaná sonda NASA s názvem InSight k výzkumu Marsu NASA vybrala k realizaci novou kosmickou misi s plánovaným startem v roce 2016, která poskytne první detailní pohled do nitra planety Mars za účelem zjištění, proč se rudá planeta vyvíjela mnohem odlišněji než Země.

Sluneční atmosféra je velice dynamická, obzvláště pokud budeme mluvit o jejích vyšších vrstvách – o chromosféře a koróně. Není divu, že zde pozorovatelé tu a tam pozorují výrazné struktury, které se vymykají svému okolí. Takovými útvary jsou například tzv. sluneční tornáda, jejichž název evokuje podobnost s těmi pozemskými – tedy divoce rotující sloupce plynu. Stanislav Gunár z ASU s dalšími kolegy z ASU i zahraničních institucí uvažovali, zda je tato analogie realistická.
MSL Curiosity on Mars. Uměle vložený stěžeň do autoportrétu vozidla. Snímky NASA/JPLS marsovskou laboratoří Curiosity, která přistála na povrchu Rudé planety 6. srpna, jsme se
rozloučili s tím, že se k ní opět vrátíme s dalšími novinkami. Jenže aktualizace řídícího programu většinu operací posunula a tak
se až nyní, po 15 dnech na Marsu dá říct, že se začíná dít spousta zajímavých věcí, na které jsme se těšili. Podívejme se na některé
novinky tak, jak se postupně v jednotlivých solech (dnech) udály.

Výbuch novy patří mezi jeden z jevů na obloze, který dokáže překvapit nejednoho astronoma. Nejcennější exempláře jsou takové, pro něž existují delší dobu trvající pozorování před výbuchem i po výbuchu. Takové dva systémy studoval v článku publikovaném v Astronomical Journal Vojtěch Šimon ze Stelárního oddělení ASU.