Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Marsu opět sněžilo

Na Marsu opět sněžilo

Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO, start 12. 8. 2005) poskytla vědcům dosud nejjasnější důkazy, že na Marsu sněží "vločky" oxidu uhličitého. Tím byl odhalen zatím jediný známý případ sněžení zmrzlého oxidu uhličitého ve Sluneční soustavě.

Zmrzlý oxid uhličitý známý také jako "suchý led" vyžaduje ke své existenci teploty okolo -125 °C, což je teplota podstatně nižší, než při jaké zamrzá voda. Sníh oxidu uhličitého připomíná vědcům, že ačkoliv některé části Marsu se mohou velmi podobat povrchu Země, v celku je rudá planeta velmi odlišná. Zpráva byla publikována v časopise Journal of Geophysical Research.

"Toto je první rozhodující odhalení sněhových oblaků oxidu uhličitého," říká hlavní autor článku Paul Hayne, NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, Kalifornie. "Zcela jasně jsme určili, že oblaka jsou složena z oxidu uhličitého - vytvářejícího vločky v marťanském ovzduší - a jsou dostatečně rozsáhlá. Výsledkem je ukládání sněhových vloček na povrchu planety."

Ke sněžení došlo z oblaků v okolí jižního pólu planety Mars, kde nyní panuje zima. Sezónní změny a zbytková přítomnost ledu oxidu uhličitého v oblasti jižní polární čepičky Marsu byla známa již před několika desítkami let. Rovněž americká sonda Phoenix, která přistála na Marsu v roce 2008, pozorovala padající "vodní" sněhové vločky na severní polokouli Marsu.

Paul Hayne se šesti spoluautory analyzoval data získaná pozorováním oblaků přesně shora a zboku pomocí aparatury Mars Climate Sounder, jednoho ze šesti přístrojů na palubě sondy MRO. Tento přístroj zaznamenává průzračnost atmosféry v devíti vlnových pásmech ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, což umožňuje zkoumat částice a plynné složky atmosféry Marsu.

Tato data poskytují informace o teplotě, velikosti částic a jejich četnosti. Nové analýzy na základě dat z pozorování v oblasti jižního pólu planety Mars během zimy 2006-2007 vedly k odhalení rozsáhlého oblaku oxidu uhličitého o velikosti zhruba 500 km přímo nad polární oblastí, a menšího oblaku s krátkou životností v oblasti mezi 70. a 80. stupněm jižní šířky.

Jižní polární čepička Marsu
Jižní polární čepička Marsu
"Jedna řada důkazů existence sněhových vloček spočívá v tom, že ledové částice oxidu uhličitého v oblacích jsou dostatečně velké, aby mohly padat směrem k povrchu planety během životnosti pozorovaných oblaků," říká spoluautor objevu David Kass z JPL. "Další důkaz pochází z pozorování, kdy byl přístroj namířen směrem k horizontu, nikoliv směrem dolů k povrchu. Infračervená spektra vedou k závěru, že oblaka pozorovaná z tohoto úhlu jsou zcela jasně tvořena zmrzlými zrníčky oxidu uhličitého a vyskytují se až k povrchu planety. Při takovémto způsobu pozorování je přístroj Mars Climate Sounder schopen rozlišit částice suchého ledu v atmosféře od oblaku až k povrchu."

Ledová polární čepička v oblasti jižního pólu Marsu je jediným místem, kde zmrzlý oxid uhličitý přetrvává na povrchu celoročně. Jakým způsobem se oxid uhličitý dostává z atmosféry a ukládá se na povrchu planety, se můžeme jen domnívat. Není zatím jasné, zda se vyskytuje pouze jako sníh nebo přímo vymrzá na povrch v podobě jinovatky. Tyto výsledky pozorování ukazují, že sněhové srážky jsou výrazné zejména v oblasti vytvořené polární čepičky.

Mapa v úvodu článku ukazuje rozložení depozitů malých ledových zrníček oxidu uhličitého vytvořených v důsledku sněžení v oblasti nad jižní polární čepičkou. Mapa byla zhotovena na základě měření v oboru infračerveného záření pomocí přístroje Mars Climate Sounder na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars reconnaissance orbiter, Mars


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »