Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Marsu opět sněžilo

Na Marsu opět sněžilo

Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Mapa sněhových srážek v okolí jižní polární čepičky Marsu
Kosmická sonda NASA s názvem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO, start 12. 8. 2005) poskytla vědcům dosud nejjasnější důkazy, že na Marsu sněží "vločky" oxidu uhličitého. Tím byl odhalen zatím jediný známý případ sněžení zmrzlého oxidu uhličitého ve Sluneční soustavě.

Zmrzlý oxid uhličitý známý také jako "suchý led" vyžaduje ke své existenci teploty okolo -125 °C, což je teplota podstatně nižší, než při jaké zamrzá voda. Sníh oxidu uhličitého připomíná vědcům, že ačkoliv některé části Marsu se mohou velmi podobat povrchu Země, v celku je rudá planeta velmi odlišná. Zpráva byla publikována v časopise Journal of Geophysical Research.

"Toto je první rozhodující odhalení sněhových oblaků oxidu uhličitého," říká hlavní autor článku Paul Hayne, NASA, Jet Propulsion Laboratory (JPL), Pasadena, Kalifornie. "Zcela jasně jsme určili, že oblaka jsou složena z oxidu uhličitého - vytvářejícího vločky v marťanském ovzduší - a jsou dostatečně rozsáhlá. Výsledkem je ukládání sněhových vloček na povrchu planety."

Ke sněžení došlo z oblaků v okolí jižního pólu planety Mars, kde nyní panuje zima. Sezónní změny a zbytková přítomnost ledu oxidu uhličitého v oblasti jižní polární čepičky Marsu byla známa již před několika desítkami let. Rovněž americká sonda Phoenix, která přistála na Marsu v roce 2008, pozorovala padající "vodní" sněhové vločky na severní polokouli Marsu.

Paul Hayne se šesti spoluautory analyzoval data získaná pozorováním oblaků přesně shora a zboku pomocí aparatury Mars Climate Sounder, jednoho ze šesti přístrojů na palubě sondy MRO. Tento přístroj zaznamenává průzračnost atmosféry v devíti vlnových pásmech ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření, což umožňuje zkoumat částice a plynné složky atmosféry Marsu.

Tato data poskytují informace o teplotě, velikosti částic a jejich četnosti. Nové analýzy na základě dat z pozorování v oblasti jižního pólu planety Mars během zimy 2006-2007 vedly k odhalení rozsáhlého oblaku oxidu uhličitého o velikosti zhruba 500 km přímo nad polární oblastí, a menšího oblaku s krátkou životností v oblasti mezi 70. a 80. stupněm jižní šířky.

Jižní polární čepička Marsu
Jižní polární čepička Marsu
"Jedna řada důkazů existence sněhových vloček spočívá v tom, že ledové částice oxidu uhličitého v oblacích jsou dostatečně velké, aby mohly padat směrem k povrchu planety během životnosti pozorovaných oblaků," říká spoluautor objevu David Kass z JPL. "Další důkaz pochází z pozorování, kdy byl přístroj namířen směrem k horizontu, nikoliv směrem dolů k povrchu. Infračervená spektra vedou k závěru, že oblaka pozorovaná z tohoto úhlu jsou zcela jasně tvořena zmrzlými zrníčky oxidu uhličitého a vyskytují se až k povrchu planety. Při takovémto způsobu pozorování je přístroj Mars Climate Sounder schopen rozlišit částice suchého ledu v atmosféře od oblaku až k povrchu."

Ledová polární čepička v oblasti jižního pólu Marsu je jediným místem, kde zmrzlý oxid uhličitý přetrvává na povrchu celoročně. Jakým způsobem se oxid uhličitý dostává z atmosféry a ukládá se na povrchu planety, se můžeme jen domnívat. Není zatím jasné, zda se vyskytuje pouze jako sníh nebo přímo vymrzá na povrch v podobě jinovatky. Tyto výsledky pozorování ukazují, že sněhové srážky jsou výrazné zejména v oblasti vytvořené polární čepičky.

Mapa v úvodu článku ukazuje rozložení depozitů malých ledových zrníček oxidu uhličitého vytvořených v důsledku sněžení v oblasti nad jižní polární čepičkou. Mapa byla zhotovena na základě měření v oboru infračerveného záření pomocí přístroje Mars Climate Sounder na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Mars reconnaissance orbiter, Mars


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »