Na snímku je bolid zachycený pohotovým pozorovatelem Martinem Maškem z Liberce dne 21. ledna 2024, v 01:32:35 SEČ. Snímek je složen ze dvou expozic na kterých se bolid naexponoval. Planetku nalezl maďarský amatérský astronom Krisztián Sárneczky necelé tři hodiny před srážkou se Zemí.
Mezinárodní vědecký tým, jehož součástí byl i Michal Dovčiak z ASU, se zabýval měřením rentgenových spekter a polarizovaného záření přicházejícího od rentgenové dvojhvězdy GRS 1739-278. Tento systém podle výsledků představované studie obsahuje černou díru s hmotností asi šestnácti hmotností Slunce, která rotuje téměř maximální dovolenou rychlostí. Kvůli rychlé rotaci lze v měřeních identifikovat významný příspěvek tzv. vratného záření, které je důsledkem silných jevů obecné relativity v blízkosti černé díry.
Týmu vědců podílejících se na tzv. „letní radioastronomické škole“ se podařilo prozkoumat raderem tvar blízkozemní planetky s označením 2015 HM10, který proletěl kolem Země 7. července 2015. Pozorování bylo umožněno díky radioteleskopům v Green Banku v Západní Virginii a radioteleskopu sítě Deep Space Network v Goldstone v Kalifornii.
Jen několik dní po třech jasných bolidech, které byly zaznamenány 27. 12. 2023 přístroji Evropské bolidové sítě, byl nad územím bývalého Československa zaznamenán další jasný bolid. Tento bolid, který proletěl nad moravsko-slovenským pomezím po druhé hodině ranní 9. 1. 2024, byl zaznamenán stanicemi sítí CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) a také stanicemi sítě GMN (Global Meteor Network), jehož národní složka CSmon (Czech and Slovak meteor observation network) působí v rámci Česka a Slovenska. Průlet bolidu byl zaznamenán pěti kamerami sítě CEMeNt, přičemž jedna z nich byla spektroskopická. Záznam spektra bolidu ze spektrografů na Hvězdárně Valašské Meziříčí je velmi důležitý, protože nám poskytuje velké množství informací o chemickém složení tělesa. V případě sítě CSmon byl průlet bolidu zaznamenán osmi kamerami. Z dostupných dat z kamer sítě CEMeNt a CSmon byla vypočítána dráha bolidu v atmosféře a také dráha tělesa ve Sluneční soustavě.
V srdci naší Galaxie se nachází extrémně hustá koncentrace hmotných hvězd poblíž supermasivní černé díry Sagittarius A*. Tyto hvězdy — obří a krátkověké — mají rozhodující vliv na okolní prostředí i na to, jak černá díra akumuluje hmotu. Nová práce, v níž důležitou roli sehráli odborníci z ASU představuje nejnovější modely vývoje těchto masivních hvězd založené na modernizovaných předpisech ztrát hmoty. Ukazuje se, že doposud běžně používané modely mohly významně nadhodnocovat ztrátu hmoty v raných fázích hvězdného vývoje. Práce tak nabízí aktualizovaný pohled na interpretaci pozorovaných populací hvězd v centru naší Galaxie.
Planeta Uran a asteroidyAutor: SINCAstrofyzikové z Complutense University v Madridu potvrdili, že Crantor, velká planetka o průměru 70 km obíhá kolem Slunce po podobné dráze jako planeta Uran, přičemž jeden oběh vykoná za stejnou dobu. Vědci poprvé demonstrovali, že nejen tato, ale i další dvě planetky ze skupiny Kentaurů krouží kolem Slunce po koorbitálních drahách s Uranem.
Na snímku je bolid zachycený pohotovým pozorovatelem Martinem Maškem z Liberce dne 21. ledna 2024, v 01:32:35 SEČ. Snímek je složen ze dvou expozic na kterých se bolid naexponoval.
Sluneční erupce patří k nejenergetičtějším jevům ve Sluneční soustavě, ale jejich vnitřní průběh zůstává i dnes jen částečně pochopen. Studie Jany Kašparové z ASU a jejích kolegů ukazuje, že klíčové procesy magnetického přepojování mohou probíhat nejen pod strukturou procházející erupcí, ale i přímo uvnitř ní. Díky unikátní kombinaci rádiových, extrémně ultrafialových a rentgenových pozorování autoři detailně rekonstruují počáteční fázi erupce z 2. dubna 2022 a odhalují nové souvislosti mezi strukturou magnetického pole, urychlováním částic a vznikem záření.
Před několika lety byl zde vydán článek o slavném bolidu v Andromedě, který se podařilo zachytit Josefu Klepeštovi. O tři roky později se ozval kanadský profesor astronomie, že při úklidu své laboratoře objevil kopii této fotografie v podobě diapozitivu (světelného obrazu). To je jistě známka toho, jak až kouzelně fotografie poměrně blízkého, náhodného bolidu se vzdálenou galaxií na širokou astronomickou veřejnost tehdy působila a vyvolala nadšení nejen v Československu, ale také za velkou louží. Za pozornost stojí i technologie, která tuto skutečnost lidem tehdy dokázala zprostředkovat.
Velmi hmotné hvězdy představují krátké, ale mimořádně bouřlivé epizody ve vývoji galaxií. Patří mezi nejintenzivnější zdroje záření, hvězdného větru i výronů hmoty, obohacují své okolí o těžší prvky. Ve svých pozdních fázích mohou nabývat velmi různorodých typů a rozlišit mezi nimi často není snadné – zejména pokud se spoléháme jen na viditelný obor elektromagnetického záření. Michaela Kraus z ASU vedla tým, který si detailně prohlédl šest vybraných hvězd v galaxiích M31 a M33 v blízké infračervené oblasti. Autoři ukazují, že tato část spektra dokáže odhalit znaky, které jsou v optickém oboru skryté, a umožňuje doladit či radikálně změnit dosavadní klasifikaci zkoumaných objektů.
Krátce po tři čtvrtě na jedenáct středoevropského letního času v noci z pondělí na úterý 26. června byl vidět především z těch míst našeho území, kde byla jasná obloha, velmi jasný bolid. I přes záři Měsíce po první čtvrti upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků především v západní polovině našeho území, kde během krátké chvíle dokonce osvítil noční krajinu. Jeho jasnost byla natolik velká, že byl pozorovatelný nejen od nás a Německa, kde ve skutečnosti letěl, ale prakticky z celé střední Evropy. Za zaslaná pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo.
Hvězdokupy se na první pohled mohou zdát klidnými a neměnnými shluky hvězd, ale ve skutečnosti v nich probíhá neustálý dynamický tanec plný těsných přiblížení hvězd, občasných kolizí a výměn energie. Nová studie vedená Václavem Pavlíkem z Oddělení galaxií ASU ukazuje, že právě tyto interakce mezi hvězdami – zejména mezi binárními a jednotlivými – mohou zásadně měnit vnitřní uspořádání hvězd v kulových hvězdokupách. Modely naznačují, že těsná přiblížení hvězd ke dvojhvězdným systémům, konkrétně hmotným binárním černým dírám, napomáhají promíchávání různých populací hvězd.
V pátek 29. ledna 2021 letěl po 7. hodině ranní (mezi 7:04:54 až 7:04:58 SEČ) jasný meteor - bolid, který byl po několika minutách doprovázen zvukovými projevy. Pozorování světla (záblesku) přes oblačnost a hlavně zvuku bylo hlášeno z okolí Prahy (Kralupy, Slaný, Kladno, Říčany a další). Není vyloučeno, že došlo k pádu meteoritů na zemský povrch.
Nedávná astronomická studie sledující pohyb Sluneční soustavy v minulosti přinesla důkazy, že za zjištěnou anomálií v koncentraci radionuklidu berylia-10 (10Be) v hlubokomořských sedimentech může stát výbuch blízké supernovy. Výzkum využívá vysoce přesná data z mise Gaia Evropské kosmické agentury (ESA) k rekonstrukci drah Slunce a okolních hvězdokup za posledních 20 milionů let a počítá pravděpodobnost, s jakou v době zaznamenané anomálie došlo v blízkosti Země k hvězdné explozi. Výsledky publikované v časopise Astronomy & Astrophysics naznačují, že blízkost Sluneční soustavy k aktivní oblasti tvorby hvězd v pozdním miocénu významně zvyšuje pravděpodobnost astrofyzikálního vysvětlení záhadného nárůstu pozemského berylia-10.
V časných ranních hodinách ve čtvrtek 19. listopadu 2020 krátce po tři čtvrtě na pět ráno středoevropského času ozářil rozsáhlé území České republiky, Bavorska a především Rakouska velmi jasný meteor - bolid. Na velké části jak našeho území, tak i okolních států, kde tento dlouhý a jasný bolid letěl, bylo tou dobou jasno, a tak upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků. Zvláště v oblasti letu bolidu (obě strany Šumavy a především středního Rakouska) se jednalo o zcela mimořádný zážitek. /Tisková zpráva z 20. listopadu 2020/
Dvojhvězda BD+20 5391 se ukázala být mimořádně vzácným případem dvou červených obrů téměř totožné hmotnosti, kteří se vyvíjejí bok po boku. Nová studie vedená týmem z univerzity v Potsdami, na níž spolupracovali i odborníci ze Stelárního oddělení ASU, přináší detailní pohled na jejich fyzikální vlastnosti, oběžnou dráhu a budoucí vývoj. Výsledky naznačují, že z obou obrů brzy začne přetékat hmota do okolí, což může vést buď k jejich splynutí, nebo ke vzniku mimořádně těsné dvojice bílých trpaslíků. Každopádně půjde o jedinečný laboratorní případ vývoje dvojhvězd v pokročilých fázích života.
V neděli 8. listopadu 2020 večer krátce před čtvrt na sedm středoevropského času ozářil především severní část Čech velmi jasný meteor - bolid. I když kvůli inverznímu rázu počasí na velké části našeho území zůstal pro většinu obyvatel skrytý hustou vrstvou nízké oblačnosti, našla se místa, kde bylo alespoň částečně jasno, a několik náhodných svědků nám poslalo svá hlášení. Zvláště v oblasti letu bolidu (Jizerské hory) se jednalo o zcela mimořádný zážitek. /Tisková zpráva z 9. listopadu 2020/
U některých galaxií si astronomové povšimli přítomnosti čáry v modré oblasti spektra, která patří ionizovanému heliu. Ke vzniku této čáry jsou zapotřebí vysoké energie. Dosavadní vysvětlení – například vliv horkých a hmotných hvězd – se ukazuje jako nedostatečné. Nová studie ukazuje, že klíčovou roli zřejmě hrají rentgenové zdroje: od černých děr v aktivních jádrech galaxií až po dvojhvězdné systémy s kompaktními objekty. Autoři analyzovali rozsáhlý soubor dat a našli těsnou souvislost mezi intenzitou rentgenového záření a emisí helia, která platí napříč různými typy galaxií. Zdá se tedy, že právě rentgenové zdroje jsou hlavním spouštěčem tohoto mimořádného jevu.
Lidé z Itálie, Chorvatska a Slovinska měli možnost pozorovat přelet výrazného denního bolidu, který na závěr explodoval a zbytek postupně pohasl. V tuto chvíli není jisté, zda z něj zbyla nějaká hmota a zda se z něj podaří nalézt nějaké meteority, ale jednalo se každopádně o mimořádný úkaz. Podle očitých svědků bylo slyšet i zvukové projevy průletu a výbuchu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 6. do 14. 6. 2026. Měsíc je vidět na ranní obloze a po poslední čtvrti směřuje k novu. Venuše a Jupiter jsou večer v konjunkci a níže je také Merkur. Ráno je už vidět Saturn a nedaleko něj je kometa 220P/McNaught, která zjasnila asi 10 000×. Sluneční aktivita je vyšší, ale zatím jsme polární záři z Česka neviděli. Zato se objevila první noční svítící oblaka (NLC). Na ISS se musel opravit únik atmosféry, část posádky pro jistotu usedla do svých kosmických lodí. Slavíme 125 let od narození našeho významného astronoma Antonína Bečváře a v Brandýse nad Labem k tomu bude tradičně koncert. Devadesátiny slaví v Americe náš další významný kometární astronom Zdeněk Sekanina.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
Širokoúhlý pohled na naši domovskou galaxii, jak se elegantně klene nad českým obzorem. Fascinuje mě, jak dokáže i běžný chytrý telefon z pevného stativu zachytit tak obrovské množství hvězd a prachových mračen, které jsou od nás vzdálené tisíce světelných let.
