Související stránky k článku Výzkumy v ASU AV ČR (84): Rumunský superbolid byl z neobvyklého materiálu
Mezi nejzajímavější projevy sluneční aktivity patří bezpochyby sluneční erupce. Ty jsou často spojovány s ovlivněním technologických prvků na Zemi a v jejím bezprostředním okolí. K tomuto ovlivnění však dochází zejména v případě, kdy je erupce spojena s výronem hmoty do koróny. Ne všechny erupce jsou s těmito výrony spojeny a navíc existuje i třída erupcí, u nichž sice výron odstartuje, ale nedostane se ze sféry vlivu Slunce. O jedné takové nepovedené erupci pojednává studie, na níž se podílel i Marian Karlický ze Slunečního oddělení ASU.
Na konci dubna byl k vidění další mimořádný bolid. Čtvrt hodiny po jedenácté hodině večer místního času začal svítit relativně nízko nad jihozápadním obzorem pro pozorovatele v západní části České republiky nepříliš jasně, ale postupně zvyšoval svou jasnost a svým letem směřoval k severu. Po více než 20 sekund se stal velmi poutavým pohybujícím se objektem na jinak temné bezměsíčné obloze. Po obloze se bolid pohyboval relativně pomalu a letěl po jen velmi málo skloněné dráze. Tyto okolnosti spolu s tím, že na velké části našeho území bylo jasno nebo jen malá oblačnost, způsobily, že tento vzácný přírodní úkaz pozorovalo velké množství náhodných svědků a také mnoho z nich nám o tomto jevu poslalo svá svědectví. Tímto také všem pisatelům za jejich zprávy velmi děkujeme a podáváme vysvětlení, k čemu přesně 30. dubna pozdě večer došlo, co tento přírodní úkaz způsobilo a kde a jak probíhal.
Se zlepšující se dostupností rutinních pozorování chladných hvězd se o dění v jejich bezprostředním okolí dozvídáme stále větší podrobnosti. V mnoha případech nám získané údaje ukazují, že jsou tyto hvězdy velmi podobné s naším Sluncem, tedy přinejmenším pokud se týká hvězd chladnějších spektrálních typů. Petr Heinzel ze Slunečního oddělení ASU a z Vratislavské univerzity byl u studie, která určovala parametry hvězdné protuberance, jež opakovaně zakrývala velmi dlouho trvající erupci probíhající na téže hvězdě.
Jak jsme již podrobně informovali v tiskové zprávě ze 17. března 2016, v neděli 6. března krátce po půl jedenácté večer místního času proletěl nad Horním Rakouskem velmi jasný meteor - bolid, který svými světelnými a zvukovými projevy upoutal pozornost velkého počtu obyvatel střední Evropy a který skončil pádem meteoritů na území ležícím převážně v Bavorsku severně od řeky Inn, které je zhruba ohraničeno vesnicemi Stubenberg na západě a Ering na východě. Na základě záznamů z moderních digitálních bolidových kamer z české části Evropské bolidové sítě, kde na 6 stanicích v době přeletu bolidu bylo aspoň částečně jasno, bylo možné tento bolid velmi podrobně a přesně popsat a mimo jiné i předpovědět místo pádu meteoritů. V době vydání první tiskové zprávy jsme informovali o nálezu několika úlomků o celkové hmotnosti kolem 45 gramů, evidentně pocházejících ze stejného fragmentu, který se při pádu roztříštil. Zde podáváme informaci o tom, co přineslo prohledávání předpovězené pádové oblasti měsíc poté.
Jakým způsobem ovlivňuje přítomnost magnetického pole chování látky v akrečním disku v okolí černé díry? Přesně tuto otázku si položili autoři představované práce, mezi nimiž byl i Vladimír Karas z ASU. Studie, provedená s pomocí numerické simulace, poukazuje na nezanedbatelný vliv magnetismu v extrémních akrečních discích. Některé z popisovaných jevů by mohly vysvětlovat například proměnnost centra naší Galaxie.
Jarní bolidová sezóna je v plném proudu a tak není divu, že přibývají hlášení o pozorování jasných bolidů. V letošním roce počasí v České republice není příliš přející a tak nezbývá než sledovat záběry jasných bolidů z ostatních zemí světa. Stejně tak tomu je i v případě bolidu, který byl pozorován převážně ve Velké Británii brzy ráno 17. 3. 2016 ve 3:16:54 UT (tedy místního času). Tento bolid ozářil krajinu po dobu bezmála 4 sekund a stal se tak objektem pozorovaným mnoha náhodnými svědky.
Nedávná pozorování pořízená například Hubbleovým vesmírným dalekohledem nebo astrometrickou družicí Gaia přinesla detailní informace o pohybech hvězd uvnitř hvězdokup. Z nich vyvstaly nové otázky týkající se dlouhodobého dynamického vývoje těchto samogravitujících systémů. Václav Pavlík z ASU byl hlavním autorem teoretické studie, která posuzovala vliv počátečního rozdělení směrů rychlostí hvězd ve hvězdokupě na její vývoj.
Vzhledem k nepříznivému počasí nad územím České republiky v průběhu února, a tím i nedostatku bolidů charakteristických pro toto období roku, se vracíme k velmi jasnému meteoru, který byl pozorován 21. února 2016 ve 22:18:15 UT (23:18:15 SEČ). Počátek průmětu atmosférické dráhy bolidu spadá ještě nad území České republiky, převážná část úkazu se odehrála nad Opolským vojvodstvím v Polsku.
Polární záře je fascinující přírodní jev, který byl pozorován a zkoumán po tisíce let. Dlouho jsme je měli spojeny jen s naší Zemí, s průzkumem Sluneční soustavy se ale ukázalo, že podobné jevy lze nalézt i u jiných planet. Od toho již není daleko k hledání polárních září u extrasolárních planet, kde je lze logicky očekávat. Ale polární záře u hvězd? Jiří Kubát z ASU byl u studie, která se zabývala možnou detekcí ekvivalentů polárních září v atmosférách horkých hvězd.
Protože se k nám stále dostávají další pozorování jasného bolidu, který i přes poměrně nepříznivé počasí spatřilo mnoho náhodných svědků především z jižní a střední části území ČR pozdě večer 21. února 2016, tak podáváme krátký popis a vysvětlení toho, co se tedy na noční obloze odehrálo.
V literatuře přibývá studií prokazujících, že černé díry jsou ve vesmíru téměř všudypřítomné. Od těch hvězdných černých děr vyskytujících se například v kompaktních dvojhvězdách po černé veledíry v jádrech galaxií a kvazarů. Jejich detekce v drtivé většině případů spoléhá na přítomnost okolní látky, která kolem černé díry vytváří akreční disk. Parametry černých děr jsou pak z vlastností záření disku určovány. Ondřej Kopáček a Vladimír Karas z ASU publikovali teoretickou práci vyšetřující chování částic na orbitách v okolí černých děr.
V sobotu 6. února 2016 viděla řada obyvatel Dánska a okolních států velmi jasný bolid, který na konci explodoval. Projevil se i zvukovými efekty a jeho zbytky byly nalezeny v okolí Kodaně.
Hvězdy zůstávají jasnými body, i když je pozorujeme sebevětšími dalekohledy. Ovšem některé procesy formují v okolí těchto hvězd roztodivné struktury plynu a prachu. Jednou z takových hvězd je R Aquarii, nám nejbližší symbiotická dvojhvězda. Tiina Liimets ze Stelárního oddělení byla u odhalovaní historie podivuhodných útvarů mlhoviny v bezprostředním okolí této hvězdy.
Australští vědci našli na dně vyschlého jezera meteorit, který dopadl na zemský povrch 27. listopadu 2015. Na úspěchu akce se velkou měrou podílela data z bolidové sítě Desert Fireball Network (DFN). Úspěch symbolicky slavili na Silvestra 2015, kdy kosmický úlomek vylovili.
Astronomický ústav si v pondělí 17. června připomene 70 let od chvíle, kdy se stal součástí Akademie věd. Program na observatoři v Ondřejově začne ve 12:30 za účasti předsedkyně Akademie věd paní Evy Zažímalové a hejtmanky Středočeského kraje paní Petry Peckové.
Snímek, který svým nápadem, vznikem i notnou dávkou štěstí jeho autora Lubomíra Sklenára, oslovil také organizátory soutěže Česká astrofotografie měsíce. Již deset let porota soutěže měsíc co měsíc prochází nové snímky nejen amatérských či profesionálních astronomů, ale i milovníků oblohy, kteří zachytili svým fotoaparátem zajímavý objekt či úkaz na denní či noční obloze a vybírá z nich ten nejkvalitnější, nejestetičtější či nejnápaditější. Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2015 obdržel snímek „Bolid“, jehož autorem je Lubomír Sklenár.
Počty objevených extrasolárních planet již dávno přesáhly hodnotu pěti tisíc, v 905 případech byly objeveny celé planetární systémy. Jen velmi malé množství z nich ale vykazuje koplanární orbity a ještě menší počet pak orbity nejen v téměř jedné rovině, ale navíc vzájemně gravitačně svázané tzv. rezonancemi. Systém HD 110067 je dost možná jedním z nich. Prvotní indikátor přináší práce, jejímž hlavním autorem byl Jiří Žák.
I přesto, že Tauridy nepatří mezi nejvýznamnější a nejznámější meteorické roje, jsou něčím výjimečné. Bývají totiž častým zdrojem bolidů, tedy velmi jasných meteorů. Mateřským tělesem Taurid je Enckeova kometa, která byla objevena francouzským astronomem Pierrem Méchainem roku 1786. Není však pojmenovaná po svém objeviteli, ale po Johannu Enckeovi, který provedl výpočty její dráhy a stanovil oběžnou dobu na 3,3 roku.
Sluneční skvrny jsou lidstvu známy již po staletí. Za jakých podmínek se ale formuje jejich penumbra a co tomu předchází? Na tyto otázky hledala odpověď Marta García-Rivas ze Slunečního oddělení ASU.
Dnes večer, 5. 11. 2015 v 18:21:19-28 SEČ, zachytily automatické bolidové kamery České bolidové sítě přelet jasného a dlouhého bolidu. Díky jasné obloze nad naším územím byl tento tento bolid pozorován také velkým počtem náhodných svědků. Všem, kteří nám poslali svá pozorování, děkujeme a zde přinášíme první předběžný popis celého tohoto mimořádného jevu. Tyto výsledky jsou zatím založeny na analýze 3 snímků ze severních stanic Růžová, Lysá hora a Polom.
