Už jste někdy slyšeli meteor? Meteory jsou zpravidla příliš daleko, než aby dělaly nějaký slyšitelný zvuk. Meteory nicméně na krátkou dobu vytvářejí ionizační stopu, od které se může odrážet vzdálený rádiový signál. Při příhodné geometrii můžete prostřednictvím vašeho rádia krátce slyšet i...
Den před nejtěsnějším přiblížením zobrazil planetku 2014 JO25 radar NASA se 70 m anténou v Goldstone v Kalifornii. Pole 30 radarových snímků odshora vlevo dolů vpravo ukazuje planetku se dvěma laloky, která rotuje jednou za 9 hodin. Největší lalok měří asi 610 metrů. Tento kosmický balvan je...
Na planetku 2012 DA14 se podívala i 70m anténa v Goldstone, Kalifornie, USA. Ukázalo se, že planetka je v delší ose dlouhá asi 40m. Je tedy o něco menší, než se původně předpokládalo. Více zde (anglicky). ...
Nejvnitřnější planeta Merkur by pravděpodobně nebyla dobrým místem pro meziplanetární zimní olympiádu. Ovšem nové výsledky na základě údajů z sondy MESSENGER na orbitě Merkuru ukazují, že Merkur má v trvale zastíněných oblastech v kráterech poblíž severního pólu podstatné zásoby vodního...
Ondřejovský meteorický radarAutor: Astronomický ústav AV ČRPozorovat meteory je možné několika způsoby a jedním z nich je využití odrazu radarových vln. Radarová pozorování slouží především ke studiu meteorů z rojů a mnohaleté zkušenosti s tím má RNDr. Petr Pecina, CSc. z Astronomického ústavu AV. ...
Infračervená kamera na palubě sondy Cassini zaznamenala při pohledu skrz hustou, zamlženou atmosféru největšího Saturnova měsíce tento obraz nejvyšších hor, které byly kdy vidět na Titanu. Mozaika ve falešných barvách s vysokým rozlišením byla pořízena při průletu koncem října a ukazuje...
Povrch Venuše trvale zahaluje závoj hustých mraků a tak zůstává ukrytý i před silnými dalekohledy pozemských astronomů. Ale počátkem let 1990 dokázala družice Magellan za pomoci zobrazujícího radaru poodhalit závoj z tváře Venuše a poskytla skvělé snímky povrchu planety s vysokým...
Kde jsou Titanovy krátery? Během pět miliard let dlouhé historie naší sluneční soustavy nebezpečné balvany a kusy ledu nepřetržitě narážely do planet a měsíců a obvykle vytvořily dlouho trvající impaktní krátery. Když ovšem minulý měsíc automatická kosmická sonda Cassini prosvištěla...
Horký povrch Venuše vykazuje jasné známky dávných lávových toků. Důkazy pro ně podpořila automatická sonda Magellan, která obíhala kolem Venuše počátkem let 1990. Magellan byl schopen s využitím zobrazovacího radaru proniknout tlustými trvalými mraky, které pokrývají nejbližšího...
Den na 30.metrovém, rychle rotujícím, na vodu bohatém asteroidu 1998 KY26 trvá něco pod 11 minut. Tento počítačově simulovaný pohled jeho hrubého povrchu má rozlišení asi 3 metry a je založen na radarových a optických pozorováních (po kliknutí na obrázek obdržíte sérii...
Povrch Venuše je ustavičně zakrytý závojem tlustých mraků a tak zůstává ukrytý dokonce i silným dalekohledům pozemských astronomů. Závoj z venušiny tváře byla schopna odhalit až v ranných létech 1990 družice Venuše Magellan za využití zobrazujícího radaru a vytvořila okázalé...
Největší radioteleskopy na světě spolupracují, aby vytvořily novou mapu povrchu Venuše. Povrch Venuše je obvykle skryt tlustou atmosférou, tvořenou většinou plynným oxidem uhličitým. Tyto tlusté mraky jsou průhledné, ovšem jen pro radarové signály vyslané a přijaté se Země. Dva radioteleskopy s...
Už jste někdy slyšeli meteor? Meteory jsou zpravidla příliš daleko, než aby dělaly nějaký slyšitelný zvuk. Meteory nicméně na krátkou dobu vytvářejí ionizační stopu, od které se může odrážet vzdálený rádiový signál. Při příhodné geometrii můžete prostřednictvím vašeho rádia krátce slyšet i...
Den před nejtěsnějším přiblížením zobrazil planetku 2014 JO25 radar NASA se 70 m anténou v Goldstone v Kalifornii. Pole 30 radarových snímků odshora vlevo dolů vpravo ukazuje planetku se dvěma laloky, která rotuje jednou za 9 hodin. Největší lalok měří asi 610 metrů. Tento kosmický balvan je...
Na planetku 2012 DA14 se podívala i 70m anténa v Goldstone, Kalifornie, USA. Ukázalo se, že planetka je v delší ose dlouhá asi 40m. Je tedy o něco menší, než se původně předpokládalo. Více zde (anglicky). ...
Nejvnitřnější planeta Merkur by pravděpodobně nebyla dobrým místem pro meziplanetární zimní olympiádu. Ovšem nové výsledky na základě údajů z sondy MESSENGER na orbitě Merkuru ukazují, že Merkur má v trvale zastíněných oblastech v kráterech poblíž severního pólu podstatné zásoby vodního...
Ondřejovský meteorický radarAutor: Astronomický ústav AV ČRPozorovat meteory je možné několika způsoby a jedním z nich je využití odrazu radarových vln. Radarová pozorování slouží především ke studiu meteorů z rojů a mnohaleté zkušenosti s tím má RNDr. Petr Pecina, CSc. z Astronomického ústavu AV. ...
Infračervená kamera na palubě sondy Cassini zaznamenala při pohledu skrz hustou, zamlženou atmosféru největšího Saturnova měsíce tento obraz nejvyšších hor, které byly kdy vidět na Titanu. Mozaika ve falešných barvách s vysokým rozlišením byla pořízena při průletu koncem října a ukazuje...
Povrch Venuše trvale zahaluje závoj hustých mraků a tak zůstává ukrytý i před silnými dalekohledy pozemských astronomů. Ale počátkem let 1990 dokázala družice Magellan za pomoci zobrazujícího radaru poodhalit závoj z tváře Venuše a poskytla skvělé snímky povrchu planety s vysokým...
Kde jsou Titanovy krátery? Během pět miliard let dlouhé historie naší sluneční soustavy nebezpečné balvany a kusy ledu nepřetržitě narážely do planet a měsíců a obvykle vytvořily dlouho trvající impaktní krátery. Když ovšem minulý měsíc automatická kosmická sonda Cassini prosvištěla...
Horký povrch Venuše vykazuje jasné známky dávných lávových toků. Důkazy pro ně podpořila automatická sonda Magellan, která obíhala kolem Venuše počátkem let 1990. Magellan byl schopen s využitím zobrazovacího radaru proniknout tlustými trvalými mraky, které pokrývají nejbližšího...
Den na 30.metrovém, rychle rotujícím, na vodu bohatém asteroidu 1998 KY26 trvá něco pod 11 minut. Tento počítačově simulovaný pohled jeho hrubého povrchu má rozlišení asi 3 metry a je založen na radarových a optických pozorováních (po kliknutí na obrázek obdržíte sérii...
Povrch Venuše je ustavičně zakrytý závojem tlustých mraků a tak zůstává ukrytý dokonce i silným dalekohledům pozemských astronomů. Závoj z venušiny tváře byla schopna odhalit až v ranných létech 1990 družice Venuše Magellan za využití zobrazujícího radaru a vytvořila okázalé...
Největší radioteleskopy na světě spolupracují, aby vytvořily novou mapu povrchu Venuše. Povrch Venuše je obvykle skryt tlustou atmosférou, tvořenou většinou plynným oxidem uhličitým. Tyto tlusté mraky jsou průhledné, ovšem jen pro radarové signály vyslané a přijaté se Země. Dva radioteleskopy s...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
