Už jste někdy slyšeli meteor? Meteory jsou zpravidla příliš daleko, než aby dělaly nějaký slyšitelný zvuk. Meteory nicméně na krátkou dobu vytvářejí ionizační stopu, od které se může odrážet vzdálený rádiový signál. Při příhodné geometrii můžete prostřednictvím vašeho rádia krátce slyšet i...
Den před nejtěsnějším přiblížením zobrazil planetku 2014 JO25 radar NASA se 70 m anténou v Goldstone v Kalifornii. Pole 30 radarových snímků odshora vlevo dolů vpravo ukazuje planetku se dvěma laloky, která rotuje jednou za 9 hodin. Největší lalok měří asi 610 metrů. Tento kosmický balvan je...
Na planetku 2012 DA14 se podívala i 70m anténa v Goldstone, Kalifornie, USA. Ukázalo se, že planetka je v delší ose dlouhá asi 40m. Je tedy o něco menší, než se původně předpokládalo. Více zde (anglicky). ...
Nejvnitřnější planeta Merkur by pravděpodobně nebyla dobrým místem pro meziplanetární zimní olympiádu. Ovšem nové výsledky na základě údajů z sondy MESSENGER na orbitě Merkuru ukazují, že Merkur má v trvale zastíněných oblastech v kráterech poblíž severního pólu podstatné zásoby vodního...
Ondřejovský meteorický radarAutor: Astronomický ústav AV ČRPozorovat meteory je možné několika způsoby a jedním z nich je využití odrazu radarových vln. Radarová pozorování slouží především ke studiu meteorů z rojů a mnohaleté zkušenosti s tím má RNDr. Petr Pecina, CSc. z Astronomického ústavu AV. ...
Infračervená kamera na palubě sondy Cassini zaznamenala při pohledu skrz hustou, zamlženou atmosféru největšího Saturnova měsíce tento obraz nejvyšších hor, které byly kdy vidět na Titanu. Mozaika ve falešných barvách s vysokým rozlišením byla pořízena při průletu koncem října a ukazuje...
Povrch Venuše trvale zahaluje závoj hustých mraků a tak zůstává ukrytý i před silnými dalekohledy pozemských astronomů. Ale počátkem let 1990 dokázala družice Magellan za pomoci zobrazujícího radaru poodhalit závoj z tváře Venuše a poskytla skvělé snímky povrchu planety s vysokým...
Kde jsou Titanovy krátery? Během pět miliard let dlouhé historie naší sluneční soustavy nebezpečné balvany a kusy ledu nepřetržitě narážely do planet a měsíců a obvykle vytvořily dlouho trvající impaktní krátery. Když ovšem minulý měsíc automatická kosmická sonda Cassini prosvištěla...
Horký povrch Venuše vykazuje jasné známky dávných lávových toků. Důkazy pro ně podpořila automatická sonda Magellan, která obíhala kolem Venuše počátkem let 1990. Magellan byl schopen s využitím zobrazovacího radaru proniknout tlustými trvalými mraky, které pokrývají nejbližšího...
Den na 30.metrovém, rychle rotujícím, na vodu bohatém asteroidu 1998 KY26 trvá něco pod 11 minut. Tento počítačově simulovaný pohled jeho hrubého povrchu má rozlišení asi 3 metry a je založen na radarových a optických pozorováních (po kliknutí na obrázek obdržíte sérii...
Povrch Venuše je ustavičně zakrytý závojem tlustých mraků a tak zůstává ukrytý dokonce i silným dalekohledům pozemských astronomů. Závoj z venušiny tváře byla schopna odhalit až v ranných létech 1990 družice Venuše Magellan za využití zobrazujícího radaru a vytvořila okázalé...
Největší radioteleskopy na světě spolupracují, aby vytvořily novou mapu povrchu Venuše. Povrch Venuše je obvykle skryt tlustou atmosférou, tvořenou většinou plynným oxidem uhličitým. Tyto tlusté mraky jsou průhledné, ovšem jen pro radarové signály vyslané a přijaté se Země. Dva radioteleskopy s...
Už jste někdy slyšeli meteor? Meteory jsou zpravidla příliš daleko, než aby dělaly nějaký slyšitelný zvuk. Meteory nicméně na krátkou dobu vytvářejí ionizační stopu, od které se může odrážet vzdálený rádiový signál. Při příhodné geometrii můžete prostřednictvím vašeho rádia krátce slyšet i...
Den před nejtěsnějším přiblížením zobrazil planetku 2014 JO25 radar NASA se 70 m anténou v Goldstone v Kalifornii. Pole 30 radarových snímků odshora vlevo dolů vpravo ukazuje planetku se dvěma laloky, která rotuje jednou za 9 hodin. Největší lalok měří asi 610 metrů. Tento kosmický balvan je...
Na planetku 2012 DA14 se podívala i 70m anténa v Goldstone, Kalifornie, USA. Ukázalo se, že planetka je v delší ose dlouhá asi 40m. Je tedy o něco menší, než se původně předpokládalo. Více zde (anglicky). ...
Nejvnitřnější planeta Merkur by pravděpodobně nebyla dobrým místem pro meziplanetární zimní olympiádu. Ovšem nové výsledky na základě údajů z sondy MESSENGER na orbitě Merkuru ukazují, že Merkur má v trvale zastíněných oblastech v kráterech poblíž severního pólu podstatné zásoby vodního...
Ondřejovský meteorický radarAutor: Astronomický ústav AV ČRPozorovat meteory je možné několika způsoby a jedním z nich je využití odrazu radarových vln. Radarová pozorování slouží především ke studiu meteorů z rojů a mnohaleté zkušenosti s tím má RNDr. Petr Pecina, CSc. z Astronomického ústavu AV. ...
Infračervená kamera na palubě sondy Cassini zaznamenala při pohledu skrz hustou, zamlženou atmosféru největšího Saturnova měsíce tento obraz nejvyšších hor, které byly kdy vidět na Titanu. Mozaika ve falešných barvách s vysokým rozlišením byla pořízena při průletu koncem října a ukazuje...
Povrch Venuše trvale zahaluje závoj hustých mraků a tak zůstává ukrytý i před silnými dalekohledy pozemských astronomů. Ale počátkem let 1990 dokázala družice Magellan za pomoci zobrazujícího radaru poodhalit závoj z tváře Venuše a poskytla skvělé snímky povrchu planety s vysokým...
Kde jsou Titanovy krátery? Během pět miliard let dlouhé historie naší sluneční soustavy nebezpečné balvany a kusy ledu nepřetržitě narážely do planet a měsíců a obvykle vytvořily dlouho trvající impaktní krátery. Když ovšem minulý měsíc automatická kosmická sonda Cassini prosvištěla...
Horký povrch Venuše vykazuje jasné známky dávných lávových toků. Důkazy pro ně podpořila automatická sonda Magellan, která obíhala kolem Venuše počátkem let 1990. Magellan byl schopen s využitím zobrazovacího radaru proniknout tlustými trvalými mraky, které pokrývají nejbližšího...
Den na 30.metrovém, rychle rotujícím, na vodu bohatém asteroidu 1998 KY26 trvá něco pod 11 minut. Tento počítačově simulovaný pohled jeho hrubého povrchu má rozlišení asi 3 metry a je založen na radarových a optických pozorováních (po kliknutí na obrázek obdržíte sérii...
Povrch Venuše je ustavičně zakrytý závojem tlustých mraků a tak zůstává ukrytý dokonce i silným dalekohledům pozemských astronomů. Závoj z venušiny tváře byla schopna odhalit až v ranných létech 1990 družice Venuše Magellan za využití zobrazujícího radaru a vytvořila okázalé...
Největší radioteleskopy na světě spolupracují, aby vytvořily novou mapu povrchu Venuše. Povrch Venuše je obvykle skryt tlustou atmosférou, tvořenou většinou plynným oxidem uhličitým. Tyto tlusté mraky jsou průhledné, ovšem jen pro radarové signály vyslané a přijaté se Země. Dva radioteleskopy s...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
