Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na pozorování letošních Perseid budou dobré podmínky - nebude rušit Měsíc
Pavel Koten Vytisknout článek

Na pozorování letošních Perseid budou dobré podmínky - nebude rušit Měsíc

Maximum meteorického roje Perseid v roce 2004. Autor: Fred Bruenjes
Maximum meteorického roje Perseid v roce 2004.
Autor: Fred Bruenjes
Maximum meteorického roje Perseid nastane během dne 12. srpna. Nejvhodnějším obdobím pro jeho pozorování budou noci z 11. na 12. srpna a z 12. na 13. srpna.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 172 z 8. 8. 2012.

První polovina srpna na noční obloze je tradičně ve znamení aktivity meteorického roje Perseid. Roj začíná být aktivní sice již kolem 17. července, ale zpočátku se jedná jen o jednotlivé meteory. Aktivita výrazně vzrůstá až ve druhém srpnovém týdnu a tradičně vrcholí ve dnech kolem 12. srpna. Nejinak tomu bude i v letošním roce. Ačkoliv se různé zdroje ve stanovení přesnějšího maxima aktivity roje liší, můžeme z nich vyčíst, že s největší pravděpodobností nastane v odpoledních hodinách právě 12. srpna. Maximum totiž není výrazně ostré, ale je tvořeno řadou kratších maxim souvisejících s různými vlákny meteorického proudu. Perseidy patří mezi relativně staré roje, ve kterých se proplétají vlákna různého stáří, a tudíž struktura proudu není homogenní a roj se tak nevyznačuje jediným výrazným maximem. Letos astronomové neočekávají setkání s žádným výrazně hustším vláknem roje, a proto by jeho aktivita v maximu měla dosáhnout - v místech, kde bude radiant v zenitu - obvyklých 60 až 80 meteorů za hodinu. Překvapení v podobě většího nárůstu aktivity ovšem nemůžeme nikdy vyloučit. Po maximu zůstává aktivita ještě několik dnů vysoká, ale pak se postupně utlumuje a poslední Perseidy lze spatřit kolem 24. srpna.

Jasná Perseida pod
Jasná Perseida pod "Velkým vozem" v srpnu 2009.
Autor: Alan Dyer
Jak už bývá u meteorických rojů obvyklé, podmínky pozorovatelnosti závisí především na stáří Měsíce a také na poloze radiantu roje na obloze. Zatímco v loňském roce byl Měsíc v době maxima v úplňku a pozorování výrazně rušil, letošní vyhlídky jsou z tohoto pohledu lepší. Měsíc dosáhne poslední čtvrti 9. srpna a bude nadále ubývat. Jeho deklinace bude sice v tomto období vysoká a před svítáním bude Měsíc již vysoko nad obzorem, jeho rušivý efekt však bude vzhledem k pokročilé fázi malý.

Radiant meteorického roje, tedy bod na obloze, ze kterého příslušné meteory zdánlivě vylétají, bude ve dnech kolem maxima v dostatečné výšce nad obzorem již po 22:30 místního času. Tou dobou je již také noční obloha dostatečně tmavá. Období před východem Měsíce je pro pozorování meteorů nejvhodnější. Například 13. srpna Měsíc vychází kolem 1:20 LSEČ. I po východu Měsíce však bude možné spatřit řadu Perseid, zvláště proto, že poloha radiantu se bude nadále zvyšovat. Reálně lze z České republiky očekávat, že v případě příznivého počasí může jeden pozorovatel spatřit kolem 40 meteorů za hodinu.

Mateřským tělesem Perseid je kometa Swift-Tuttle, kterou v roce 1862 nezávisle na sobě objevili Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Podle současných poznatků má kometární jádro průměr 26 km. Kometa se tím řadí mezi největší tělesa, která se pravidelně přibližují k naší planetě. Její oběžná doba však činí celých 130 let a proto tato přiblížení nejsou tak častá. Přesto se při posledním z nich, které nastalo v roce 1992, spekulovalo o potenciálním nebezpečí této komety pro Zemi. Přesné výpočty její dráhy ale ukázaly, že pro naši planetu není hrozbou ani do budoucnosti. Nejblíže by měla být Zemi v roce 3044, ale i tehdy ji bude dělit propastná vzdálenost 1,6 miliónu kilometrů. Kometa Swift-Tuttle patří mezi nejdéle pozorovaná tělesa v historii. Historické záznamy ukazují, že prokazatelně byla pozorována již v roce 188 našeho letopočtu. A existuje dokonce pravděpodobně ještě starší pozorování z roku 69 př. n. l.

Pro pozorování meteorů je vhodné vyhledat stanoviště s dostatečně tmavou noční oblohou, nejlépe mimo města či obce, protože veřejné osvětlení výrazně snižuje množství spatřených meteorů. Je doporučeno vhodně se obléknout, zaujmout pohodlnou polohu a trpělivě vyčkávat. Zkušení pozorovatelé radí dopřát lidskému zraku minimálně půl hodiny na přizpůsobení se nočním podmínkám. Poté bude schopen spatřit i slabší meteory.

Noční pozorování meteorů si v těchto dnech můžeme zpestřit i sledováním seskupení planet, Měsíce a dalších objektů na ranní obloze. Již 11. srpna v ranních hodinách lze spatřit Měsíc v blízkosti jasné planety Jupiter. Společnost jim budou dělat i další jasná planeta Venuše, hvězda Aldebaran či hvězdokupa Plejády. V dalších dnech můžeme sledovat, jak se poloha Měsíce vůči těmto objektům mění. V noci na 14. srpna Měsíc projde těsně kolem Venuše.

RNDr. Pavel Koten, PhD.

skupina fyziky meteorů
Astronomický ústav AV ČR
Ondřejov

Tiskové prohlášení ke stažení:
[1] Formát DOC
[2] Formát PDF




O autorovi

Štítky: Meteorický roj, Perseidy, Tiskové prohlášení


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »