Prach ze sopky Sarychev Peak obarvuje soumraky na severní polokouli
Posopečný soumrak 30. června 2009 v Merfy ve Francii. Autor: Benjamin PoupardO tom, že 12. června došlo k již třetí výrazné sopečné erupci na severní polokouli od srpna 2008, jsme vás již informovali. Sopka Sarychev Peak na Kurilských ostrovech vychrlila do ovzduší obrovské množství (v řádu statisíc tun) sopečného popela, který se postupně sunul nad USA k Evropě. Nyní, necelý měsíc po erupci, prach zabarvuje soumraky nad mnoha místy na severní polokouli včetně několika států Evropy. V pátek 3. července byly soumraky se sytými oranžovo-růžovými barvami pozorované i v České republice.
První dny po erupci
Posopečný soumrak 28. června 2009 v Lathamu, Illinois v USA. Autor: Paul HadfieldSopečný prach se sunul nad severní polovinu Spojených států a Kanadu. První fotografické záznamy o fascinujících úkazech po západu či před východem Slunce proto pocházely z kýžených míst nad Kanadou, americkým Portlandem, Oregonem, Illinois a dalšími severně položenými státy USA od 25. června. Nešlo kolikrát ani tak o výrazně zabarvené soumraky, jako o velmi zvláštní vláknitá oblaka připomínající noční svítící oblaka, akorát zabarvená do fialových či šedých odstínů a pozorovatelná jen krátce po slunečním západu (či ještě před ním). Vláknitou strukturu těchto prachových mračen způsobují silné větrné poryvy, které panují vysoko ve stratosféře (kolem 18 km nad úrovní moře), kde se v současnosti nachází část sopečného popela.
Barvy především
Posopečný soumrak 30. června 2009 v Seville ve Španělsku. Autor: Rafael GallegoPozorovatelé upozorněni na možný výskyt posopečných soumraků si vzpomínají na výrazné jevy na přelomu srpna a září 2008. I tyto jevy byly nyní nad územím USA četně pozorovány, jak dokazuje fotogalerie na prestižním americkém astronomickém serveru spaceweather.cz. Právě v této fotogalerii se 29. června začaly objevovat i první snímky z Evropy. Větší shustka prachu se totiž "zastavila" nad Atlantským oceánem poblíž Španělska a Britských ostrovů, kde díky povětrnostním podmínkám začala rotovat a z okrajů se z ní spouštěly "cáry" sopečného popela nad některé části Evropy. Podivně zbarvenou oblohu při soumracích i rozbřescích mohli potvrdit především ve Velké Británii, Španělsku, Nizozemí a Francii. Krásné snímky podivných rovnoběžně vláknitých oblaků tak koncem června obdivovali především v západní Evropě. Vždy asi hodinu po slunečním západu se pak oblaka zabarvila do sytých oranřových, růžových a fialových odstínů, což spůsobuje nasvícení oblaků Sluncem (které je pro pozorovatele na zemi ji pod obzorem).
V České republice nepřeje počasí
Dalo se předpokládat, že i u nás se barevné soumraky měly objevit každou chvíli. Vždyť počátkem července již pozorování pocházela i ze severní a střední části Německa. V České republice však stále panuje silné bouřkové počasí, které žel přináší rozsáhlé povodně a jiné škody. Bouře se vyskytují na většině území ČR. Vytváří se v poledních hodinách a po 13. hodině udeří první z těch silnějších. Jakmile se vyvinuté bouře rozpadnou, zůstanou po nich vysoká oblaka, která se rozpadají většinou až po setmění. Proto, jestli bylo v minulých dnech pozorované něco zvláštního na soumračné obloze, dalo se to mnohdy přisuzovat právě obyčejným oblakům nasvíceným zapadajícím Sluncem a mimořádné vlhkosti vzduchu, která ČR již několik dnů sužuje.
První pozorování z ČR 3. července 2009 večer
Snímek z družice GOME-2 3. července 2009.Ti, jimž se včera při západu Slunce a po něm vyjasnilo, měli konečně štěstí. Poměrně výrazný posopečný soumrak bylo možné sledovat především v severní a východní polovině Čech a na Moravě, kde se kolem 20. hodiny vyjasnilo. Ze snímků družice GOME-2 bylo patrné, že výrazný kus sopečného popela putuje severně od České republiky, takže nejvýraznější úkazy bylo možné sledovat například z Krkonoš. Pozorování ale pochází i z Pardubic.
Snímek posopečného soumraku 3. července 2009 z kamery HUMLNET.Husarský kousek se podařil online kamerám Humlnet, které snímají oblast Krkonoš z několika míst (Trutnov, Litoměřice, Sněžka...). Tato síť velmi kvalitních online kamer snímá dané oblasti každou minutu. Konkrétně kamera v Peci pod Sněžkou (Bouda na Muldě), která míří na sever a snímá Sněžku se Studniční horou, zachytila nejen posopečný soumrak (kolem 21:30 letního času), ale také noční svítící oblaka (kolem 22:55 letního času) ve chvíli, kdy nízko nad obzorem ještě posopečný soumrak končil. Zachytila tedy dva výjimečné atmosférické úkazy najednou. Snímek si můžete prohlédnout v archivu kamer Humlnet ZDE (je třeba v levém horním menu odklikat příslušné datum a čas, tj. 3. července mezi 21:20 - 23:00).
Snímek z kamery HUMLNET zachycující posopečný soumrak a NLC 3. 7. 2009.Záznam posopečného soumraku si můžete prohlédnout ZDE (jde celodenní animaci ze snímků kamery Humlnet mířící na severovýchod nad Trutnovem; soumrak je vidět až téměř na konci videa). Animaci zmíněného pohledu z Pece pod Sněžkou si můžete prohlédnout ZDE.
Pakliže se vám podařilo úkaz večer 3. července fotografovat (či se vám podaří něco napozorovat v následujících dnech), neváhejte a své snímky nám pošlete do redakce astro.cz na email info@astro.cz. Sejde-li se více snímků, vytvoříme fotogalerii. Jak dlouho budeme moci posopečné soumraky sledovat, není jisté. Když vybuchla vloni sopka Kasatochi, byly nejdříve sledovány dva dny po sobě výrazné jevy, ale poté ještě asi půl roku měla obloha při soumracích zvláštní nafialovělou barvu.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 7. do 12. 7. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti a 11. 7. bude poblíž hvězdokupy Plejády. Večer je nízko na západě Venuše a potká se s Regulem. Ráno je vidět Saturn se slabým Neptunem a velmi nízko už i Mars a Uran. Aktivita Slunce zůstává poměrně vysoká, i když velké skvrny již zapadají, protože další zajímavá aktivní oblast vylézá. Kolem planetky Torifune proletěla úspěšně japonská sonda Hayabusa, mezitím u jiné planetky Kamoʻoalewa kotví čínská Tianwen 2, ale o její misi zatím Čína mlčí. Do kosmu se chystá česká čistě studentská družice KOSTKA. Před 15 lety se na oběžnou dráhu vydal poslední raketoplán (Atlantis k ISS).
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“
„Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
10P/Tempel 2 – návrat známej periodickej kométy
V závere noci z 20. na 21. júna 2026, už nad ránom, som ako poslednú z trojice komét zachytil 10P/Tempel 2. Na snímke sa nachádza v blízkosti stredu záberu ako kompaktný zelenkastý difúzny obláčik s jasnejšou centrálnou kondenzáciou. Výrazný chvost tu nedominuje; viditeľná je skôr jemná koma, ktorá sa nenápadne rozplýva v bohatom hviezdnom poli.
10P/Tempel 2 patrí medzi krátkoperiodické kométy Jupiterovej rodiny. Nejde teda o jednorazového návštevníka z veľmi vzdialených oblastí Slnečnej sústavy, ale o teleso, ktoré sa k Slnku pravidelne vracia približne raz za 5,36 roka. Objavil ju 4. júla 1873 nemecký astronóm Ernst Wilhelm Leberecht Tempel.
Rok 2026 je pre túto kométu veľmi priaznivým návratom. V čase snímania sa už postupne zjasňovala a približovala sa k perihéliu, ktorým má prejsť 2. augusta 2026 vo vzdialenosti približne 1,42 AU od Slnka. Najbližšie k Zemi sa dostane krátko nato, 3. augusta 2026, približne na 0,41 AU. V okolí 21. júna sa jej jasnosť odhadovala približne na 10. magnitúdu, takže išlo skôr o objekt pre fotografiu alebo väčší ďalekohľad než pre vizuálne pozorovanie malým prístrojom.
Na rozdiel od dramatických komét s dlhými chvostmi pôsobí 10P/Tempel 2 na tejto fotografii pokojne a nenápadne. Práve to však dobre vystihuje jej povahu – pravidelne sa vracajúceho kometárneho telesa, ktoré pri každom priblížení k Slnku znova ožíva sublimáciou ľadu a uvoľňovaním prachu. Táto snímka uzatvára moju kometárnu trojicu z jednej júnovej noci: od slabších objektov v hustých hviezdnych poliach až po známu periodickú kométu, ktorá sa v roku 2026 vracia za veľmi priaznivých geometrických podmienok.
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 12x90sec. R, 12x90sec. G, 10x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
21.6.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4