Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na západě svítí zvířetník

Na západě svítí zvířetník

Zodiakální světlo v Mexiku. Autor: Steve Cullen
Zodiakální světlo v Mexiku.
Autor: Steve Cullen
Jako každý rok i letos se otevírá několkadenní okénko k pozorování slabého zodiakálního světla. Můžeme jej spatřit přibližně hodinu po západu Slunce nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°. K jeho spatření ovšem brání nectnost dnešní doby - světelné znečištění. Jak tedy světlo pozorovat? A do kdy bude pozorovatelné nejlépe?

Zodiakální světlo přes půlku oblohy. Autor: Stefan Seip
Zodiakální světlo přes půlku oblohy.
Autor: Stefan Seip
Zodiakální světlo je vlastně sluneční světlo rozptýlené o částice meziplanetární hmoty. Protože jsou tyto částice rozprostřeny především v rovině ekliptiky (rovině, na které leží zemská dráha), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí. Odtud tedy název. Světlý kužel můžeme spatřit nejlépe v dobách rovnodenností, a to na jaře večer po západu Slunce nebo na podzim v ranních hodinách, než začne citelně svítat. V těchto dobách totiž rovina ekliptiky v našich zeměpisných šířkách svírá s obzorem největší úhel a světlo se tak neztratí v záři městy přesvíceného obzoru.

Světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné pro jeho spatření se vydat do výše položených míst, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, vysoko v Beskydech či v Orlických a Jizerských horách (kde se dokonce nachází oblast vyhlášená jako Rezervace tmy). Relativně nejlépe jsou na tom s podmínkami k pozorování jižní Čechy. Ani tam ale není obloha dostatečně přírodně tmavá, aby umožnila pozorování zodiakálního světla v plné kráse.

Protisvit. Autor: Yuri Betelski, ESO
Protisvit.
Autor: Yuri Betelski, ESO
Za ideálních podmínek (které panují například ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují nejvíce světla, neboť jsou "v úplňku". U nás se tyto jevy dají pozorovat jen jedinečně, a to spíše fotograficky (především ve zmíněných Jizerských horách).

Nejlepší období pro pozorování zodiakálního světla se odehrává právě nyní a potrvá přibližně do 17. března, kdy se na večerní oblohu vrací Měsíc, který svým jasem zodiakální světlo přezáří. V ten den budeme moci kromě úzkého měsíčního srpku moci pozorovat i planetu Venuši, která se bude hostit vlády nad večerní oblohou až do července tohoto roku.

Zodiakální světlo pak bude možné pozorovat přibližně od 3. dubna znovu, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat. Nyní jsou podmínky k jeho pozorování i fotografování přeci jen o něco lepší, než naskytne dubnová sezóna (byť ne o tolik - dorůstající a úplňkový Měsíc bude rušit právě v období rovnodennosti, takže podmínky před příchodem Měsíce na večerní oblohu i po jeho odstupu na ranní oblohu jsou poměrně vyrovnané).

Více o zodiakálním světle z minulých článků:
[1] Sledujte zodiakální světlo (2008)
[2] Jarní rovnodennost přináší zodiakální světlo (2009)

Doporučené odkazy:
[1] Vyhlášena Jizerská oblast tmavé oblohy
[2] Zářivá Venuše se vrací na večerní oblohu, v dubnu tak uvidíme hned 4 planety
[3] Další fotografie (nejen) letošního zodiakálního světla




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc Moře nepokoje

Newton 150/750 mm okular 6,5 mm iPhone 13

Další informace »