Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?

Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?

CCD snímek komety Pan-STARRS z teleskopu LAST v Itálii. Autor: R. Ligustri
CCD snímek komety Pan-STARRS z teleskopu LAST v Itálii.
Autor: R. Ligustri
Přesně za rok a půl by obyvatelé severní polokoule měli být obzvláště naladěni na kometární frekvenci. V březnu 2013 se totiž ukáže kometa, která by podle současných "hyperoptimistických" předpovědí mohla předvést ve vší parádě divadlo dokonce ne nepodobné tomu, jaké v lednu roku 2007 zahrála kometa století C/2006 P1 McNaught. Akorát s tím rozdílem, že výsadu pozorování vlasatice po průchodu přísluním "shrábneme" my - ti severně nad rovníkem.

V pondělí 6. června 2011 byla teleskopem Pan-STARRS 1 (Haleakala; Havaj) objevena nenápadná kometka o jasnosti 19.4 magnitudy. Po svém objevu získala kometární pořadové označení C/2011 L4. Tato prozatím jen mlžka na CCD snímcích z velkých světových teleskopů by ale s určitou pravděpodobností mohla být dostatečnou satisfakcí za kometu století C/2006 P1 McNaught. Kdo zapátrá v paměti, zcela jistě si vzpomene na několik unikátních záběrů, které poskytovali především nadšení pozorovatelé z jižních zeměpisných šířek. Robert H. McNaught, australský objevitel své "komety století", si mnul ruce blahem, neboť jeho ledoprachové jádro to nejlepší předvedlo nad obzorem McNaughtova domova.

Výjimečná "McNaughtka"

Kometa C/2006 P1 McNaught na jižní obloze v lednu 2007. Autor: M. Druckmüller
Kometa C/2006 P1 McNaught na jižní obloze v lednu 2007.
Autor: M. Druckmüller
Kometa C/2006 P1 McNaught, nebo také "Velká kometa roku 2007" všem pozemšťanům splnila nad-generační sen - 14. ledna 2007 se stala po dlouhých 40 letech vlasaticí viditelnou na denní obloze (naposledy takovou parádou lidstvo překvapila v roce 1967 kometa Ikeya-Seki). V České republice bylo bohužel v době "severní" viditelnosti vlasatice povětšinou špatné počasí, a tak i přes pár informačních výkřiků a nakonec i nesmírně šťastné pozorování na jasné denní obloze onoho 14. ledna vesměs upadla v zapomnění. Až dokud se na Astronomickém snímku dne nezačaly zjevovat úchvatné pohlednice komety mimo jiné také od skvělého českého fotografa, prof. Miloslava Druckmüllera, který byl tou dobou v Chile. Mnoho nadšenců na severní polokouli doslova zaplakalo. Ovšem, jak se zdá, na obzoru se skrývá nadějná satisfakce v podobě právě zmíněné, zatím mlhavé skvrnky s označením C/2011 L4 Pan-STARRS.

Rajská to představa

Kometa se nyní nachází na jižní obloze a jen pozvolna zjasňuje. Je v dosahu velkých přístrojů, vizuálně by mohla být pozorovatelná až na počátku příštího roku. Přibližně od konce února 2013 by pak mohla prolomit hranici viditelnosti pouhýma očima a následně se přiblížit ke Slunci. Průchod perihelem ji čeká 10. března 2013 ve vzdálenosti asi jako Merkur (tj. asi 0.3 AU). K Zemi se bude dál přibližovat a ve vzdálenosti 1.1 AU ji "odbude" až 5. května toho roku. A teď to hlavní: kometa v době průchodu perihelem bude na obloze asi 15° daleko od Slunce a v dalších dnech se od něj bude rychle úhlově vzdalovat. Při svém pohybu severovýchodním směrem se rychle dostane do pozice, kdy ji najdeme nad západním obzorem hned za soumraku. V té době bude mít kolem 0. - 1. magnitudy (možná i větší - kometa je ve Sluneční soustavě poprvé a vypadá to na poměrně velké jádro, čili by se nemuselo hned rozpadnout).

Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Ještě zajímavější budou další dny, kdy se kometa bude postupně přesouvat po západu Slunce nad severozápad a při své pozici vůči Zemi a Slunci by mohla "natáhnout" velmi pěkný chvost. V průběhu dalších cca 20 dnů bude prudce slábnout, pod 6. magnitudu se dostane v polovině dubna, tj. měsíc po jejím přesunu na severní oblohu. Od průchodu přísluním bude v dobře poloze pro večerní i časně ranní pozorování (západně vždy průchodem pod severním obzorem) a pro milovníky nostalgických chvilek nabídne nedaleký průlet kolem M31 v Andromedě okolo 4. dubna 2013. Ano, pamětníkům potvrzujeme - bude to zcela přesně 11 let po úchvatném průletu komety Ikeya-Zhang kolem stejné galaxie, čili deja vu jak vyšité. Podobně jako kometa McNaught se i Pan-STARRS bude pohybovat k nebeskému pólu (jen však k severnímu) a ještě v první dekádě dubna 2013 se stane cirkumpolární.


Obrázek s popisem title=

Při najetí myší na obrázek výše se vám zobrazí spojnice souhvězdí Andromedy a "deja vu" pohlednice s kometou 153P Ikeya-Zhang, která míjela galaxii M31 v Andromedě 4. dubna 2002. Kometa Pan-STARRS by přesně o 11 let později mohla nabídnout podobný pohled. Obrázek pozadí (oblohy) byl vytvořen programem Stellarium, autorem snímku komety Ikeya-Zhang je Garald Rhemann.


Vzhledem k současně spočtenému oblouku dráhy komety, jejímu chování i pravděpodobným rozměrům je tu velmi mnoho ukazatelů činících tuto kometu velmi podobnou velké kometě z roku 2007, co se pozorovatelnosti týče. Akorát s tím rozdílem, že tentokráte slízneme smetanu my, protinožci se budou jen kochat z internetu. A kdo ví - třeba podobně jako vlasatice z roku 2007 svou předpovězenou maximální jasnost překoná a dožene "McNaughtku" i v pozorovatelnosti na denní obloze.

Raději zůstat nohama při zemi

Velmi důležitá poznámka na závěr: Vše výše zmíněné je jen velmi optimistický předpoklad, který vychází z doposud neupřesněných dráhových i fyzikálních vlastností komety. Jak se už mnohokrát ukázalo, tato ošidná data mohou krátce před příletem komety příslib představení zhatit, a tak nezbývá, než vývoj očekávané vlasatice nadále sledovat. Stávající pesimistická varianta ukazuje, že přísluním kometa Pan-STARRS proletí s jasností okolo 4. magnitudy a pozorovatelná začne být za soumraku při svém slábnutí až na sklonku viditelnosti pouhýma očima. Takže přehnaný optimismus zatím stranou, ale držme "Pan-STARRSovi" pěsti - jde doposud o nejzajímavější kometární objev za poslední léta.

Průběžné informace o této kometě i ostatních v současnu i budoucnu viditelných najdete na webu Společnosti pro Meziplanetární Hmotu www.kommet.cz.

Za podnětné připomínky děkuji Jakubu Černému.

Zdroje a doporučené:
[1] Informace o kometě Pan-STARRS na stránkách Seiichi Yoshidy
[2] Informace o kometě Pan-STARRS na Cometography.com
[3] Fotogalerie komety C/2006 P1 McNaught na Spaceweather.com
[4] Snímky komety C/2007 P1 McNaught na APOD
[5] Snímky komety C/2007 P1 McNaught pořízené prof. M. Druckmüllerem




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »