Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?

Bude kometa Pan-STARRS sladkou odplatou?

CCD snímek komety Pan-STARRS z teleskopu LAST v Itálii. Autor: R. Ligustri
CCD snímek komety Pan-STARRS z teleskopu LAST v Itálii.
Autor: R. Ligustri
Přesně za rok a půl by obyvatelé severní polokoule měli být obzvláště naladěni na kometární frekvenci. V březnu 2013 se totiž ukáže kometa, která by podle současných "hyperoptimistických" předpovědí mohla předvést ve vší parádě divadlo dokonce ne nepodobné tomu, jaké v lednu roku 2007 zahrála kometa století C/2006 P1 McNaught. Akorát s tím rozdílem, že výsadu pozorování vlasatice po průchodu přísluním "shrábneme" my - ti severně nad rovníkem.

V pondělí 6. června 2011 byla teleskopem Pan-STARRS 1 (Haleakala; Havaj) objevena nenápadná kometka o jasnosti 19.4 magnitudy. Po svém objevu získala kometární pořadové označení C/2011 L4. Tato prozatím jen mlžka na CCD snímcích z velkých světových teleskopů by ale s určitou pravděpodobností mohla být dostatečnou satisfakcí za kometu století C/2006 P1 McNaught. Kdo zapátrá v paměti, zcela jistě si vzpomene na několik unikátních záběrů, které poskytovali především nadšení pozorovatelé z jižních zeměpisných šířek. Robert H. McNaught, australský objevitel své "komety století", si mnul ruce blahem, neboť jeho ledoprachové jádro to nejlepší předvedlo nad obzorem McNaughtova domova.

Výjimečná "McNaughtka"

Kometa C/2006 P1 McNaught na jižní obloze v lednu 2007. Autor: M. Druckmüller
Kometa C/2006 P1 McNaught na jižní obloze v lednu 2007.
Autor: M. Druckmüller
Kometa C/2006 P1 McNaught, nebo také "Velká kometa roku 2007" všem pozemšťanům splnila nad-generační sen - 14. ledna 2007 se stala po dlouhých 40 letech vlasaticí viditelnou na denní obloze (naposledy takovou parádou lidstvo překvapila v roce 1967 kometa Ikeya-Seki). V České republice bylo bohužel v době "severní" viditelnosti vlasatice povětšinou špatné počasí, a tak i přes pár informačních výkřiků a nakonec i nesmírně šťastné pozorování na jasné denní obloze onoho 14. ledna vesměs upadla v zapomnění. Až dokud se na Astronomickém snímku dne nezačaly zjevovat úchvatné pohlednice komety mimo jiné také od skvělého českého fotografa, prof. Miloslava Druckmüllera, který byl tou dobou v Chile. Mnoho nadšenců na severní polokouli doslova zaplakalo. Ovšem, jak se zdá, na obzoru se skrývá nadějná satisfakce v podobě právě zmíněné, zatím mlhavé skvrnky s označením C/2011 L4 Pan-STARRS.

Rajská to představa

Kometa se nyní nachází na jižní obloze a jen pozvolna zjasňuje. Je v dosahu velkých přístrojů, vizuálně by mohla být pozorovatelná až na počátku příštího roku. Přibližně od konce února 2013 by pak mohla prolomit hranici viditelnosti pouhýma očima a následně se přiblížit ke Slunci. Průchod perihelem ji čeká 10. března 2013 ve vzdálenosti asi jako Merkur (tj. asi 0.3 AU). K Zemi se bude dál přibližovat a ve vzdálenosti 1.1 AU ji "odbude" až 5. května toho roku. A teď to hlavní: kometa v době průchodu perihelem bude na obloze asi 15° daleko od Slunce a v dalších dnech se od něj bude rychle úhlově vzdalovat. Při svém pohybu severovýchodním směrem se rychle dostane do pozice, kdy ji najdeme nad západním obzorem hned za soumraku. V té době bude mít kolem 0. - 1. magnitudy (možná i větší - kometa je ve Sluneční soustavě poprvé a vypadá to na poměrně velké jádro, čili by se nemuselo hned rozpadnout).

Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Nebeské deja vu – přesně po 11 letech bude další kometa 4. dubna míjet očima viditelnou galaxii v Andromedě. Autor: Petr Horálek.
Ještě zajímavější budou další dny, kdy se kometa bude postupně přesouvat po západu Slunce nad severozápad a při své pozici vůči Zemi a Slunci by mohla "natáhnout" velmi pěkný chvost. V průběhu dalších cca 20 dnů bude prudce slábnout, pod 6. magnitudu se dostane v polovině dubna, tj. měsíc po jejím přesunu na severní oblohu. Od průchodu přísluním bude v dobře poloze pro večerní i časně ranní pozorování (západně vždy průchodem pod severním obzorem) a pro milovníky nostalgických chvilek nabídne nedaleký průlet kolem M31 v Andromedě okolo 4. dubna 2013. Ano, pamětníkům potvrzujeme - bude to zcela přesně 11 let po úchvatném průletu komety Ikeya-Zhang kolem stejné galaxie, čili deja vu jak vyšité. Podobně jako kometa McNaught se i Pan-STARRS bude pohybovat k nebeskému pólu (jen však k severnímu) a ještě v první dekádě dubna 2013 se stane cirkumpolární.


Obrázek s popisem title=

Při najetí myší na obrázek výše se vám zobrazí spojnice souhvězdí Andromedy a "deja vu" pohlednice s kometou 153P Ikeya-Zhang, která míjela galaxii M31 v Andromedě 4. dubna 2002. Kometa Pan-STARRS by přesně o 11 let později mohla nabídnout podobný pohled. Obrázek pozadí (oblohy) byl vytvořen programem Stellarium, autorem snímku komety Ikeya-Zhang je Garald Rhemann.


Vzhledem k současně spočtenému oblouku dráhy komety, jejímu chování i pravděpodobným rozměrům je tu velmi mnoho ukazatelů činících tuto kometu velmi podobnou velké kometě z roku 2007, co se pozorovatelnosti týče. Akorát s tím rozdílem, že tentokráte slízneme smetanu my, protinožci se budou jen kochat z internetu. A kdo ví - třeba podobně jako vlasatice z roku 2007 svou předpovězenou maximální jasnost překoná a dožene "McNaughtku" i v pozorovatelnosti na denní obloze.

Raději zůstat nohama při zemi

Velmi důležitá poznámka na závěr: Vše výše zmíněné je jen velmi optimistický předpoklad, který vychází z doposud neupřesněných dráhových i fyzikálních vlastností komety. Jak se už mnohokrát ukázalo, tato ošidná data mohou krátce před příletem komety příslib představení zhatit, a tak nezbývá, než vývoj očekávané vlasatice nadále sledovat. Stávající pesimistická varianta ukazuje, že přísluním kometa Pan-STARRS proletí s jasností okolo 4. magnitudy a pozorovatelná začne být za soumraku při svém slábnutí až na sklonku viditelnosti pouhýma očima. Takže přehnaný optimismus zatím stranou, ale držme "Pan-STARRSovi" pěsti - jde doposud o nejzajímavější kometární objev za poslední léta.

Průběžné informace o této kometě i ostatních v současnu i budoucnu viditelných najdete na webu Společnosti pro Meziplanetární Hmotu www.kommet.cz.

Za podnětné připomínky děkuji Jakubu Černému.

Zdroje a doporučené:
[1] Informace o kometě Pan-STARRS na stránkách Seiichi Yoshidy
[2] Informace o kometě Pan-STARRS na Cometography.com
[3] Fotogalerie komety C/2006 P1 McNaught na Spaceweather.com
[4] Snímky komety C/2007 P1 McNaught na APOD
[5] Snímky komety C/2007 P1 McNaught pořízené prof. M. Druckmüllerem




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »