Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zaznamenejte s námi přechod Venuše!

Zaznamenejte s námi přechod Venuše!

Venuše přecházející přes sluneční kotouč a reliéf ptáka. Autor: AP/Kyodo
Venuše přecházející přes sluneční kotouč a reliéf ptáka.
Autor: AP/Kyodo
Zatímco hodiny tikají a Venuše se nezastavitelně blíží do prostoru mezi Slunce a pozemšťany, lidé na celém světě se precizně připravují na doslova stoletou událost - poslední přechod planety přes Slunce na dlouhých 105 let. O úkazu se internet plní množstvím informací od historických dat po obsáhlé tabulky jeho průběhu zítra 6. června na celém světě. Ani Česká astronomická společnost by nechtěla nic nechat náhodě, a tak vyzývá vás - čtenáře, abyste se do pozorování zapojili. Vaše snímky, kresby i textové postřehy budou mít bez nadsázky vysokou hodnotu pro další generace!


Zašlete nám fotky

Černý kotouček Venuše před Sluncem při přechodu 8. června 2004. Autor: David Cortner
Černý kotouček Venuše před Sluncem při přechodu 8. června 2004.
Autor: David Cortner
O tom, jak úkaz vyfotografovat, čemu se vyvarovat a na co se zaměřit, můžete již diskutovat na Astronomickém fóru. Pro amatérského fotografa není přechod Venuše přes Slunce vesměs žádnou vědeckou výzvou, nicméně obrázky, co pořídí, budou mít i tak dost velkou hodnotu. Ilustrační snímky jevu pochází ve vysoké kvalitě pouze z jediného případu - z června roku 2004. Předtím byl přechod pozorován v roce 1882, kdy klasická fotografie byla batoletem a ta digitální ještě hudbou budoucnosti. Proto jakýkoliv snímek, na němž bude černý kotouček planety na oslnivém Slunci dobře zřetelný, již ponese cejch hodnotné a v budoucnu dost možná ilustrační fotografie. Z našeho území máme jistou výhodu, že k jevu dojde při východu Slunce, kdy je naše mateřská hvězda zpravidla oslabena vlhkostí v atmosféře nad obzorem, čili v té době bude stačit fotit na velmi krátké expozice bez filtru, maximálně přes nějaké oslabující sklíčko. Samozřejmě si při tom nezapomeňte chránit zrak. Majitelé zrcadlovek a náročnějšího technického vybavení mají již zcela jistě vlastní nápady, jak úkaz zachytit. Své snímky nám pak zašlete pomocí formuláře.

I kresba se počítá!

Kresba přechodu Venuše 8. června 2004. Autor: Petr Horálek.
Kresba přechodu Venuše 8. června 2004. Autor: Petr Horálek.
Nemáte foťák? Nevadí. Pokud jste vybaveni alespoň malým dalekohledem a samozřejmě bezpečným filtrem, či možností si přes dalekohled Slunce někam promítnout, zachyťte úkaz pomocí tužky a papíru. Zejména závěrečná fáze jevu, kdy se Venušin kotouček přiblíží k vnitřnímu okraji Slunce, bude stát za to. Ovšem i záznam slunečních skvrn v době úkazu bude mít své neocenitelné kouzlo. Kreslit můžete buď klasicky zaznamenáním toho, co vidíte, nebo při projekci "obkreslit" promítnutý obraz, kresbu přeskenovat a zaslat opět přes formulář. I kresby zařadíme do připravované galerie. Poradit se můžete na Astronomickém fóru nebo na nejbližší hvězdárně.

Pište jak Dickens…

A na závěr malá lahůdka. Rádi píšete? O svém pozorování nám můžete zaslat textový záznam. Jak jste sledovali východ Slunce s černou pihou? Jak vám to nakonec (ne)zkazila oblačnost? Jaký dojem jste měli při vědomí, že tohle je pro lidstvo na 105 let poslední pohled, co právě vidíte? Když k textu připojíte i jednu fotografii z pozorování, bude to ideální. Text nemusí být nijak dlouhý - stačí 2-3 odstavce. K textu nezapomeňte připsat Vaše jméno, věk a místo pozorování. Soupis pozorování vydáme v samostatném článku, který budeme neustále aktualizovat. Své texty a k nim přiložené fotografie nám posílejte na emailovou adresu info@astro.cz.

Doufejme tedy, že nám úkaz dovolí počasí spatřit a my se staneme na víc jak století jeho posledními svědky.

Doporučujeme:
[1] Tiskové prohlášení o přechodu Venuše 6. června 2012
[2] Stránka o přechodu Venuše 6. června 2012
[3] Světová fotogalerie úkazu z roku 2004




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »