< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Hvězdy

Nejvzdálenější supernova a rozpínání vesmíru

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali astronomové dosud nejvzdálenější supernovu, která explodovala před 10 miliardami let. Tento objev zároveň přinesl nové důkazy hovořící pro existenci tzv. temné energie, která se projevuje jako odpudivá síla urychlující vzájemné vzdalování galaxií. Supernova1997ff je jasnější než by měla být v případě vesmíru rozpínajícího se stabilní rychlostí. Důvodem je zpomalování rozpínání vesmíru vlivem gravitace, která dominovala v počátečních fázích jeho vývoje. Před třemi roky byla vyslovena teorie, podle které se vesmír začal vlivem odpudivé síly temné energie rozpínat zhruba v polovině jeho dnešního stáří. Supernova tedy vybuchla ještě v době, kdy se rozpínání vesmíru zpomalovalo. Samotná forma odpudivé síly není v současné době známa. Snímky této supernovy byly pořízeny v rámci známého pohledu dalekohledu do hlubin vesmíru - Hubble Deep Field.
Zdroj: STScI Press release 01-09 ze 2. 4. 2001
PK
redakce II Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR
V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.

V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Plšek, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2001, ale nebyla tak silná.

D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.

Dalibor Hanžl Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.
V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Lehký, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2000, ale nebyla tak silná.
D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.
Několik snímků polární záře je k nahlédnutí na http://astro.sci.muni.cz/
DH
Pavel Koten Sluneční soustava

Společná pozorování vulkánů na Io

Na přelomu loňského a letošního roku se kosmické sondy Cassini a Galileo věnovaly společným pozorování Jupitera a jeho okolního prostředí. Jedním z cílů byl i vulkanický měsíc Io, na kterém byly zaznamenány dva obří vulkány vyvrhující materiál do výšek kolem 400 km nad povrchem. Kromě známého a dlouhotrvajícího vulkánu Pele byl objeven nový vulkán Tvashtar Catena, který se nachází v blízkosti severního pólu Io. Tento objev je velmi překvapivý, protože dosud byly všechny aktivní vulkány pozorovány v blízkosti rovníku a žádný z nich navíc nedosahoval rozměrů sopky Pele. V dalším prodloužení výpravy Galileo se počítá s průletem ve výšce 200 km právě nad tímto novým vulkánem v srpnu 2001. Otázkou je, zda bude vulkán v té době ještě aktivní. Vyvržený materiál je v těchto výškách velmi řídký, proto se nepředpokládá žádné nebezpečí pro přelétávající sondu. Snímky sondy Cassini byly pořízeny ze vzdálenosti 10 miliónů km v UV oboru spektra a jsou vhodné pro detekci vyvrženého materiálu, zatímco Galileo byl v té době 10x blíže a pořídil snímky s vysokým rozlišením v optickém oboru.
Zdroj: JPL Image release z 23. 3. 2001
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Kolébka masívních hvězd ve Velkém Magelanové mračnu

Nově uvolněný snímek mlhoviny NGC 1748 pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazuje detailní strukturu této mlhoviny, ve které teprve nedávno vznikly nové hvězdy. Mladé, velmi hmotné a extrémně zářící hvězdy se vyvíjejí velmi rychle a je obtížné je zachytit ve stadiu, kdy se vynořují z mateřského oblaku prachu a plynu z něhož vznikly. Snímky s vysokým rozlišením umožnily v dané mlhovině rozlišit několik hvězd, které jsou zodpovědné za její záření. Zdánlivě nevinná hvězda zářící blízko středu mlhoviny je ve skutečnosti 30 x hmotnější a 200000 x zářivější než naše Slunce. Její intenzivní záření a hvězdný vítr vytvořily v okolní mlhovině dutinu, která má průměr 25 sv. r. Astronomové se domnívají, že bublina byla vytvořena před pouhými 30000 lety. Celkem bylo identifikováno kolem 20 mladých hvězd, jejichž zrod byl pradvěpodobně spuštěn právě hvězdným větrem centrální hvězdy mlhoviny. Je ovšem možné, že další hvězdy jsou skryty v prachových oblacích.
Zdroj: STScI -PRC01-11 z 28. 3. 2001
PK
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Jižní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Severní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Galaxie M81 a M82 očima HST

HST sleduje kupy formujících se hvězd, které se vytváří na základě vzájemné galaktické interakce, které nám mohou pomoci určit, kdy k tomuto vzájemnému působení došlo. Takovýto případ je malá sousední galaxie M82, která již velmi dávno začala interagovat se svou větší sousedkou galaxií M81. Kdy došlo k této srážce? Nové infračervené snímky a snímky ve vizuálním oboru pořízené pomocí NASA HST odhalují poprvé důležité detaily velkých kup hvězd, které vznikly ze vzájemné interakce.HST dalekohled pozoroval více než 100 mladých jasných kompaktních hvězdokup, známých jako "super hvězdokupy" v centrální oblasti M82. Každá kupa obsahuje okolo 100000 hvězd. Tyto hvězdy fungují jako hodinky: Jejich stáří říká astronomům, kdy došlo ke srážce. Při "odběru" vzorků v starší oblasti "fosilních hvězdných výbuchů" astronomové došli k závěru, že ke galaktickému "násilí" mezi M82 a M81 začalo docházet před asi 600 milióny let a trvalo okolo 100 miliónů let. Výsledky pozorování a zpracování jsou publikovány v únorovém vydání časopisu Astronomical Journal.Tento objev opatřil důkaz, který umožní spojit zrození super hvězdokup s mohutnou interakcí mezi galaxiemi. Tyto hvězdokupy také umožňují získat pohled na "drsné" podmínky ve vesmíru před dávnou dobou, kdy galaxie do sebe navzájem často narážely. M82 nebyla velkou továrnou na tvorbu hvězd před setkáním s M81. "Poslední slapové setkání mezi M81 a M82 před 600 milióny let mělo majoritní dopad na pravděpodobně z jiného hlediska normální a klidný disk galaxie," řekl Richard de Grijs z University of Cambridge, Anglie, který vede mezinárodní tým astronomů studujících M82. "Tato kolize způsobila koncentraci vzplanutí hvězdných formací ve fosilní oblasti hvězdných výbuchů. Aktivní hvězdná vzplanutí realizující se dnes je možné pravděpodobně dávat do souvislosti s troskami z M82, které nám "prší" zpět na galaxii ineragující s M81."Ale co jsou skutečně tyto masivní super hvězdokupy? "Je možné, že se jedná o velkou část hvězdné formace ve hvězdném vzplanutí na místě v koncentrovaných kupách," dodává de Grijs "My obhajujeme teorii, že tyto kupy jsou ve skutečnosti velmi mladé kulové hvězdokupy." Doposud astronomové pozorovali pouze velmi staré kulové hvězdokupy v naší Mléčné dráze. Jednou z myšlenek astronomů je to, že tento typ hvězdokupy je vytvořen pouze během raných stádií galaxie před mnoha miliardami let. "Naše výsledky podepřou jiná pozorování, které většinu udělal HST, že vytváření kulových hvězdokup může pokračovat i dnes," dodává de Grijs. "Toto je dle našeho mínění jeden z hlavních příspěvků HST pro současnou astrofyziku."Astronomové používající pozemské dalekohledy opatřili nepřímý důkaz podporující galaktickou srážku před 600 milióny let. Radiová pozorování ukázala vodíkový obal uzavírající obě galaxie a asi tucet galaxií sounáležících ke skupině M81/M82. M82 je jasná (asi 8. mag) galaxie, která se nachází 12 miliónů světelných let od Země v souhvězdí Velké medvědice.
Zdroj: STScI-PR01-08 z 7.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Snímky sondy Galileo ukazují rozbředlý povrch měsíce Ganymedes

Digitální snímky Jupiterova největšího měsíce ukazují jasnou plochu na povrchu, kterou vědci komentovali na konci února 2001, že je způsobena pravděpodobně erupcí vedového vulkanického materiálu.Použitím stereo obrázků z Galilea a mise Voyager vědci z Washington University v St Louis, Missouri a výzkumníci z Kalifornie a Texasu identifikovali změny na povrchu měsíce Ganymedes, největším měsíci ve sluneční soustavě."Domníváme se, že vidíme jasný důkaz výbuchu vody na povrchu měsíce Ganymedes," řekl William McKinnon, profesor na Washington University."Materiál je pravděpodobně tekutý, něco podobného, jako pozemská láva, ale jiného složení než na Zemi," dodává profesor. Pochopení vytváření oblastí na povrchu měsíce Ganymedes umožní porozumět i vývoji tohoto Jupiterova měsíce.Stereo snímky ukazují jasný terén, o kterém McKinnon a jeho kolegové si myslí, že je důkazem přítomnosti vody nebo rozbředlého sněhu, který se objevil před miliardou let. "Tento materiál můžeme vidět v protipólu s materiálem okolním, který není tak světlý a může tedy být teplým ledem. Tyto rysy jasně podporují myšlenku, že tento povrch byl vytvořen vulkanickou činností," dodává McKinnon.
Zdroj: CNN z 28.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Největší katastrofa: Srážka asteroidu nebo komety se Zemí ještě před vyhynutím dinosaurů

Nová zjištění ukazují na to, že ke katastrofě, kdy bylo zničeno 90% všeho života na Zemi srážkou s asteroidem nebo kometou, došlo před 250 milióny roky, tedy dávno před vyhynutím dinosaurů. Přes 90% všech mořských druhů a 70% pozemských tvorů patřících k obratlovcům zahynulo následkem srážky Země s kosmickým tělesem, podle NASA týmu, který vede Dr. Luann Beckerová z University of Washington, Seattle.Přímá srážka nebyla odpovědna za vyhynutí života, spíše spoušť, která vznikla po srážce. Zvýšení vulkanické činnosti, změny v atmosféře, v moři a v celkovém klimatu. Vedlo to k tomu, že jednotlivé druhy živočichů a rostlin podléhalo této katastrofě postupně. "Jestliže se daný druh nemůže přizpůsobit vzniklé situaci, zahyne," řekla Beckerová. "Zničit více než 90% organismů, to je již mohutný útok."Vědci neznají místo úderu před 250 milióny let, kdy na Zemi byla jediná pevnina zvaná Pangea. Nicméně kosmické těleso zanechalo na Zemi svoji "vizitku". Jedná se o složité uhlíkové molekuly tzv. "fullereny" s ušlechtilým heliem a argonem ve vnitřní struktuře. Fullereny, které obsahují alespoň 60 atomů uhlíku mají strukturu podobnou fotbalovému míči nebo geodetické klemby, která se nazývá Buckminster Fuller, podle vynálezce geodetické klenby.Výzkumníci zjistili, že jednotlivé složité molekuly jsou mimozemského původu, protože ušlechtilé plyny uvnitř mají neobvyklý poměr izotopů atomů, které mají stejné protonové číslo, ale jiné neutronové číslo. Pozemské helium má číslo 4, zatímco mimozemské helium má většinou číslo 3. Extrémní teploty a tlaky, kdy do struktury molekuly uhlíku je vtlačen plyn, jsou možné pouze v mimozemských podmínkách.Tyto plyny "obtížené" fullereny se vytvořily vně sluneční soustavy a jejich koncentrace v sedimentární vrstvě na hranici Permu a Triasu znamená, že na Zemi byly dodány kometou nebo asteroidem. Odborníci odhadují, že průměr komety nebo asteroidu se pohyboval v rozmezí od 6 do 12 kilometrů. Možná, že měl stejnou velikost jako to těleso, které způsobilo vyhynutí dinosaurů před 65 milióny let. Vrstva, která obsahuje fullerény s heliem a argonem odpovídající období na hranici Permu a Triasu byla odhalena v Japonsku, Číně a Maďarsku. V Maďarsku potvrzení této vrstvy nebylo tak silné jako v Číně a Japonsku, kde se nález dá považovat za evidentní důkaz dané události.Získat důkazy o existenci této vrstvy není jednoduché, neboť nalézt na Zemi skály 250 miliónů let staré, které neprošly změnami v průběhu dlouhého období po dnešek, není snadné. "Výzkum trval více než dva roky, než se hmatatelné důkazy pro potvrzení teorie pádu kosmického tělesa před 250mil. roky podařilo nalézt," dodává Beckerová.
Zdroj: NASA 01-23 z 22.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Chandra nalezla nejvzdálenější RTG galaktickou kupu

Nejvzdálenější rtg kupu galaxií se podařilo nelézt astronomům, kteří využívají NASA Chandra X-ray Observatory. Přibližně je vzdálena 10 miliard světelných let od Země. Kupa 3C294 je asi o 40 procent dál než jiné rtg galaktické kupy. Existence tak vzdálené galaktické kupy je důležitá pro pochopení toho, jak se vesmír vyvíjel."Snímek tak vzdáleného objektu, jako je 3C294 nám ukazuje, jak tyto galaxie vypadaly před miliardami let," řekl Andrew Fabian z Institute of Astronomy, Cambridge, Anglie, který je hlavním autorem článku, který byl přijat pro publikaci v Monthly Notices of Britain Royal Astronomical Society. "Tyto poslední výsledky nám pomohly lépe pochopit situaci ve vesmíru, kdy jeho stáří bylo 20-ti procentní vzhledem k předpokládanému stáří vesmíru."Chandra snímek odhalil přesýpací hodiny - emisní rtg oblast tohoto tvaru vycentrovanou na předchozí známý hlavní radiový zdroj. Tato rtg emise se táhne ven z centrální galaxie až do vzdálenosti asi 600000 světelných let a ukazuje, že známý radiový zdroj je centrální galaxie masivní kupy.Vědci měli dlouhodobé podezření, že vzdálené radiově emitující galaxie, jako je 3C294, jsou části větších skupin galaxií, které jsou známy jako "kupy". Nicméně rádiová data opatřují astronomům pouze částečný obraz těchto vzdálených objektů. Potvrzení existence kup ve velkých vzdálenostech, z toho vyplývající i z raných období vesmíru, vyžaduje získání informací i na jiných vlnových délkách. Optická pozorování mohou znamenat pouze "špičku" jednotlivých galaxií, ale rtg data jsou potřebná k tomu, aby byl odhalen horký plyn, který vyplňuje prostor mezi kupami. "Galaktické kupy jsou největší gravitační struktury ve vesmíru," řekl Fabian. "Neočekáváme, že nalezneme mnoho mohutných objektů, takových jako je kupa 3C294 v tak časné době vývoje vesmíru, protože se domníváme, že vývoj šel od malých struktur k větším strukturám."Ohromné mraky horkého plynu, které jsou obálkou galaxií v kupě jsou pravděpodobně ohřívány kolapsem směrem k centru kupy. Až do observatoře Chandra neměly rtg dalekohledy potřebnou citlivost k identifikaci a měření horkých plynných mraků ve vzdálených kupách. Carolin Crawfordová, Stafano Ettori a Jeremy Sanders z Institute of Astronomy tvořili tým, který pozoroval 3C294 asi 5.4 hodiny 29. října 2000 za pomoci zařízení Advanced CCD Imaging Spektrometer (ACIS).
Zdroj: CXCPR 01-04 z 15.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Sonda Galileo sleduje změny proudů horké lávy na Io

Kosmická sonda NASA, během průletu kolem Io, měsíce planety Jupiter získala neuvěřitelné pohledy na nejžhavější vulkány a současně pohledy na jedny z nejvyšších hor v naší sluneční soustavě.Snímky získané z výšky 200 km nad povrchem nám dávají nové pohledy na mohutné síly, které ohřívají, taví a deformují povrch měsíce, komentovali nová data vědci NASA tento týden.Sonda Galileo krouží kolem planety Jupiter a jeho měsíců již pět let a přežívá více než trojnásobnou dávku smrtelné radiace než na kterou byla navržena.NASA prohlásila, že pozorování sondy ukazují cizí svět tak mohutně vulkanicky aktivní, že se zdá, jakoby celý povrch tělesa byla láva v různém stádiu chladnutí.Jedno z lávových polí na Io vyvrhuje každou sekundou více než 100 tun nesmírně horké sírové lávy. Proti tomuto kosmickému vulkánu jsou pozemské sopky na Hawaii pouhý trpaslíci.Nejvyšší vrcholy na Io jsou vysoké 17 km, což je téměř dvakrát více než Mt. Everest. Ještě vyšší je jen Only Olympus Mons na Marsu.Vědci jsou fascinováni výškou hor na Io, na níž není vulkanická aktivita. Vezmeme-li v úvahu jak je povrch měsíce Io žhavý (1538 °C), můžeme očekávat že povrch tohoto tělesa je tekutý nebo měkký s několika topologickými vrstvami.Planetární vědec William McKinnon se domnívá, že krusta Io je chladná a s pribývající hloubkou pod povrchem se Io ohřívá, přičemž je silně rozlámán a narušen formujícími se horami."Žhavý materiál se snaží vystoupit na povrch Io z podpovrchových částí, ale jak se kupí na sebe nové a nové vrstvy lávy krusta sedá," říká McKinnon v prohlášení. Je to jakoby žhavá hornina chtěla vystoupit nahoru po eskalátoru pohybujícím se opačným směrem."Vědec z Washingtonské University v St. Louis, Missouri, McKinnon se svými kolegy zprávu o hmotě publikoval v únorovém vydání časopisu Geology.Vědci se domnívají, že data z Galilea mohou poskytnout nový pohled na podmínky, panující na naší planetě v dávné minulosti, kdy i naše Země byla žhavější a mnohem geologicky aktivnější.Nové snímky sonda Galileo pořídila během průletů nad měsícem koncem roku 1999 a počátkem roku 2000 (další informace o projektu Galileo tež na http://astro.sci.muni.cz). Od 25. 5. začne Galileo zkoumat Jupiterův měsíc Callisto. Mise Galileo je řízena NASA, Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Californie.(Zdroj: informace JPL z 26. 2. 2001)
DH
redakce II Hvězdy

Nova Sagittarri 2001

William Liller, Vina del Mar, Chile, oznamuje objev novy (hv. vel. 7.7 mag), kterou zachytil na Tech Pan filmu 24.369 a 24.371 UT února pomocí 85-mm kamery (+ oranžový filtr). Pozici nové proměnné hvězdy měřil podle CCD snímků pořízených 25.388 UT února pomocí 0.2-m f/1.5 Schmidtovy kamery: a = 17h54m40s.46, d = -26°14'15".2 (E = 2000.0). Na snímcích, které pořizoval Liller 14. února není na této pozici žádný objekt jasnější 11.0 mag.
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Planetka (87) Sylvia má vlastní satelit

M. E. Brown a J. L. Margot, California Institute of Technology, oznámili objev satelitu asteroidu (87) Sylvia. Vzdálenost mezi primárním a sekundárním tělesem v projekci byla 0".59 (1200 km) v p.a. 97°. Satelit byl objeven na snímcích v H-oboru pořízených 18.5 UT února pomocí systému adaptivní optiky na 10-m W. M. Keck II teleskopu na Mauna Kea. Na snímcích pořízených během hodiny byl znatelný relativní pohyb nového tělesa vůči asteroidu. Astronomové odhadují, že poměr průměrů dvojice těles je asi 1:20. Potvrzující pozorování získali na Keck II teleskopu I. de Pater a H. Roe 19.4, 20.4 a 22.4 UT února. Data naznačují orbitální periodu satelitu asi 4 dny.
Zdroj: IAUC 7588
DH

Pavel Koten Kosmonautika

NEAR měří na povrchu Erosu

Krátce po úspěšném přistání sondy NEAR na povrchu planetky Eros bylo rozhodnuto o prodloužení výpravy minimálně o deset dnů. NASA našla finanční zdroje i čas sítě Deep Space Network (DNS), sloužící pro komunikaci s kosmickými sondami. V současné době je na palubě sondy v provozu spektrometr pracující v pásmu gama záření. Za pomoci tohoto záření určuje elementální složení povrchu asteroidu v místě přistání. Podle zpráv jsou vědci nadšeni kvalitou dat. Citlivost přístroje je 10x větší než byla na oběžné dráze planetky. Na rozdíl od pobytu na oběžné dráze pracuje spektrometr za vyšších teplot, protože není možné odvádět teplo z důvodu polohy na povrchu. Kvalita dat ovšem ovlivněna není. Pokud se pokračování výpravy prokáže zajímavými výsledky, je možné další prodloužení až do konce měsíce.
Zdroj: www.space.com z 19. února.
PK

Pavel Koten Kosmonautika

Přistání na Erosu úspěšné!

Sonda NEAR úspěšně dne v noci přistála na povrchu planetky NEAR, ačkoliv nebyla k této operaci konstruována. Poslední snímek vyslaný ze sondy byl pořízen ve výšce 120 metrů nad povrchem planetky a pokrývá oblast o průměru 6 metrů. Sonda přistání přežila, o čemž svědčí zachycený signál rádiového majáku na palubě přijmutý anténami sítě Deep Space Network. Předběžná analýza ukazuje, že sonda leží na povrchu na boční straně. Na povrch dosedla sonda rychlostí 1,9 m/s. Na zítřek je naplánována tisková konference, kde budou oznámeny další podrobnosti o prvním přistání kosmické sondy na planetce.
Zdroj: tisková zpráva John Hopkins University z 12. února.
PK

Pavel Koten Kosmonautika

Pokus o přistání na planetce Eros

Kosmická sonda NEAR je od 14. února loňského roku oběžnicí blízkozemní planetky Eros. Během uplynulého roku splnila sonda všechny úkoly, téměř vyčerpala palivo a také finanční prostředky výpravě vyhrazené. Pozemský řídící se tým se na úplný závěr mise pokusí o něco, co tu ještě nebylo. O měkké přistání sondy na planetce. Riziko neúspěchu je velké, vždyť sonda k takovému pokusu není stavěna, ale vzhledem ke konci mise není co ztratit. Ba naopak, hodně může být získáno. Předpokladá se, že sonda bude schopna vysílat ostré snímky až do výšky 500 metrů nad povrchem. Očekávané rozlišení je 10 cm! V případě, že sonda opravdu dosedne měkce, je šance na navázání kontaktu. Vědci by v takovém případě byli zvědaví zejména na data pořízená magnetometrem na palubě sondy. Závěrečný manévr sondy začíná v 16:31 SEČ, kontakt s planetkou by měl nastat ve 21:04. Bez ohledu na úspěch či neúspěch manévru končí výprava 14. února.
Zdroj: Projekt NEAR na stránkách John Hopkins University.
PK

Pavel Koten Kosmonautika

Laboratoř spojena s ISS

Po dvoudenním stíhání se v pátek v 17:51 SEČ spojil raketoplán Atlantis s kosmickou stanicí Alfa, aby si o dvě hodiny později mohly obě posádky podat ruce. Následovalo přestěhování čerstvých zásob pro stálou posádku, včetně náhradních dílů pro systém čistící vzduch od oxidu uhličitého. V průběhu noci ze soboty na neděli došlo k připojení laboratoře Destiny k modulu Unity. Nejdříve ovšem musela astronautka Ivinsová pomocí robotického manipulátoru přemístit přechodový adaptér PMA-2, který byl k Unity připojen právě v místě určeném pro Destiny. Poté vyložila laboratoř z nákladového prostoru, otočila ji o 180 stupňů a připojila na zmíněné místo. Ve volném kosmickém prostoru se v tuto dobu nacházeli astronauté Jones a Curbeam, kteří propojili modul se stanicí pomocí kabelů pro přenos energie a dat. Při připojování trubic vedoucích čpavek k chladícím panelům na "stožáru" Z1 došlo k malému úniku této látky, který se ale podařilo brzy zastavit. Curbeamův skafandr byl lehce potřísněn, proto bylo nutno přistoupit k proceduře jeho čištění, což prodloužilo kosmickou vycházku. Ta trvala 7 hodin a 34 minut, téměř o hodinu déle než bylo původně plánováno.
Zdroj: STS-98 mission control center status reports.
PK

1 …508 509 510 511 512 513 514 …532

19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »