< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Kosmonautika

"Ruce" pro kosmickou stanici

Vskutku mezinárodní posádka je připravena k dnešnímu startu raketoplánu Endeavour, let STS-100, jehož cílem je opět Mezinárodní kosmická stanice. Kromě 4 Američanů se na cestu do vesmíru vydají též Rus, Kanaďan a Ital. Hlavním úkolem posádky je připojit ke stanic kanadský mobilní manipulátor, pokročilejší verzi jeřábu, který je v současné době používán právě na raketoplánech. Velitelem výpravy je zkušený astronaut Kent Rominger (do vesmíru letí popáté) a pilotem je Jeffrey Ashby (druhý let). Posádku déle tvoří specialisté Chris Hadfield (Kanada, druhý let), John Phillips (nováček ve vesmíru), Scott Parazynski (čtvrtý let), Umberto Guidoni (Itálie, druhý let) a Jurij Lončakov (Rusko, ve vesmíru poprvé). Kromě SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) je na palubě raketoplánu též italský logistický modul Raffaelo se zásobami a další sadou experimentů a také UHF anténa pro podporu komunikace během kosmických vycházek. Pokud vše půjde podle plánu, raketoplán se na cestu ke kosmické stanici vydá dnes v 20:41 LSEČ.
Zdroj: NASA Human spaceflights
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Kulatá výročí 12. dubna

Na dnešní den připadají hned dvě významná kulatá výročí. Hlavně je tomu 40 let, co na oběžnou dráhu kolem naší planety vzlétl první člověk, sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. V kosmické lodi Vostok 1 vynesené upravenou mezikontinentální raketou R7, obletěl jednou kolem Země a 108 minut po startu bezpečně přistál zpátky na povrchu. V průběhu letu ukázal, že člověk je schopen se vyrovnat se stavem beztíže. V uplynulých čtyřiceti letech jej následovalo již více než 400 mužů a žen, kteří se podívali na naši planetu z výšky stovek a několik jedinců i tisíců kilometrů. Větší část z těchto čtyř stovek lidí vzlétla do vesmíru na palubě amerického raketoplánu, který právě dnes slaví 20. výročí první startu. Byl to raketoplán Columbia s dvoučlenou posádkou tvořenou velitelem Johnem Youngem a pilotem Robertem Crippenem, který se 12. dubna 1981 vydal na zkušební dvoudenní let. Celá flotila raketoplánů absolvovala v uplynulých 20 letech už více než stovku letů do vesmíru.
Zdroj: 40 years of human spaceflights
Space shuttle 20th anniversary na www.space.com
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Nejsou důkazy pro pobřeží dávného oceánu na Marsu

Dvojice mladých astronomů došla na základě důkladné analýzy měření přístroje MOLA na sondě Mars Global Surveyor k závěru, že terénní znaky na severní polokouli Marsu, dosud považované za pobřeží dávného oceánu, jsou ve skutečnosti tektonického původu. Přístroj MOLA je laserový výškoměr, který umožnil zhotovení topografické mapy planety s přesností 1 metr ve vertikálním směru. Studenti astronomie se speciálně zabývali dvěma terénními útvary, které se vyskytují na severní ploché polokouli Marsu, v blízkosti Utopia Basin a nedaleko sopky Alba Patera. Detaily hřebenů v blízkosti Utopia Basin ukazují, že tyto útvary nevypadají jako by vznikly při procesech formování pobřeží oceánu. Autoři došli k závěru, že hřebeny jsou historickým záznamem obrovských tektonických tlaků, které stlačily kůru Marsu až k vytvoření 16 km vysokých sopek.
Zdroj: University of Arizona press release ze 4. dubna 2001
PK
Pavel Koten Exoplanety

Dalších 11 extrasolárních planet

Mezinárodní tým astronomů, který vede Michel Mayor, veterán objevů planet mimo Sluneční soustavu, oznámil dalších 11 planet obíhajících jiné hvězdy než je naše Slunce. Všechny byly objeveny nejčastěji užívanou metodou, měřením změn radiálních rychlostí a jsou oběžnicemi hvězd vzdálených od 28 do 65 parseků od nás. Je mezi opět několik velmi zajímavých exemplářů. V blízkosti hvězdy HD 74156 byla objevena hned dvojice planet o minimálních hmotnostech 1,5 a 5 hmotností Jupitera, které obíhají ve vzdálenostech 40 a 725 miliónů km od mateřské hvězdy. Po loňském objevu jedné planety u hvězdy HD 82943 byla nyní ohlášena druhá oběžnice. Planeta o hmotnosti 0,9 Jupitera obíhá ve vzdálenosti menší než naše Země (110 miliónů km) a na tomto planetárním systému je zajímavé hlavně to, že její oběžná doba 222 dnů je přesně polovinou oběžné doby druhé planety. Obě planety jsou tedy v rezonanci "2:1". Rezonance je jev známý i ze Sluneční soustavy. Všechny objevené planety jsou plynnými obry podobnými Jupiteru, s hmotnostmi do desetinásobku jeho hmotnosti. Je mezi nimi jedna, která obíhá ve stejné vzdálenosti od své hvězdy jako Země od Slunce. Je minimálně 5,6 hmotnější než Jupiter a její případné měsíce by mohly od mateřské hvězdy dostávat tu správnou dávku záření, která podporuje život na naší planetě.
Zdroj: Spaceflight Now ze 7. dubna 2001
PK
Dalibor Hanžl Kosmonautika

Sonda Mars Odyssey odstartovala k výzkumu Marsu

(CNN) -- Novou kapitolu ve výzkumu Marsu otevřela v sobotu nová kosmická sonda NASA. K rudé planetě odstartovala sonda, jejíž cílem je tam hledat vodu ukrytou v podpovrchových vrstvách a geologicky horké lokality.Mise Mars Odyssey, která přišla daňové poplatníky v USA na $300 milionů, je první misí k Marsu od doby po dvou katastrofálních selháních v r. 1999.Hlavní činnost sondy Mars Odyssey bude spočívat ve vyhledávání vody, mapování povrchových minerálů a měření úrovní záření. Jedná se o sběr dat, který nám dá představu o tom, jaká je možnost života člověka na jiném kosmickém tělese než Země."Život na Zemi nebyla kosmická náhoda, ale roli zde sehrálo splnění mnoha nutných podmínek," řekl reportérům v pátek Ed Weiler, zástupce NASA. "Mars je v mnohém podobný Zemi." Před několika miliardami let měl stejnou atmosféru a na povrchu teklo velké množství vody."Kosmická sonda Odyssey, kterou vynesla na oběžnou dráhu raketa Delta II, startovala v sobotu ráno z Mysu Canaveral na Floridě, má před sebou cestu dlouhou 460 milionů kilometrů. K cíli by měla dorazit 24. října.Zdroj: CNN z 7. 4. 2001)
DH
Pavel Koten Kosmonautika

Návrat na rudou planetu

Kosmická sonda 2001 Mars Odyssey je připravena ke startu na cestu k Marsu, aby odčinila neúspěchy předchozích výprav k této planetě. Pokud vše půjde podle plánu, start se uskuteční v sobotu 7. dubna v odpoledních hodinách našeho času. Řídícímu týmu zatím ale působí vrásky zvýšená aktivita Slunce, která by mohla způsobit odklad startu. Startovací okno je otevřeno do 27. dubna. Sonda dorazí k planetě 24. října a zahájí brzdění o horní vrstvy atmosféry. Od počátku příštího roku by měla začít hlavní část výpravy, jeden marsovský rok trvající mapování mineralogického a prvkového složení povrchu Marsu, hledání příznaků výskytu vody pod jeho povrchem a měření úrovně záření v těsném sousedství planety. Za tímto účelem sonda nese 3 spektrometry pracující v různých oborech elektromagnetického záření. Sondu o hmotnosti 730 kg vynese do vesmíru raketa Delta II.
Zdroj: Mars Odyssey
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Deep Space 1 láme rekordy

Experimentální sonda Deep Space 1 si připsala další rekordní zápis. Její iontový motor překonal hranici 10 000 hodin provozu, což je 50x více než byla jeho původně plánovaná životnost. Motor je jednou z dvanácti revolučních technologií, které sonda testuje. Podobné iontové motory by mohly být užívány pro budoucí kosmické výpravy. Deep Space 1 nyní v rámci prodloužení své mise směřuje ke kometě Borrelly. Odhaduje se, že na konci výpravy překročí doba provozu 14 000 hodin. Funkční kopie motoru běží v laboratoři ještě delší dobu, už více než 15 000 hodin. Motor pomocí dvou elektricky nabitých mřížek urychluje ionty xenonu na rychlost 35 km/s, přičemž spotřeba elektrické energie se pohybuje mezi 520 W a 1,9 kW. Maximálního tahu dosahuje při spotřebě 2,3 kW. V rámci projektu bude v následujících měsících testován jeho provoz na hranici nejnižšího výkonu.
Zdroj: JPL Press release ze 4. 4. 2001
PK
Pavel Koten Hvězdy

Nejvzdálenější supernova a rozpínání vesmíru

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali astronomové dosud nejvzdálenější supernovu, která explodovala před 10 miliardami let. Tento objev zároveň přinesl nové důkazy hovořící pro existenci tzv. temné energie, která se projevuje jako odpudivá síla urychlující vzájemné vzdalování galaxií. Supernova1997ff je jasnější než by měla být v případě vesmíru rozpínajícího se stabilní rychlostí. Důvodem je zpomalování rozpínání vesmíru vlivem gravitace, která dominovala v počátečních fázích jeho vývoje. Před třemi roky byla vyslovena teorie, podle které se vesmír začal vlivem odpudivé síly temné energie rozpínat zhruba v polovině jeho dnešního stáří. Supernova tedy vybuchla ještě v době, kdy se rozpínání vesmíru zpomalovalo. Samotná forma odpudivé síly není v současné době známa. Snímky této supernovy byly pořízeny v rámci známého pohledu dalekohledu do hlubin vesmíru - Hubble Deep Field.
Zdroj: STScI Press release 01-09 ze 2. 4. 2001
PK
redakce II Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR
V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.

V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Plšek, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2001, ale nebyla tak silná.

D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.

Dalibor Hanžl Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.
V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Lehký, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2000, ale nebyla tak silná.
D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.
Několik snímků polární záře je k nahlédnutí na http://astro.sci.muni.cz/
DH
Pavel Koten Sluneční soustava

Společná pozorování vulkánů na Io

Na přelomu loňského a letošního roku se kosmické sondy Cassini a Galileo věnovaly společným pozorování Jupitera a jeho okolního prostředí. Jedním z cílů byl i vulkanický měsíc Io, na kterém byly zaznamenány dva obří vulkány vyvrhující materiál do výšek kolem 400 km nad povrchem. Kromě známého a dlouhotrvajícího vulkánu Pele byl objeven nový vulkán Tvashtar Catena, který se nachází v blízkosti severního pólu Io. Tento objev je velmi překvapivý, protože dosud byly všechny aktivní vulkány pozorovány v blízkosti rovníku a žádný z nich navíc nedosahoval rozměrů sopky Pele. V dalším prodloužení výpravy Galileo se počítá s průletem ve výšce 200 km právě nad tímto novým vulkánem v srpnu 2001. Otázkou je, zda bude vulkán v té době ještě aktivní. Vyvržený materiál je v těchto výškách velmi řídký, proto se nepředpokládá žádné nebezpečí pro přelétávající sondu. Snímky sondy Cassini byly pořízeny ze vzdálenosti 10 miliónů km v UV oboru spektra a jsou vhodné pro detekci vyvrženého materiálu, zatímco Galileo byl v té době 10x blíže a pořídil snímky s vysokým rozlišením v optickém oboru.
Zdroj: JPL Image release z 23. 3. 2001
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Kolébka masívních hvězd ve Velkém Magelanové mračnu

Nově uvolněný snímek mlhoviny NGC 1748 pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazuje detailní strukturu této mlhoviny, ve které teprve nedávno vznikly nové hvězdy. Mladé, velmi hmotné a extrémně zářící hvězdy se vyvíjejí velmi rychle a je obtížné je zachytit ve stadiu, kdy se vynořují z mateřského oblaku prachu a plynu z něhož vznikly. Snímky s vysokým rozlišením umožnily v dané mlhovině rozlišit několik hvězd, které jsou zodpovědné za její záření. Zdánlivě nevinná hvězda zářící blízko středu mlhoviny je ve skutečnosti 30 x hmotnější a 200000 x zářivější než naše Slunce. Její intenzivní záření a hvězdný vítr vytvořily v okolní mlhovině dutinu, která má průměr 25 sv. r. Astronomové se domnívají, že bublina byla vytvořena před pouhými 30000 lety. Celkem bylo identifikováno kolem 20 mladých hvězd, jejichž zrod byl pradvěpodobně spuštěn právě hvězdným větrem centrální hvězdy mlhoviny. Je ovšem možné, že další hvězdy jsou skryty v prachových oblacích.
Zdroj: STScI -PRC01-11 z 28. 3. 2001
PK
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Jižní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Severní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Galaxie M81 a M82 očima HST

HST sleduje kupy formujících se hvězd, které se vytváří na základě vzájemné galaktické interakce, které nám mohou pomoci určit, kdy k tomuto vzájemnému působení došlo. Takovýto případ je malá sousední galaxie M82, která již velmi dávno začala interagovat se svou větší sousedkou galaxií M81. Kdy došlo k této srážce? Nové infračervené snímky a snímky ve vizuálním oboru pořízené pomocí NASA HST odhalují poprvé důležité detaily velkých kup hvězd, které vznikly ze vzájemné interakce.HST dalekohled pozoroval více než 100 mladých jasných kompaktních hvězdokup, známých jako "super hvězdokupy" v centrální oblasti M82. Každá kupa obsahuje okolo 100000 hvězd. Tyto hvězdy fungují jako hodinky: Jejich stáří říká astronomům, kdy došlo ke srážce. Při "odběru" vzorků v starší oblasti "fosilních hvězdných výbuchů" astronomové došli k závěru, že ke galaktickému "násilí" mezi M82 a M81 začalo docházet před asi 600 milióny let a trvalo okolo 100 miliónů let. Výsledky pozorování a zpracování jsou publikovány v únorovém vydání časopisu Astronomical Journal.Tento objev opatřil důkaz, který umožní spojit zrození super hvězdokup s mohutnou interakcí mezi galaxiemi. Tyto hvězdokupy také umožňují získat pohled na "drsné" podmínky ve vesmíru před dávnou dobou, kdy galaxie do sebe navzájem často narážely. M82 nebyla velkou továrnou na tvorbu hvězd před setkáním s M81. "Poslední slapové setkání mezi M81 a M82 před 600 milióny let mělo majoritní dopad na pravděpodobně z jiného hlediska normální a klidný disk galaxie," řekl Richard de Grijs z University of Cambridge, Anglie, který vede mezinárodní tým astronomů studujících M82. "Tato kolize způsobila koncentraci vzplanutí hvězdných formací ve fosilní oblasti hvězdných výbuchů. Aktivní hvězdná vzplanutí realizující se dnes je možné pravděpodobně dávat do souvislosti s troskami z M82, které nám "prší" zpět na galaxii ineragující s M81."Ale co jsou skutečně tyto masivní super hvězdokupy? "Je možné, že se jedná o velkou část hvězdné formace ve hvězdném vzplanutí na místě v koncentrovaných kupách," dodává de Grijs "My obhajujeme teorii, že tyto kupy jsou ve skutečnosti velmi mladé kulové hvězdokupy." Doposud astronomové pozorovali pouze velmi staré kulové hvězdokupy v naší Mléčné dráze. Jednou z myšlenek astronomů je to, že tento typ hvězdokupy je vytvořen pouze během raných stádií galaxie před mnoha miliardami let. "Naše výsledky podepřou jiná pozorování, které většinu udělal HST, že vytváření kulových hvězdokup může pokračovat i dnes," dodává de Grijs. "Toto je dle našeho mínění jeden z hlavních příspěvků HST pro současnou astrofyziku."Astronomové používající pozemské dalekohledy opatřili nepřímý důkaz podporující galaktickou srážku před 600 milióny let. Radiová pozorování ukázala vodíkový obal uzavírající obě galaxie a asi tucet galaxií sounáležících ke skupině M81/M82. M82 je jasná (asi 8. mag) galaxie, která se nachází 12 miliónů světelných let od Země v souhvězdí Velké medvědice.
Zdroj: STScI-PR01-08 z 7.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Snímky sondy Galileo ukazují rozbředlý povrch měsíce Ganymedes

Digitální snímky Jupiterova největšího měsíce ukazují jasnou plochu na povrchu, kterou vědci komentovali na konci února 2001, že je způsobena pravděpodobně erupcí vedového vulkanického materiálu.Použitím stereo obrázků z Galilea a mise Voyager vědci z Washington University v St Louis, Missouri a výzkumníci z Kalifornie a Texasu identifikovali změny na povrchu měsíce Ganymedes, největším měsíci ve sluneční soustavě."Domníváme se, že vidíme jasný důkaz výbuchu vody na povrchu měsíce Ganymedes," řekl William McKinnon, profesor na Washington University."Materiál je pravděpodobně tekutý, něco podobného, jako pozemská láva, ale jiného složení než na Zemi," dodává profesor. Pochopení vytváření oblastí na povrchu měsíce Ganymedes umožní porozumět i vývoji tohoto Jupiterova měsíce.Stereo snímky ukazují jasný terén, o kterém McKinnon a jeho kolegové si myslí, že je důkazem přítomnosti vody nebo rozbředlého sněhu, který se objevil před miliardou let. "Tento materiál můžeme vidět v protipólu s materiálem okolním, který není tak světlý a může tedy být teplým ledem. Tyto rysy jasně podporují myšlenku, že tento povrch byl vytvořen vulkanickou činností," dodává McKinnon.
Zdroj: CNN z 28.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Největší katastrofa: Srážka asteroidu nebo komety se Zemí ještě před vyhynutím dinosaurů

Nová zjištění ukazují na to, že ke katastrofě, kdy bylo zničeno 90% všeho života na Zemi srážkou s asteroidem nebo kometou, došlo před 250 milióny roky, tedy dávno před vyhynutím dinosaurů. Přes 90% všech mořských druhů a 70% pozemských tvorů patřících k obratlovcům zahynulo následkem srážky Země s kosmickým tělesem, podle NASA týmu, který vede Dr. Luann Beckerová z University of Washington, Seattle.Přímá srážka nebyla odpovědna za vyhynutí života, spíše spoušť, která vznikla po srážce. Zvýšení vulkanické činnosti, změny v atmosféře, v moři a v celkovém klimatu. Vedlo to k tomu, že jednotlivé druhy živočichů a rostlin podléhalo této katastrofě postupně. "Jestliže se daný druh nemůže přizpůsobit vzniklé situaci, zahyne," řekla Beckerová. "Zničit více než 90% organismů, to je již mohutný útok."Vědci neznají místo úderu před 250 milióny let, kdy na Zemi byla jediná pevnina zvaná Pangea. Nicméně kosmické těleso zanechalo na Zemi svoji "vizitku". Jedná se o složité uhlíkové molekuly tzv. "fullereny" s ušlechtilým heliem a argonem ve vnitřní struktuře. Fullereny, které obsahují alespoň 60 atomů uhlíku mají strukturu podobnou fotbalovému míči nebo geodetické klemby, která se nazývá Buckminster Fuller, podle vynálezce geodetické klenby.Výzkumníci zjistili, že jednotlivé složité molekuly jsou mimozemského původu, protože ušlechtilé plyny uvnitř mají neobvyklý poměr izotopů atomů, které mají stejné protonové číslo, ale jiné neutronové číslo. Pozemské helium má číslo 4, zatímco mimozemské helium má většinou číslo 3. Extrémní teploty a tlaky, kdy do struktury molekuly uhlíku je vtlačen plyn, jsou možné pouze v mimozemských podmínkách.Tyto plyny "obtížené" fullereny se vytvořily vně sluneční soustavy a jejich koncentrace v sedimentární vrstvě na hranici Permu a Triasu znamená, že na Zemi byly dodány kometou nebo asteroidem. Odborníci odhadují, že průměr komety nebo asteroidu se pohyboval v rozmezí od 6 do 12 kilometrů. Možná, že měl stejnou velikost jako to těleso, které způsobilo vyhynutí dinosaurů před 65 milióny let. Vrstva, která obsahuje fullerény s heliem a argonem odpovídající období na hranici Permu a Triasu byla odhalena v Japonsku, Číně a Maďarsku. V Maďarsku potvrzení této vrstvy nebylo tak silné jako v Číně a Japonsku, kde se nález dá považovat za evidentní důkaz dané události.Získat důkazy o existenci této vrstvy není jednoduché, neboť nalézt na Zemi skály 250 miliónů let staré, které neprošly změnami v průběhu dlouhého období po dnešek, není snadné. "Výzkum trval více než dva roky, než se hmatatelné důkazy pro potvrzení teorie pádu kosmického tělesa před 250mil. roky podařilo nalézt," dodává Beckerová.
Zdroj: NASA 01-23 z 22.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Chandra nalezla nejvzdálenější RTG galaktickou kupu

Nejvzdálenější rtg kupu galaxií se podařilo nelézt astronomům, kteří využívají NASA Chandra X-ray Observatory. Přibližně je vzdálena 10 miliard světelných let od Země. Kupa 3C294 je asi o 40 procent dál než jiné rtg galaktické kupy. Existence tak vzdálené galaktické kupy je důležitá pro pochopení toho, jak se vesmír vyvíjel."Snímek tak vzdáleného objektu, jako je 3C294 nám ukazuje, jak tyto galaxie vypadaly před miliardami let," řekl Andrew Fabian z Institute of Astronomy, Cambridge, Anglie, který je hlavním autorem článku, který byl přijat pro publikaci v Monthly Notices of Britain Royal Astronomical Society. "Tyto poslední výsledky nám pomohly lépe pochopit situaci ve vesmíru, kdy jeho stáří bylo 20-ti procentní vzhledem k předpokládanému stáří vesmíru."Chandra snímek odhalil přesýpací hodiny - emisní rtg oblast tohoto tvaru vycentrovanou na předchozí známý hlavní radiový zdroj. Tato rtg emise se táhne ven z centrální galaxie až do vzdálenosti asi 600000 světelných let a ukazuje, že známý radiový zdroj je centrální galaxie masivní kupy.Vědci měli dlouhodobé podezření, že vzdálené radiově emitující galaxie, jako je 3C294, jsou části větších skupin galaxií, které jsou známy jako "kupy". Nicméně rádiová data opatřují astronomům pouze částečný obraz těchto vzdálených objektů. Potvrzení existence kup ve velkých vzdálenostech, z toho vyplývající i z raných období vesmíru, vyžaduje získání informací i na jiných vlnových délkách. Optická pozorování mohou znamenat pouze "špičku" jednotlivých galaxií, ale rtg data jsou potřebná k tomu, aby byl odhalen horký plyn, který vyplňuje prostor mezi kupami. "Galaktické kupy jsou největší gravitační struktury ve vesmíru," řekl Fabian. "Neočekáváme, že nalezneme mnoho mohutných objektů, takových jako je kupa 3C294 v tak časné době vývoje vesmíru, protože se domníváme, že vývoj šel od malých struktur k větším strukturám."Ohromné mraky horkého plynu, které jsou obálkou galaxií v kupě jsou pravděpodobně ohřívány kolapsem směrem k centru kupy. Až do observatoře Chandra neměly rtg dalekohledy potřebnou citlivost k identifikaci a měření horkých plynných mraků ve vzdálených kupách. Carolin Crawfordová, Stafano Ettori a Jeremy Sanders z Institute of Astronomy tvořili tým, který pozoroval 3C294 asi 5.4 hodiny 29. října 2000 za pomoci zařízení Advanced CCD Imaging Spektrometer (ACIS).
Zdroj: CXCPR 01-04 z 15.2.2001
DH
Dalibor Hanžl Sluneční soustava

Sonda Galileo sleduje změny proudů horké lávy na Io

Kosmická sonda NASA, během průletu kolem Io, měsíce planety Jupiter získala neuvěřitelné pohledy na nejžhavější vulkány a současně pohledy na jedny z nejvyšších hor v naší sluneční soustavě.Snímky získané z výšky 200 km nad povrchem nám dávají nové pohledy na mohutné síly, které ohřívají, taví a deformují povrch měsíce, komentovali nová data vědci NASA tento týden.Sonda Galileo krouží kolem planety Jupiter a jeho měsíců již pět let a přežívá více než trojnásobnou dávku smrtelné radiace než na kterou byla navržena.NASA prohlásila, že pozorování sondy ukazují cizí svět tak mohutně vulkanicky aktivní, že se zdá, jakoby celý povrch tělesa byla láva v různém stádiu chladnutí.Jedno z lávových polí na Io vyvrhuje každou sekundou více než 100 tun nesmírně horké sírové lávy. Proti tomuto kosmickému vulkánu jsou pozemské sopky na Hawaii pouhý trpaslíci.Nejvyšší vrcholy na Io jsou vysoké 17 km, což je téměř dvakrát více než Mt. Everest. Ještě vyšší je jen Only Olympus Mons na Marsu.Vědci jsou fascinováni výškou hor na Io, na níž není vulkanická aktivita. Vezmeme-li v úvahu jak je povrch měsíce Io žhavý (1538 °C), můžeme očekávat že povrch tohoto tělesa je tekutý nebo měkký s několika topologickými vrstvami.Planetární vědec William McKinnon se domnívá, že krusta Io je chladná a s pribývající hloubkou pod povrchem se Io ohřívá, přičemž je silně rozlámán a narušen formujícími se horami."Žhavý materiál se snaží vystoupit na povrch Io z podpovrchových částí, ale jak se kupí na sebe nové a nové vrstvy lávy krusta sedá," říká McKinnon v prohlášení. Je to jakoby žhavá hornina chtěla vystoupit nahoru po eskalátoru pohybujícím se opačným směrem."Vědec z Washingtonské University v St. Louis, Missouri, McKinnon se svými kolegy zprávu o hmotě publikoval v únorovém vydání časopisu Geology.Vědci se domnívají, že data z Galilea mohou poskytnout nový pohled na podmínky, panující na naší planetě v dávné minulosti, kdy i naše Země byla žhavější a mnohem geologicky aktivnější.Nové snímky sonda Galileo pořídila během průletů nad měsícem koncem roku 1999 a počátkem roku 2000 (další informace o projektu Galileo tež na http://astro.sci.muni.cz). Od 25. 5. začne Galileo zkoumat Jupiterův měsíc Callisto. Mise Galileo je řízena NASA, Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Californie.(Zdroj: informace JPL z 26. 2. 2001)
DH
1 …508 509 510 511 512 513 514 …532

20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

galaxie M87

Newton 1000/200 + kamera ZWO ASI 183 MC

Další informace »