Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplaneta velikosti Jupitera objevena vůbec poprvé u bílého trpaslíka

Exoplaneta velikosti Jupitera objevena vůbec poprvé u bílého trpaslíka

Umělecké ztvárnění potenciální exoplanety WD 1856+534b a její mnohem menší mateřské hvězdy
Autor: NASA’s Goddard Space Flight Center

Na základě pozorování pomocí družice NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) a několika dalších pozemních dalekohledů astronomové objevili planetu velikosti Jupitera obíhající kolem hvězdy typu bílého trpaslíka s označením WD 1856+534. Soustava WD 1856+534 je známá též jako TIC 267574918 nebo LP 141-14 a nachází se ve vzdálenosti 80 světelných roků od Země; její poloha se promítá do souhvězdí Draka.

Bílý trpaslík je pozůstatkem hvězdy typu Slunce, značně smrštěné na objekt zhruba velikosti Země, nicméně stále si zachovávající hmotnost poloviny Slunce. Jeho průměr je přibližně 18 000 kilometrů, jeho stáří bylo určeno na 6 miliard roků. Je vzdáleným členem trojhvězdné soustavy.

Nově objevená planeta je zhruba stejně velká jako Jupiter ve Sluneční soustavě a je přibližně 14× hmotnější. Exoplaneta obdržela pojmenování WD 1856+534b a kolem mateřské hvězdy – bílého trpaslíka – oběhne jednou za 1,4 dne, což znamená, že obíhá více než 60× rychleji než planeta Merkur kolem Slunce. Planeta je ve skutečnosti 7× větší než mateřská hvězda.

Když Slunci podobná hvězda vyčerpá zásoby paliva ve svém nitru, zvětší svůj původní rozměr stokrát až tisíckrát a stane se z ní chladná hvězda typu rudého obra. Nakonec odvrhne svoje vnější plynné vrstvy, čímž ztratí více než 80 % své hmotnosti. Zbývající horké jádro se stane bílým trpaslíkem. Jakékoliv objekty na blízkých oběžných drahách jsou v průběhu tohoto procesu pohlceny a spáleny. Pouze vzdálenější tělesa mohou přežít. Astronom Andrew Vanderburg odhaduje, že planeta WD 1856+534b musela původně obíhat 50× dále, než je její současná poloha.

Výzkumy ukazují, že poblíž bílých trpaslíků je poměrně živo. V atmosférách mnoha z nich nacházíme různé nečistoty – prvky, které tam nemají co dělat. Jedná se o zbytky kamenných planet a asteroidů, které byly navedeny směrem k bílému trpaslíkovi. Přítomnost přeživší planety u bílého trpaslíka však stále astronomům scházela. Najít exoplanety u bílých trpaslíků není vůbec jednoduché. Svědčí o tom i fakt, že se to až do nástupu družice TESS nepovedlo, přestože se astronomové intenzivně snažili.

Doposud nikdy jsme neměli svědectví o přežívající planetě, která obíhá tak blízko kolem bílého trpaslíka. Je to příjemné překvapení,“ říká Andrew Vanderburg, hlavní autor článku a astronom na Department of Astronomy at the University of Wisconsin-Madison.

Již dlouhou dobu víme, že potom, co dojde ke zrodu bílých trpaslíků, vzdálená malá tělesa, jako jsou asteroidy a komety, mohou být nasměrována do vnitřních oblastí směrem k těmto hvězdám,“ říká Siyi Xu, spoluautor článku a astronom-asistent na Gemini Observatory.

Vědecký tým předpokládá několik scénářů, které mohly pošťouchnout exoplanetu WD 1856+534b na blízkou eliptickou dráhu kolem bílého trpaslíka.

Nejpravděpodobnější důvod přežití zahrnuje několik jiných těles velikosti Jupitera v blízkosti původní dráhy planety WD 1856+534b,“ říká spoluautorka studie Juliette Becker, planetoložka na Caltech (California Institute of Technology). „Gravitační ovlivňování velkých objektů by snadno mohlo poskytnout nestabilitu, kterou potřebujeme k nasměrování planety blíže ke hvězdě. Avšak v tomto případě stále ještě máme více teorií, než ukazují data.“

Další možné scénáře zahrnují pozvolné gravitační působení v průběhu několika miliard let dvou dalších hvězd v systému, kterými jsou červení trpaslíci G 229-20A a G 229-20B, a průlety potulných hvězd narušujících hvězdnou soustavu.

Astronomové se domnívají, že tato a další možná vysvětlení jsou méně pravděpodobná, protože vyžadují pečlivě vyladěné podmínky k dosažení stejného efektu jako v případě přicházejících v úvahu potenciálních obřích doprovodných planet.

Myslím si, že většina vzrušujících částí této práce je důležitá pro obyvatelnost planet všeobecně – mohou zde existovat regiony s příznivými podmínkami v této umírající planetární soustavě – a také pro naši schopnost najít důkazy obyvatelnosti,“ říká Andrew Vanderburg.

Objev byl publikován v časopise Nature.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta WD 1856+534b, Bílý trpaslík, Exoplaneta


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »