Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Hubbleův dalekohled objevil neobvykle vznikající protoplanetu
Jan Herzig Vytisknout článek

Hubbleův dalekohled objevil neobvykle vznikající protoplanetu

Umělecká představa AB Aurigae b
Autor: NASA/ESA

Astronomové za pomoci Hubbleova dalekohledu nalezli protoplanetu během intenzivního, „násilného” procesu nazvaného nestabilita disku. V této fázi protoplanetární disk obklopující hvězdu chladne a vlivem gravitace je rozdělen na jednu nebo více planet. Vědci dlouhou dobu hledali jasný důkaz tohoto procesu, kterým by se mohla stát protoplaneta AB Aurigae b, kterou pozoroval Hubbleův dalekohled.

Hubbleův vesmírný dalekohled (HST) přímo vyfotografoval exoplanetu Jupiterova typu formující se výše nastíněným procesem. Tento objev podpořil dlouho diskutovanou teorii o diskové nestabilitě. Pozorovaná planeta se nachází uvnitř prachoplynného protoplanetárního disku s výraznou spirální strukturou vířící kolem hvězdy. Stáří disku se odhaduje zhruba na dva miliony let, což odpovídá stáří Sluneční soustavy v době jejího vzniku. Nachází se u mladé hvězdy AB Aurigae, která je od Země vzdálená asi 531 světelných let a promítá se do souhvězdí Vozky. Příroda je chytrá, dovoluje planetám vzniknout mnoha různými způsoby,” řekl Thayne Currie, vedoucí studie.

Všechny planety se vyvíjí z materiálu, který pochází z cirkumstelárního disku. V současné době uznávaná teorie vzniku plynných planet je nazývána jako “akrece jádra”. Podle této teorie se plynné planety nacházející se v protoplanetárním disku vyvíjejí z velmi malých objektů o velikosti od prachových zrn až po balvany. Tato tělesa se postupně srážejí dohromady a vzniká větší a větší jádro, které později začíná pomalu přitahovat i plyn z disku. Naproti tomu formace planet podle teorie diskové nestability vypadá úplně jinak. Masivní disk kolem hvězdy chladne a gravitace zapříčiní jeho rozdělení na jeden či více fragmentů o velikosti planety.

Nově se formující exoplaneta byla pozorována v soustavě mladé hvězdy AB Aurigae, která je od Země vzdálena 531 světelných let, dosahuje jasnosti 7 mag a na pozemské obloze se promítá do souhvězdí Vozky. Protoplaneta, o níž se studie opírá, je první objevená v tomto systému a nese tak označení AB Aurigae b. Tato planeta je pravděpodobně zhruba devětkrát hmotnější než Jupiter a svoji stálici obíhá ve vzdálenosti asi 13,8 miliard kilometrů, což je více než dvojnásobek vzdálenosti, v jaké  Pluto obíhá Slunce. V této vzdálenosti od hvězdy by formování akrecí jádra zabralo extrémně dlouhý čas, pokud by to vůbec bylo možné. Podle toho vědci usoudili, že právě vznik diskovou nestabilitou umožnil planetě obíhat v takové vzdálenosti. 

Aktuální snímky protoplanetárního disku z AB Aurigae Autor: NASA/HST
Aktuální snímky protoplanetárního disku z AB Aurigae
Autor: NASA/HST
Nová analýza kombinuje data ze dvou přístrojů HST, spektrografu STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) a infračervené kamery a spektrometru NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer). Tato data byla porovnána s měřeními z nejmodernější planetární kamery nazývané SCExAO na japonském dalekohledu Subaru, který se nachází na vrcholu hory Mauna Kea a jehož průměr primárního zrcadla činí 8,2 metru. Množství dat z vesmírné i pozemské observatoře se ukázalo jako zásadní pro rozlišení protoplanety od komplikovaného disku. Interpretace tohoto systému je nesmírně náročná. To je také jeden z důvodů, proč jsme pro naši studii potřebovali Hubbleův dalekohled, abychom lépe rozlišili záři disku od planet,” pokračuje Thayne Currie. Výzkumu také napomohl fakt, že protoplanetární disk obklopující AB Aurigae je nakloněn tak, že ho ze Země pozorujeme shora” a můžeme ho tak vidět prakticky celý. 

Tento pohyb bychom nemohli detekovat za jeden nebo dva roky. Hubble poskytl, v kombinaci se Subaru, pozorování v průběhu 13 let, které bylo teprve dostatečné ke zjištění orbitálního pohybu pozorovaného tělesa,” shrnul Currie. Tento objev využil jak pozemského, tak vesmírného dalekohledu a právě  s historickými pozorováními Hubbleova dalekohledu jsme se dokázali vrátit v čase a rozlišit pohyb planety. Objekt AB Aurigae b byl nyní zkoumán na více vlnových délkách, čímž byly získány solidní výsledky,” doplnil Olivier Guyon z University of Arizona a dalekohledu Subaru. Tyto výslekdy jsou jasným důkazem toho, že některé planety mohou vzniknout diskovou nestabilitou,” zdůraznil ještě Alan Boss z Carnegie Institution of Science ve Washingtonu D.C.

Porozumění počátkům vzniku planet podobných Jupiteru nabízí astronomům lepší povědomí také o historii samotné Sluneční soustavy. Objev takovéto protoplanety zároveň vyšlapává” cestu budoucím studiím chemického složení protoplanetárních disků pomocí dalekohledu Jamese Webba.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: AB Aurigae, Protoplanetární disk, Exoplaneta, HST Hubble Space Telescope


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »