Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  I hmotné hvězdy mohou mít planety

I hmotné hvězdy mohou mít planety

Předpokládané exoplanety u hvězdy spektrální třídy A
Předpokládané exoplanety u hvězdy spektrální třídy A
Většina lovců planet u jiných hvězd (tzv. exoplanet) se zaměřuje především na hvězdy podobné Slunci. Astronomové byli v poslední době úspěšní a doposud se jim podařilo objevit více než 400 exoplanet. Avšak hvězdy podobné Slunci nejsou jediné, kolem nichž mohou obíhat planety. Nové studie, které provedli astronomové z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a National Optical Astronomy Observatory (NOAO) potvrzují, že vznik planet je přirozeným produktem vzniku hvězd. A to dokonce i u hvězd, které jsou mnohem hmotnější než Slunce.

Nejnovější důkazy vzniku planet u hmotných hvězd prezentoval na 215. konferenci Americké astronomické společnosti Xavier Koenig (CfA).

Xavier Koenig se svými spolupracovníky zkoumali hvězdotvornou oblast s názvem W5, která se nachází v souhvězdí Cassiopea a od Země je vzdálena 6 500 světelných roků. Použili Spitzerův kosmický dalekohled NASA a výsledky pozemního průzkumu v rámci projektu 2MASS (Two Micron All-Sky Survey) k pátrání v oboru infračerveného záření po důkazech přítomnosti prachových disků, z kterých se formují planety. Zaměřili se na více než 500 hvězd spektrální třídy A a B, které jsou přibližně 2krát až 15krát hmotnější než Slunce.

Pozorované protoplanetární disky v okolí hvězd spektrální třídy A
Pozorované protoplanetární disky v okolí hvězd spektrální třídy A
Tým astronomů zjistil, že přibližně jedna desetina zkoumaných hvězd ještě v současnosti vykazuje vlastnictví prachových disků. V 15 případech byly zjištěny prázdné oblasti v centrálních částech disku, z čehož vyplývá, že se zde mohly vytvořit planety velikosti Jupiteru, které doslova vysály materiál ze svého okolí.

"Gravitace objektů velikosti Jupiteru mohla snadno vyčistit vnitřní část disku o poloměru 10 až 20 AU, jak to v některých případech pozorujeme," říká Lori Allen (NOAO). (1 AU je střední vzdálenost Země od Slunce, tj. přibližně 150 miliónů km. Pro porovnání: v naší Sluneční soustavě obíhá planeta Saturn ve vzdálenosti 10 AU.)

Vznik planet u hvězd spektrálních tříd A a B je souboj mezi protichůdnými silami. Na jedné straně je to gravitace, která se snaží z materiálu hvězdného disku vytvořit planety. Na druhé straně se intenzivní záření hvězdy a hvězdný vítr pokoušejí co nejrychleji tento disk rozrušit a odfouknout do okolního prostoru.

Hvězdy v oblasti W5 jsou staré pouze 2 až 5 miliónů roků. Většina z nich již ztratila materiál disku, potřebný ke vzniku planet. Z toho vyplývá, že přinejmenším u hvězd spektrální třídy A a B musí vznik planet probíhat velice rychle, jinak nemají šanci vzniknout.

Ještě horší je situace, pokud se týká vyhlídky na existenci hypotetického cizího života. Zóna obyvatelnosti, tj. oblast kolem hvězdy, kde na povrchu planety může existovat kapalná voda, se u hvězd typu A a B nachází mnohem dále než u hvězd podobných Slunci v důsledku jejich vysoké svítivosti. Bohužel tato vysoká svítivost má za následek rovněž velmi krátký život. Hvězdy spektrální třídy A a B se dožívají věku pouhých 10 až 500 miliónů roků, kdy spotřebují veškeré zásoby paliva ve svém nitru. Například hvězdy podobné Slunci se dožívají 10 miliard let.

Na Zemi existoval život po dobu 3,5 miliardy roků v nejjednodušších formách až do období Kambria, kdy nastal prudký rozvoj jeho nejrůznějších forem (kambrická exploze). Planety v okolí hmotných hvězd v oblasti W5 by neměly příležitost hostit na svém povrchu život, byť v primitivní formě.

"Takovéto hvězdy nejsou vhodnými cíli k pátrání po mimozemském životě," říká Xavier Koenig. "Avšak jejich výzkum má pro nás velký význam. Umožní nám lépe pochopit procesy formování planet u jiných hvězd než Slunce."

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »