Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Každá šestá hvězda má planetu velikosti Země

Každá šestá hvězda má planetu velikosti Země

Různé typy exoplanet v představě výtvarníka Autor: C. Pulliam a D. Aguilar (CfA)
Různé typy exoplanet v představě výtvarníka
Autor: C. Pulliam a D. Aguilar (CfA)
Na základě dat z americké družice Kepler astronomové začínají hledat planety velikosti Země obíhající kolem vzdálených hvězd. Nové analýzy dat ukázaly, že přibližně 17 % hvězd vlastní planety velikosti Země na drahách bližších, než obíhá planeta Merkur kolem Slunce. Jestliže je v naší Galaxii přibližně 100 miliard hvězd, může zde existovat nejméně 17 miliard planet velikosti Země!

Francois Fressin z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) prezentoval tyto závěry na tiskové konference během setkání členů Americké astronomické společnosti v Long Beach (Kalifornie, USA).

Družice Kepler pátrá po planetách metodou, která zaznamenává pravidelně se opakující poklesy jasnosti hvězd v důsledku zastínění jejich povrchu obíhající planetou. Na základě pozorování družice bylo identifikováno celkem 2740 kandidátů na planety, a to u 2036 hvězd. Astronomové nyní zjišťují, které signály jsou skutečně odrazem kroužících planet. Zatím bylo pomocí pozemních pozorování z výše uvedeného počtu kandidátů potvrzeno 105 skutečně existujících exoplanet. Určitě budou v budoucnu potvrzeny i další planety, neboť družice Kepler je zatím nejlepším „lovcem“ exoplanet, jakého mají astronomové k dispozici.

Výzkumníci zjistili, že kolem 50 % zkoumaných hvězd krouží planety velikosti Země nebo větší na blízkých oběžných drahách. Po započtení velkých planet na vzdálených oběžných drahách dospěli k závěru, že planety vlastní až 70 % hvězd. Přítomnost planet byla zaznamenána téměř u všech hvězd podobných Slunci.

Charakteristiky planet objevených družicí Kepler Autor: NASA
Charakteristiky planet objevených družicí Kepler
Autor: NASA
Výzkumný tým rozdělil exoplanety do pěti základních skupin. Bylo zjištěno, že 17 % hvězd má planety o velikosti 0,8 až 1,25 průměru Země na drahách s oběžnou dobou kratší než 85 dnů (obíhají blíže než Merkur kolem Slunce). Přibližně jedna čtvrtina hvězd vlastní tzv. super-Země (průměr 1,25 až 2 průměry Země) obíhající na drahách s oběžnou dobou kratší než 150 dnů. (Větší planety lze na vzdálenějších drahách snáze objevit.) Kolem stejného počtu hvězd obíhají planety 2 až 4krát větší než Země (tzv. mini-Neptun) do vzdáleností s oběžnou dobou až 250 dnů.

Ještě větší planety jsou již méně četné. Pouze přibližně 3 % hvězd vlastní exoplanety o průměru 4 až 6 Zemí (velký Neptun) a pouze kolem 5 % hvězd krouží skutečně obří planety (průměr 6 až 22 průměrů Země) s dobou oběhu do 400 dnů.

V seznamu 859 exoplanet objevených na základě pozorování pozemskými i kosmickými dalekohledy se ukrývá rovněž 9 planet, které kolem svých mateřských hvězd obíhají v tzv. obyvatelné zóně (někdy se též označuje jako zóna života). Na povrchu planet obíhajících v této oblasti panují natolik příznivé podmínky, že se zde může vyskytovat voda v kapalném stavu. A to je jeden z předpokladů pro výskyt života.

Zdroj: www.cfa.harvard
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety Kepler, Exoplaneta


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »