Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nalezena trojice superzemí

Nalezena trojice superzemí

Planetární soustava u hvězdy HD 40307 v představách malíře
Planetární soustava u hvězdy HD 40307 v představách malíře
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (019/2008): Přístroj HARPS přinesl bohatou úrodu exoplanet s nízkou hmotností.

Tým evropských astronomů ohlásil na mezinárodní konferenci významný objev na poli exoplanetárního průzkumu. Pomocí přístroje HARPS na observatoři ESO v La Silla nalezl v okolí hvězdy HD 40307 systém tří superzemí. Pozorování přístrojem HARPS ve sledovaném vzorku hvězd navíc odhalilo dalších 45 kandidátů na exoplanety s hmotností menší než je třicetinásobek hmotnosti Země a s oběžnou dobou kratší než 50 dní, tzn. že okolo každé třetí našemu Slunci podobné hvězdy obíhá planeta s výše uvedenými parametry.

"Obíhají snad okolo každé hvězdy planety? A pokud ano, kolik jich tam je?" podivuje se lovec planet Michel Mayor z observatoře v Ženevě. "Přestože na tuto otázku stále ještě neznáme odpověď, učinili jsme významný krok vpřed k jejímu zodpovězení." Od roku 1995, kdy byla Michelem Mayorem a Didierem Quelozem objevena planeta obíhající kolem hvězdy 51 Pegasi, již bylo nalezeno více jak 270 exoplanet, obíhajících kolem Slunci podobných hvězd. Většina těchto planet jsou plynní obři, podobní Saturnu či Jupiteru. Ze statistik vyplývá, že takováto planeta obíhá kolem každé čtrnácté hvězdy.

"S příchodem mnohem přesnějších přístrojů, mezi které patří také spektrograf HARPS na 3.6 m dalekohledu ESO v La Silla, můžeme objevit i menší planety s hmotností mezi 2-10 hmotnostmi Země," říká Stéphane Udry, jeden z Mayorových kolegů. Takové planety nazýváme superzemě. Hmotnost superzemě je větší než hmotnost Země, ale menší než hmotnost planety Uran či Neptun (tj. okolo 15násobku hmotnosti Země).

Radiální rychlosti třech nových exoplanet
Radiální rychlosti třech nových exoplanet
Astronomové nyní objevili systém složený ze tří superzemí, obíhajících okolo hvězdy, jež je jen o málo hmotnější než Slunce. Tato hvězda je vzdálena 42 světelných let a nachází se na rozhraní souhvězdí Mečouna a Malíře (latinsky Doradus a Pictor). "Během posledních pěti let jsme prováděli velmi pečlivá měření radiální rychlosti hvězdy HD40307, která jasně ukázala přítomnost trojice planet v tomto systému," říká Mayor. Planety jsou 4,2; 6,7 a 9,4krát hmotnější než Země a okolo hvězdy obíhají s periodami 4,3; 9,6 a 20,4 dne.

"Změny radiální rychlosti hvězdy způsobené planetami jsou velice malé. Vždyť nejmenší planeta je stotisíckrát lehčí než její mateřská hvězda. Takové odchylky je možné zaznamenat pouze pomocí velice citlivého přístroje, jako je např. HARPS," říká spoluautor François Bouchy z Institut d'Astrophysique de Paris. Změna radiální rychlosti hvězdy, způsobená planetou, činí jen několik metrů za sekundu.

Na stejné konferenci byl také ohlášen objev dalších dvou planetárních soustav, učiněný pomocí spektrografu HARPS. V prvním systému obíhá kolem hvězdy HD 181433 superzemě (7,5 hmotnosti Země) s periodou 9,5 dne, a také planeta podobná Jupiteru s oběžnou dobou 3 roky. Druhý systém obsahuje planetu s oběžnou dobou 4 dny (22 hmotností Země) a Saturnu podobného plynného obra s periodou oběhu 3 roky. "Uvedené planety jsou (jistě) pouze špičkou ledovce," říká Mayor. "Po vyhodnocení dat naměřených u všech hvězd nám HARPS ukázal, že okolo jedné třetiny ze všech Slunci podobných hvězd obíhá buď superzemě nebo planeta podobná Neptunu s oběžnou dobou menší než 50 dní."

Je mnohem snazší nalézt planety s krátkou dobou oběhu než ty na vzdálených drahách s dlouhými periodami. "Je velmi pravděpodobné, že kolem hvězd neobíhají jenom superzemě, ale také planety s hmotností podobnou Zemi. Ty však zatím nejsme schopni objevit. Když k tomuto předpokladu přidáme již známé exoplanety podobné Jupiteru, můžeme snadno dojít k závěru, že planety jsou vlastně všude," uzavírá Udry.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 019/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »