Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Pekelná líheň planetárních soustav

Pekelná líheň planetárních soustav

29-09.jpg
ESO 029/09 tisková zpráva (21. 08. 2009)

Nový snímek ESO představuje centrum prachoplynného oblaku a hvězdokupu s označením RCW 38, která je doslova přeplněna nově vznikajícími hvězdami a planetárními soustavami. Mladé hvězdy spolu s obry, jenž explodovali jako supernovy, bombardují svým zářením všudypřítomný prach a plyn. V jistých případech tento vliv zapříčiní vznik nových planetárních soustav. Vědci se domnívají, že také naše Sluneční soustava vznikala za podobných podmínek.

Početná hvězdokupa RCW 38 se nachází ve vzdálenosti 5500 světelných let od Země směrem do souhvězdí Plachet. Podobně jako hvězdokupa ve známé mlhovině v Orionu (ESO 12/01) je RCW 38 obklopena původním prachoplynným oblakem. Astronomové zjistili, že většina hvězd, včetně nejpočetnějších červených trpaslíků, vznikla v podobných regionech bohatých na mezihvězdný materiál. Hvězdokupy obklopené okolní mlhovinou představují přírodní laboratoř pro studium formování hvězd a planet.

"Pozorováním hvězdokupy RCW 38 můžeme získat mnoho důležitých informací o původu naší vlastní Sluneční soustavy. Můžeme se také dozvědět něco o vzniku planetárních soustav obecně," říká Kim DeRose, vedoucí studie zveřejněné v časopise Astronomical Journal. DeRose zkoumala RCW 38 v rámci studia ve Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics v USA.

Kvalitní snímek RCW 38 získali astronomové s využitím adaptivní optiky NACO na dalekohledu VLT [1]. Zaměřili se na malou oblast v centru mlhoviny v okolí hmotné hvězdy IRS2. Světlo této hvězdy je bílé až modré, což odpovídá nejvyšší možné povrchové teplotě hvězd. Pozorování odhalila, že IRS2 je ve skutečnosti dvojhvězdou. Složky jsou od sebe vzdáleny 500 AU.

Navzdory silnému ultrafialovému záření IRS2 našli astronomové na snímku několik protohvězd, tj. slabě zářící zárodky budoucích hvězd, a několik dalších kandidátů na hvězdy. Někteří z nich však pravděpodobně nikdy nedospějí do stádia protohvězdy, neboť silné záření IRS2 rozptyluje hmotu, která by se jinak gravitačně zhroutila v novou hvězdu, či vytvořila protoplanetární disky. V průběhu několika následujících miliónů let se mohou planetární disky, které přežijí, vyvinout v planety, komety či jiné objekty a vypadat podobně jako naše Sluneční soustava.

Jakoby ultrafialové záření nebylo dosti ničivé, jsou regiony obdobné RCW 38 podrobeny častým výbuchům supernov. Během těchto explozí je do okolního prostoru vyvrhován materiál, včetně vzácných izotopů z nitra umírajících hvězd. Vyvržený materiál slouží jako stavební kameny další generaci hvězd. Na základě nálezu zmíněných izotopů rovněž na našem Slunci vědci soudí, že vzniklo ve hvězdokupě podobné RCW 38 a nikoliv v osamocené části Galaxie.

"Detaily na snímcích pořízení díky adaptivní optice poskytly klíčová data pro porozumění vzniku hvězd a planet uvnitř hustých a aktivních mlhovin," říká spoluautor Dieter Nürnberger.

Zdroj

Poznámky

[1] Zkratka NACO je odvozena z pojmenování dvou přístrojů a to: Nasmyth Adaptive Optics System (NAOS) a Near-Infrared Imager and Spectrograph (CONICA). Adaptivní optika kompenzuje rozostření snímku v důsledku turbulencí v atmosféře, která je v neustálém pohybu díky změnám teploty a větru.

Další informace

Studie je publikována v časopise Astronomical Journal, v článku A Very Large Telescope / NACO study of star formation in the massive embedded cluster RCW 38, DeRose a kol. (2009, AJ, 138, 33-45).

Sestava výzkumného týmu: K.L. DeRose, T.L. Bourke, R.A. Gutermuth a S.J. Wolk (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, USA), S.T. Megeath (Department of Physics and Astronomy, The University of Toledo, USA), J. Alves (Centro Astronómico Hispano Alemán, Almeria, Spain), a D. Nürnberger (ESO).

ESO (Evropská jižní observatoř) je mezinárodní evropskou organizací pro astronomii. Jejími členy (14) jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních dalekohledů, jenž zpřístupní astronomům významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli v astronomickém výzkumu a mezinárodní spolupráci. V současnosti provozuje světově jedinečné observatoře, jež se nacházejí na poušti Atacama Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu ESO provozuje nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle - Velmi velký dalekohled (VLT). Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Bude pracovat ve viditelném a infračerveném oboru a stane se největším dalekohledem světa.

Odkazy



O autorovi



29. vesmírný týden 2024

29. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 7. do 21. 7. 2024. Měsíc bude na konci týdne v úplňku. Na obloze prochází nízko položenými souhvězdími a 17. 7. se potká s hvězdou Antares ve Štíru. Planety jsou nejlépe vidět ráno, především Saturn a zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je střední. Evropská raketa Ariane 6 při prvním startu uspěla a horní stupeň uvolňující palivo byl vidět i z ČR. Před 130 lety se narodil Georges Lemaître, který odvodil vztah rozpínání vesmíru známý dnes jako Hubbleův zákon. Před 55 lety proběhlo první přistání lidí na Měsíci, mise Apollo 11. Před 30 lety dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 106

Messier 106 (tiež známa ako NGC 4258) je prechodná špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Objavil ju Pierre Méchain v roku 1781. M106 je od Zeme vzdialená asi 22 až 25 miliónov svetelných rokov. M106 obsahuje aktívne jadro klasifikované ako Seyfert typu 2 a prítomnosť centrálnej supermasívnej čiernej diery bola preukázaná z rádiových vlnových pozorovaní rotácie disku molekulárneho plynu obiehajúceho vo vnútornej oblasti s priemerom svetelného roku okolo čiernej diery. NGC 4217 je možná spoločná galaxia Messier 106. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Pixinsight, Adobe photoshop 169x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 20.4. až 30.4.2024 Prepracovaná verzia. Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »