Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Oko mlhoviny Helix

Oko mlhoviny Helix

Mlhovina Helix.
Mlhovina Helix.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (007/2009): Na observatoři ESO La Silla byl přístrojem Wide Field Imager pořízen nový snímek planetární mlhoviny Helix. Na pozadí snímku můžeme, mimo samotnou mlhovinu, netradičně pozorovat také hojné množství vzdálených galaxií.

Mlhovina Helix s katalogovým označením NGC 7293 se nachází ve vzdálenosti 700 světelných let od Země směrem do souhvězdí Vodnáře. Jedná se o jednu z nejbližších a zároveň nejpozoruhodnějších planetárních mlhovin. I přes zavádějící název nemají tyto exotické objekty s planetami nic společného. Ve skutečnosti jde o pozůstatek závěrečného vývoje hvězd, dříve podobných Slunci, ze kterých se v "důchodu" stávají bílí trpaslíci. Hvězda prochází stádiem červeného obra a část její plynné obálky je rozfouknuta do okolí. Ta se rozpíná a její spletitý tvar je rozzářen silným ultrafialovým zářením centrální hvězdy. Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru dva světelné roky, což je přibližně polovina vzdálenosti ze Slunce na nejbližší sousední hvězdu Proxima Centauri.

Ačkoliv je mlhovina často fotografována, je pouhým okem pozorovatelná obtížně, neboť se jedná o slabý plošný objekt. Objev mlhoviny je zahalen rouškou tajemství, nicméně poprvé se objevuje v seznamu nových objektů německého astronoma Karl Ludwig Hardinga z roku 1824. Jméno Helix (Spirála) mlhovina dostala díky tvaru vývrtky, který připomínala na prvních fotografiích.

Přestože mlhovina vypadá poměrně ploše, studie prokázaly, že jde pravděpodobně o nejméně dva oddělené disky s vnějšími prstenci a filamenty. Vnitřní světlejší disk se rozpíná rychlostí 100 000 km/h a začal se tedy utvářet před 12 000 lety.

Vzhledem ke své nevelké vzdálenosti od Země zabírá mlhovina Helix na obloze velikost přibližně jedné čtvrtiny měsíčního kotouče v úplňku. Můžeme ji tedy studovat v daleko vyšším rozlišení než jiné planetární mlhoviny. Nečekaně složitá struktura obsahuje z vnitřní strany prstence malé kapky, známé jako "kometární uzlíky". Za nimi se směrem od centrální hvězdy táhne jemný ohon. Uzlíky připomínají vodní kapky stékající po skle. I přes zdánlivě drobnou velikost je jejich rozloha srovnatelná s velikostí Sluneční soustavy. Na jejich studium se zaměřily jak ESO/VLT, tak NASA/ESA Hubblův vesmírný dalekohled, nicméně i pře tyto snahy těmto útvarům stále plně nerozumíme.

Pozorný pohled do středu mlhoviny odhalí mimo uzlíky za poloprůhledným plynem také množství vzdálených galaxií. Některé z nich jsou součástí vzdálených galaktických kup rozkládajících se na celém snímku.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 007/09

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



21. vesmírný týden 2025

21. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Světelná stopa ISS

Světelná stopa ISS

Další informace »