Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Oko mlhoviny Helix

Oko mlhoviny Helix

Mlhovina Helix.
Mlhovina Helix.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (007/2009): Na observatoři ESO La Silla byl přístrojem Wide Field Imager pořízen nový snímek planetární mlhoviny Helix. Na pozadí snímku můžeme, mimo samotnou mlhovinu, netradičně pozorovat také hojné množství vzdálených galaxií.

Mlhovina Helix s katalogovým označením NGC 7293 se nachází ve vzdálenosti 700 světelných let od Země směrem do souhvězdí Vodnáře. Jedná se o jednu z nejbližších a zároveň nejpozoruhodnějších planetárních mlhovin. I přes zavádějící název nemají tyto exotické objekty s planetami nic společného. Ve skutečnosti jde o pozůstatek závěrečného vývoje hvězd, dříve podobných Slunci, ze kterých se v "důchodu" stávají bílí trpaslíci. Hvězda prochází stádiem červeného obra a část její plynné obálky je rozfouknuta do okolí. Ta se rozpíná a její spletitý tvar je rozzářen silným ultrafialovým zářením centrální hvězdy. Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru dva světelné roky, což je přibližně polovina vzdálenosti ze Slunce na nejbližší sousední hvězdu Proxima Centauri.

Ačkoliv je mlhovina často fotografována, je pouhým okem pozorovatelná obtížně, neboť se jedná o slabý plošný objekt. Objev mlhoviny je zahalen rouškou tajemství, nicméně poprvé se objevuje v seznamu nových objektů německého astronoma Karl Ludwig Hardinga z roku 1824. Jméno Helix (Spirála) mlhovina dostala díky tvaru vývrtky, který připomínala na prvních fotografiích.

Přestože mlhovina vypadá poměrně ploše, studie prokázaly, že jde pravděpodobně o nejméně dva oddělené disky s vnějšími prstenci a filamenty. Vnitřní světlejší disk se rozpíná rychlostí 100 000 km/h a začal se tedy utvářet před 12 000 lety.

Vzhledem ke své nevelké vzdálenosti od Země zabírá mlhovina Helix na obloze velikost přibližně jedné čtvrtiny měsíčního kotouče v úplňku. Můžeme ji tedy studovat v daleko vyšším rozlišení než jiné planetární mlhoviny. Nečekaně složitá struktura obsahuje z vnitřní strany prstence malé kapky, známé jako "kometární uzlíky". Za nimi se směrem od centrální hvězdy táhne jemný ohon. Uzlíky připomínají vodní kapky stékající po skle. I přes zdánlivě drobnou velikost je jejich rozloha srovnatelná s velikostí Sluneční soustavy. Na jejich studium se zaměřily jak ESO/VLT, tak NASA/ESA Hubblův vesmírný dalekohled, nicméně i pře tyto snahy těmto útvarům stále plně nerozumíme.

Pozorný pohled do středu mlhoviny odhalí mimo uzlíky za poloprůhledným plynem také množství vzdálených galaxií. Některé z nich jsou součástí vzdálených galaktických kup rozkládajících se na celém snímku.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 007/09

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



30. vesmírný týden 2025

30. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 7. do 27. 7. 2025. Měsíc projde novem a je vidět nad ránem a o víkendu bude nízko na večerní obloze. Mars je velmi nízko na večerní obloze, ráno kromě Saturnu a Venuše začne být vidět i Jupiter. Aktivita Slunce je nízká. Vrátila se posádka soukromé mise Axiom-4 z ISS. Na čínskou stanici Tiangong přiletěla zásobovací loď Tianzhou-9. Před 145 lety se narodil významný československý astronom a politik Milan Rastislav Štefánik. Před 30 lety byla objevena kometa Hale-Bopp.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hmlovina Rozeta (detailný záber v palete farieb SHO)

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2025 obdržel snímek „Hmlovina Rozeta“, jehož autorem je astrofotograf Tomáš Dobrovodský Pohledy do nebe jsou téměř vždy úžasným zážitkem. Úžasným o to více, že kromě významu vědeckého nám mohou způsobit často i estetický či emocionální šok. A co teprve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkce

Další informace »