Oko mlhoviny Helix
Mlhovina Helix s katalogovým označením NGC 7293 se nachází ve vzdálenosti 700 světelných let od Země směrem do souhvězdí Vodnáře. Jedná se o jednu z nejbližších a zároveň nejpozoruhodnějších planetárních mlhovin. I přes zavádějící název nemají tyto exotické objekty s planetami nic společného. Ve skutečnosti jde o pozůstatek závěrečného vývoje hvězd, dříve podobných Slunci, ze kterých se v "důchodu" stávají bílí trpaslíci. Hvězda prochází stádiem červeného obra a část její plynné obálky je rozfouknuta do okolí. Ta se rozpíná a její spletitý tvar je rozzářen silným ultrafialovým zářením centrální hvězdy. Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru dva světelné roky, což je přibližně polovina vzdálenosti ze Slunce na nejbližší sousední hvězdu Proxima Centauri.
Ačkoliv je mlhovina často fotografována, je pouhým okem pozorovatelná obtížně, neboť se jedná o slabý plošný objekt. Objev mlhoviny je zahalen rouškou tajemství, nicméně poprvé se objevuje v seznamu nových objektů německého astronoma Karl Ludwig Hardinga z roku 1824. Jméno Helix (Spirála) mlhovina dostala díky tvaru vývrtky, který připomínala na prvních fotografiích.
Přestože mlhovina vypadá poměrně ploše, studie prokázaly, že jde pravděpodobně o nejméně dva oddělené disky s vnějšími prstenci a filamenty. Vnitřní světlejší disk se rozpíná rychlostí 100 000 km/h a začal se tedy utvářet před 12 000 lety.
Vzhledem ke své nevelké vzdálenosti od Země zabírá mlhovina Helix na obloze velikost přibližně jedné čtvrtiny měsíčního kotouče v úplňku. Můžeme ji tedy studovat v daleko vyšším rozlišení než jiné planetární mlhoviny. Nečekaně složitá struktura obsahuje z vnitřní strany prstence malé kapky, známé jako "kometární uzlíky". Za nimi se směrem od centrální hvězdy táhne jemný ohon. Uzlíky připomínají vodní kapky stékající po skle. I přes zdánlivě drobnou velikost je jejich rozloha srovnatelná s velikostí Sluneční soustavy. Na jejich studium se zaměřily jak ESO/VLT, tak NASA/ESA Hubblův vesmírný dalekohled, nicméně i pře tyto snahy těmto útvarům stále plně nerozumíme.
Pozorný pohled do středu mlhoviny odhalí mimo uzlíky za poloprůhledným plynem také množství vzdálených galaxií. Některé z nich jsou součástí vzdálených galaktických kup rozkládajících se na celém snímku.
Zdroj: TZ ESO 007/09
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz.
Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.
