Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Nový lovec planet, přístroj NIRPS, spatřil první světlo

Nový lovec planet, přístroj NIRPS, spatřil první světlo

Přístroj NIRPS a jeho systém adaptivní optiky, který je instalován na 3,6metrovém dalekohledu ESO. Světlo z dalekohledu je před přivedením do optického vlákna nasměrováno přes řadu zrcadel.
Autor: N. Blind (Observatoire de Genève)/NIRPS consortium/ESO

Přístroj NIRPS (Near InfraRed Planet Searcher) umístěný na 3,6m teleskopu ESO na observatoři La Silla v Chile úspěšně zvládl svá první pozorování. Jeho úkolem bude hledat nové exoplanety kolem nejchladnějších hvězd Mléčné dráhy.

Přístroj se zaměří na hledání skalnatých světů, které jsou klíčovým cílem pro pochopení vzniku a vývoje planet a jsou nejpravděpodobnějšími planetami, na nichž se může vyvinout život. NIRPS bude hledat tyto skalnaté exoplanety kolem malých, chladných červených trpaslíků – nejběžnějšího typu hvězd v naší Galaxii, které mají hmotnost přibližně dvakrát až desetkrát menší než naše Slunce.

Tento neuvěřitelný infračervený přístroj nám pomůže najít nejbližší obyvatelné světy k naší Sluneční soustavě,“ říká René Doyon, ředitel Institutu pro výzkum exoplanet na Université de Montréal a jeden z vedoucích výzkumu NIRPS.

NIRPS bude hledat exoplanety pomocí metody radiálních rychlostí. Když planeta obíhá kolem hvězdy, její gravitační přitažlivost způsobuje mírné „kmitání“ hvězdy, což má za následek červený nebo modrý posuv jejího světla, jak se hvězda vzdaluje od Země nebo se k ní přibližuje. Měřením drobných změn v jejím světle pomůže NIRPS astronomům změřit hmotnost planety a další její vlastnosti.

NIRPS bude hledat toto spektrální kmitání v oboru blízkého infračerveného světla, protože to je hlavní rozsah vlnových délek vyzařovaných malými a chladnými hvězdami. V pátrání po nových kamenných světech se připojí k přístroji HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který je od roku 2003 instalován na stejném teleskopu. Ten také využívá metodu radiálních rychlostí, ale pracuje ve viditelném světle. Použití obou přístrojů současně umožní komplexnější analýzu těchto skalnatých světů.

První nezpracovaná data z přístroje NIRPS, spektrum Barnardovy hvězdy. Na vodorovných čárách jsou pozorovatelné jak absorpční čáry hvězdy, tak absorpce ze zemské atmosféry. Přerušované čáry se používají jako reference pro vodorovné čáry, aby vědci věděli, kterým vlnovým délkám světla jednotlivá místa odpovídají. Autor: ESO/NIRPS consortium
První nezpracovaná data z přístroje NIRPS, spektrum Barnardovy hvězdy. Na vodorovných čárách jsou pozorovatelné jak absorpční čáry hvězdy, tak absorpce ze zemské atmosféry. Přerušované čáry se používají jako reference pro vodorovné čáry, aby vědci věděli, kterým vlnovým délkám světla jednotlivá místa odpovídají.
Autor: ESO/NIRPS consortium
Další klíčový rozdíl mezi oběma přístroji spočívá v tom, že NIRPS se bude spoléhat na výkonný systém adaptivní optiky – tedy techniku, která koriguje účinky atmosférických turbulencí. Díky jejímu použití NIRPS více než zdvojnásobí svou účinnost při hledání a studiu exoplanet.

NIRPS se připojuje k velmi malému počtu vysoce výkonných spektrografů pro blízkou infračervenou oblast a očekáváme, že bude klíčovým hráčem pro pozorování v součinnosti s vesmírnými misemi, jako je vesmírný teleskop Jamese Webba, a pozemními observatořemi,“ dodává François Bouchy z Université de Genève ve Švýcarsku, další vedoucí výzkumu NIRPS.

Na objevy učiněné pomocí NIRPS a HARPS navážou některé z nejvýkonnějších observatoří na světě jako je například Velmi velký dalekohled ESO a připravovaný Extrémně velký dalekohled v Chile (pro který se vyvíjejí podobné přístroje – HARMONI a ANDES). Díky spolupráci s vesmírnými i pozemními observatořemi bude NIRPS schopen získat informace o složení exoplanety, a dokonce hledat známky života v její atmosféře.

NIRPS byl vybudován v rámci mezinárodní spolupráce vedené týmem Institutu pro výzkum exoplanet na Université de Montréal v Kanadě a Observatoire Astronomique de l'Université de Genève ve Švýcarsku. Do konsorcia NIRPS jsou zapojené také Instituto de Astrofísica e Ciências do Espaço, University of Porto & University of Lisbon, Portugalsko, Instituto de Astrofísica de Canarias, Španělsko, Université de Grenoble, Francie a Universidade Federal do Rio Grande do Norte, Brazílie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESO News



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Spektrograf, NIRPS, ESO, Harps, Observatoř La Silla


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »