Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  V mezihvězdném prostoru byl objeven první cukr

V mezihvězdném prostoru byl objeven první cukr

Okolí centra Mléčné dráhy podle Spitzerova dalekohledu a radioteleskopů MeerKAT s polohou molekulárního oblaku G+0,693−0,027, ve kterém byly nalezeny molekuly cukru erythrulózy (v modelu molekuly je uhlík šedě, kyslík červeně a vodík bíle).
Autor: Ashley Barnes/Izaskun Jiménez-Serra/Juan García de la Concepción

Tým pod vedením španělské výzkumnice Izaskun Jiménez-Serra objevil v mezihvězdném prostoru první cukr: monosacharid erythrulózu. Nalezli jej v molekulárním oblaku, který se nachází blízko centra naší Mléčné dráhy. Představili také hypotézu, že mezihvězdná hmota mohla být zdrojem cukerných surovin pro prebiotickou syntézu prvních nukleových kyselin, a to nejen na primitivní Zemi.

Cukry jsou jedny ze základních chemických látek přítomných v rostlinných i živočišných organismech. Slouží jako zásobárna energie, stavební materiál (např. celulóza nebo chitin), tvoří kostru DNA, RNA a dalších látek (např. hormonů). Jednou z hlavních otázek ve výzkumu vzniku života je to, jak se na Zemi vytvořily první cukry, protože laboratorní experimenty ukazují, že za prebiotických podmínek nevznikaly v dostatečném množství.

Cukry, konkrétně ribóza a glukóza, byly již detekovány v meteoritech a planetkách, což naznačuje, že některé z těchto molekul mohly vzniknout v prapůvodním molekulárním mraku, ze kterého se naše Sluneční soustava vytvořila. Dosud však nebyl v mezihvězdném prostředí přímo detekován žádný cukr.

Mezinárodní tým vedený výzkumnicí Izaskun Jiménez-Serra nyní identifikoval první cukr v mezihvězdném prostoru: erythrulózu. Tato molekula je čtyřuhlíkatá ketóza (což jsou látky s ketoskupinou C=O) a má souhrnný vzorec C4H8O4. Na Zemi se vyskytuje např. v malinách a používá se v samoopalovacích přípravcích. 

Erythrulóza byla detekována ze směru molekulárního mraku G+0,693−0,027, který se nachází poblíž centra Mléčné dráhy. Byla zde objevena během širokopásmových spektroskopických průzkumů provedených pomocí španělského 40metrového radioteleskopu v Yebes v Kastilském pohoří a 30metrového teleskopu francouzského Institut de Radioastronomie Millimetrique (IRAM) umístěného ve španělské Sierra Nevadě.

Tým identifikoval 12 spektrálních čar, které odpovídají laboratornímu spektru erythrulózy. Při analýze spekter byl nalezen tento čtyřuhlíkatý cukr, ale žádné podobné tříuhlíkaté cukry (glyceraldehyd a dihydroxyaceton). Z porovnaní teoretické citlivosti jejich detekce vyplývá, že pokud jsou zde tříuhlíkaté cukry přítomné, je jejich koncentrace aspoň 8× až 17× nižší než koncentrace erythrulózy. „Tento objev byl nečekaný, protože v astrochemii převládá názor, že mezihvězdné molekuly zvětšují svou velikost postupným přidáváním uhlíkových atomů,“ říká Jiménez-Serra, hlavní autorka této práce. Ve spolupráci s chemiky z Univerzity ve španělské Extremaduře a Radboudovy univerzity v Nizozemsku výzkumný tým zjistil, že erythrulóza se může v mezihvězdném ledu tvořit z jednodušších dvouuhlíkatých alkoholů a aldehydů.

Erythrulóza není největší molekulou, která byla v mezihvězdném prostoru objevena: větší je např. fulleren s 60 atomy uhlíku (nazývaný buckminsterfulleren) nebo kyanopyren – polycyklický aromatický uhlovodík s čtyřmi benzenovými kruhy a jednou navázanou kyanoskupinou (–CN), který má souhrnný chemický vzorec C17H9N. Erythrulóza je však dosud největší necyklickou organickou molekulou objevenou v dalekém vesmíru.

Na základě množství erythrulózy naměřené v molekulárním mraku G+0,693−0,027 vědci odhadují, že během období pozdního velkého bombardování, k němuž došlo přibližně před 4,1–3,8 miliardami let, mohlo na povrch Země dopadnout 0,5 až 50 milionů tun tohoto cukru. Přítomnost erythrulózy v mezihvězdném prostoru tedy představuje alternativní zdroj cukrů, které mohly přispět ke vzniku prvních metabolických procesů na rané Zemi.

„Detekce erythrulózy je velmi vzrušující, protože otevírá možnost objevit ve vesmíru další cukry, jako je ribóza, která je součástí RNA, a další molekuly důležité pro vznik života,“ dodává Carlos Briones, spoluautor studie.

Článek byl publikován v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] www.nature.com
[2] phys.org



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Složité organické molekuly, Mezihvězdné prostředí


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »