Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta u nejbližší hvězdy

Objevena exoplaneta u nejbližší hvězdy

Exoplaneta u hvězdy Alfa Centauri B. Foto: ESO.Doslova vysněný objev se podařil evropským astronomům na observatoři La Silla v Chile. Pomocí přístroje HARPS na 3,6m dalekohledu našli planetu podobnou Zemi obíhající u nejbližšího hvězdného systému ke Slunci – Alfa Centauri. Trojhvězdný systém, který patří k tomu nejjasnějšímu, co lze na jižní obloze spatřit, leží ve vzdálenosti jen přes 4 světelné roky.

Objevená exoplaneta astronomy mimořádně překvapila. Kolem své hvězdy sice obíhá ve vzdálenosti asi 6 milionů km, tedy o dost blíže než Merkur kolem Slunce a musí na ní být tudíž pro život nepříznivé podmínky. Jde ovšem o první planetu zemského typu objevenou u hvězdy podobné Slunci. Poprvé byla exoplaneta u hvězdy slunečního typu objevena v roce 1995, šlo ovšem o planetu podobnou Jupiteru. Od té doby učinili astronomové zejména pomocí vesmírného dalekohledu Kepler nad 800 objevů exoplanet, z nichž mnoho je o dost větších jak Země a některé jak Jupiter. Astronomové se v posledních letech proto zaměřili na rozvoj metod pro detekování exoplanet zemského typu v pokud možno obyvatelných zónách. A právě tento objev jim do jisté míry potvrdil, že se jejich snahy ubírají správným směrem.

Navíc je hvězda Alfa Centauri B součástí hvězdného systému Alfa Centauri, který ke Slunci leží bezprostředně nejblíže. Objev bližší exoplanety už proto asi ani nelze čekat. Trojhvězdný systém se skládá z těsné dvojhvězdy Rigil Kent (nebo též Toliman) a třetí složkou je notoricky známá Proxima Centauri. Právě jedna ze složek zmíněné těsné dvojhvězdy je Alfa Centauri B. Celý systém leží od Slunce asi 4,3 světelného roku daleko. Konkrétně: dvojhvězda Rigil 4,35 sv. let a o něco bližší Proxima 4,24 sv. let.

Hadar, Toliman a Jižní kříž. Autor: Yuri Beletsky.
Hadar, Toliman a Jižní kříž.
Autor: Yuri Beletsky.
Na obrázku je souhvězdí Jižního kříže a mlhovina Uhelný pytel. Jasné hvězdy v levé dolní části snímku jsou Rigil Kent (vlevo, bělavý) a Hadar (namodralý). Tento skvostný pohled se vám naskytne na jižní obloze nedaleko jižního nebeského pólu. Foto: Yuri Beletsky. Více také: Astronomický snímek dne 17. května 2007.

Kdybyste chtěli systém na obloze spatřit, nečinilo by vám to žádný velký problém – tedy až na cestování, neboť jde o hvězdy jižní oblohy. Na nočním nebi je Rigil Kent čtvrtou nejjasnější hvězdou. Navíc, pokud byste měli po ruce dalekohled o průměru aspoň 50 mm (tedy větší triedr na stativu), poměrně bez problému byste odlišili jednotlivé složky dvojhvězdy Rigil. Slabší načervenalou Proximu byste potom našli o něco dále od dvojhvězdy. Při její 11. hvězdné velikosti byste ovšem potřebovali o něco větší dalekohled. Celý systém najdete v krásné oblasti Mléčné dráhy nedaleko symbolického Jižního kříže a jeho temné mlhoviny Uhelný pytel.

Exoplanetu našel tým švýcarských a portugalských astronomů pomocí přístroje HARPS, což je zkratka ve volném překladu znamenající „Hledání planet na základě vysoké přesnosti měření jejich rychlostí“. Jinými slovy astronomové studují malé gravitační projevy planet na jejich mateřské hvězdy, a tak exoplanety detekují. Přístroj je součástí rozsáhlého systému 3,6m dalekohledu na observatoři La Silla v Chile. Ironií osudu je, že takto významný objev učinili astronomové na Evropské jižní observatoři jen krátce po oslavách jejího významného půl stoletého jubilea od svého založení. Lepší dárek si tak ESO nemohla přát. Další informace o objevu najdete v české verzi tiskové zprávy ESO.

Loading player...

Zdroj a další informace: ESO.org.


Poznámka redakce: Nechte se i tímto mimořádným objevem inspirovat v literární soutěži "Ve stínu dalekohledu", která byla vyhlášena k 50. výročí ESO. Další informace na stránkách ESO.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: La Silla, ESO, Objev , Alfa Centauri


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »