Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Objevena exoplaneta u nejbližší hvězdy

Objevena exoplaneta u nejbližší hvězdy

Exoplaneta u hvězdy Alfa Centauri B. Foto: ESO.Doslova vysněný objev se podařil evropským astronomům na observatoři La Silla v Chile. Pomocí přístroje HARPS na 3,6m dalekohledu našli planetu podobnou Zemi obíhající u nejbližšího hvězdného systému ke Slunci – Alfa Centauri. Trojhvězdný systém, který patří k tomu nejjasnějšímu, co lze na jižní obloze spatřit, leží ve vzdálenosti jen přes 4 světelné roky.

Objevená exoplaneta astronomy mimořádně překvapila. Kolem své hvězdy sice obíhá ve vzdálenosti asi 6 milionů km, tedy o dost blíže než Merkur kolem Slunce a musí na ní být tudíž pro život nepříznivé podmínky. Jde ovšem o první planetu zemského typu objevenou u hvězdy podobné Slunci. Poprvé byla exoplaneta u hvězdy slunečního typu objevena v roce 1995, šlo ovšem o planetu podobnou Jupiteru. Od té doby učinili astronomové zejména pomocí vesmírného dalekohledu Kepler nad 800 objevů exoplanet, z nichž mnoho je o dost větších jak Země a některé jak Jupiter. Astronomové se v posledních letech proto zaměřili na rozvoj metod pro detekování exoplanet zemského typu v pokud možno obyvatelných zónách. A právě tento objev jim do jisté míry potvrdil, že se jejich snahy ubírají správným směrem.

Navíc je hvězda Alfa Centauri B součástí hvězdného systému Alfa Centauri, který ke Slunci leží bezprostředně nejblíže. Objev bližší exoplanety už proto asi ani nelze čekat. Trojhvězdný systém se skládá z těsné dvojhvězdy Rigil Kent (nebo též Toliman) a třetí složkou je notoricky známá Proxima Centauri. Právě jedna ze složek zmíněné těsné dvojhvězdy je Alfa Centauri B. Celý systém leží od Slunce asi 4,3 světelného roku daleko. Konkrétně: dvojhvězda Rigil 4,35 sv. let a o něco bližší Proxima 4,24 sv. let.

Hadar, Toliman a Jižní kříž. Autor: Yuri Beletsky.
Hadar, Toliman a Jižní kříž.
Autor: Yuri Beletsky.
Na obrázku je souhvězdí Jižního kříže a mlhovina Uhelný pytel. Jasné hvězdy v levé dolní části snímku jsou Rigil Kent (vlevo, bělavý) a Hadar (namodralý). Tento skvostný pohled se vám naskytne na jižní obloze nedaleko jižního nebeského pólu. Foto: Yuri Beletsky. Více také: Astronomický snímek dne 17. května 2007.

Kdybyste chtěli systém na obloze spatřit, nečinilo by vám to žádný velký problém – tedy až na cestování, neboť jde o hvězdy jižní oblohy. Na nočním nebi je Rigil Kent čtvrtou nejjasnější hvězdou. Navíc, pokud byste měli po ruce dalekohled o průměru aspoň 50 mm (tedy větší triedr na stativu), poměrně bez problému byste odlišili jednotlivé složky dvojhvězdy Rigil. Slabší načervenalou Proximu byste potom našli o něco dále od dvojhvězdy. Při její 11. hvězdné velikosti byste ovšem potřebovali o něco větší dalekohled. Celý systém najdete v krásné oblasti Mléčné dráhy nedaleko symbolického Jižního kříže a jeho temné mlhoviny Uhelný pytel.

Exoplanetu našel tým švýcarských a portugalských astronomů pomocí přístroje HARPS, což je zkratka ve volném překladu znamenající „Hledání planet na základě vysoké přesnosti měření jejich rychlostí“. Jinými slovy astronomové studují malé gravitační projevy planet na jejich mateřské hvězdy, a tak exoplanety detekují. Přístroj je součástí rozsáhlého systému 3,6m dalekohledu na observatoři La Silla v Chile. Ironií osudu je, že takto významný objev učinili astronomové na Evropské jižní observatoři jen krátce po oslavách jejího významného půl stoletého jubilea od svého založení. Lepší dárek si tak ESO nemohla přát. Další informace o objevu najdete v české verzi tiskové zprávy ESO.

Loading player...

Zdroj a další informace: ESO.org.


Poznámka redakce: Nechte se i tímto mimořádným objevem inspirovat v literární soutěži "Ve stínu dalekohledu", která byla vyhlášena k 50. výročí ESO. Další informace na stránkách ESO.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: La Silla, ESO, Objev , Alfa Centauri


37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »