Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Obyvatelné planety mohou být vzácnější než jsme si mysleli.

Obyvatelné planety mohou být vzácnější než jsme si mysleli.

HD209458b.jpg
Čtveřice autorů, vědců z Leicesterské univerzity, Institutu astronomie v Cambridge a Institutu věd kosmického teleskopu, vyslovila názor, že sluneční soustava může být konec konců ve vesmíru jedinečná. M.E.Beer, A.R.King, M.Livio a J.E.Pringle, zveřejnili předběžný tisk své práce, která bude publikována v magazínu NATURE. Nakonec bychom mohli být ve vesmíru i sami...

Během minulého desetiletí bylo objeveno více než 120 planet okolo dalších hvězd a to povzbuzovalo mnoho vědců k úvahám , že obyvatelné planety jako je ta naše, by mohly být ve vesmíru běžné. Ale pod záštitou Královské astronomické společnosti (RAS), nedávno zpracovaná studie říká - ještě jednou si to promyslete.

Martin Beer z Univerzity v Leicesteru, spolu se svými spolupracovníky argumentuje, že naše sluneční soustava může být ve vesmíru vysoce neobvyklá, ve srovnání s planetárními systémy ostatních hvězd. V předběžném tisku publikovaném na http://xxx.arxiv.org/pdf/astro-ph/0407476, poukazují na to, že všechny cizí planety, které jsme zatím objevili byly utvořeny úplně jiným postupem než náš svět. Jestli je tomu skutečně tak, jak říká Beer, "... tam nahoře nemusí nutně být mnoho dalších Zemí...".

Většina planet kolem dalších hvězd, byla objevena díky jejich gravitačnímu působení na mateřskou hvězdu. Jsou tedy příliš velké, hmotné a jejich dráhy příliš nevhodné pro to, aby na nich vznikl život, tak jak ho známe. Podobají se spíše našemu Jupiter nebo jsou dokonce ještě větší a většinou i teplejší.

Beer proto připomíná, že od té doby, co Koperník přemístil Zemi mimo středu vesmíru, astronomové podvědomě inklinovali k tomu předpokládat, že na našem místě ve vesmíru není nic zvláštního. Zdá se ale, že vůbec není vyloučena ani možnost, že náš planetární systém nemusí být až tak docela normální. Beer a jeho kolegové se domnívají, že je tomu právě tak a naše sluneční soustava není zrovna etalonem ostatních planetárních systémů.

Argumentují tím, jak zřejmě sluneční soustava vznikala. Uplatnily se zde dva až tři různé způsoby vzniku planet. Vnitřní planety naší sluneční soustavy se daly dohromady z malých kusů. Mrak plynu a prachu obklopující nově se tvořící Slunce se nahromadil do malých shluků, které se pak srážely, až se zformovaly skalnaté planetesimály. Teprve sloučení planetesimál vytvořilo skalnaté planety jako je Země a Mars nebo pevné jádro obřích planet jako je Jupiter, které pak přitahovalo plyn až se vytvořila silná a hustá atmosféra. Podle nedávno zveřejněných posledních objevů totiž způsob vzniku Jupiteru a Saturnu také neměl stejný princip.

Takový komplikovaný způsob ale není jediný jak může vzniknout sluneční soustava. Obří planety mohou kondenzovat přímo z plynného materiálu kolem hvězd a nabírat pak svojí vlastní gravitací další hmotu. Tímto postupem se ale tvoří výhradně obří planety a nezdá se, že by se spolu s tím mohly tvořit i menší skalnaté planety.

Je tedy jen otázkou, který ze způsobů vzniku planet a planetárních systémů je ve vesmíru obvyklejší. Nejlepším způsobem jak na to odpovědět je hledat dál a shromáždit ještě více pozorování, komentuje vlastní práci Beer. Jen tak se může dozvědět jak neobvyklou soustavou ve vesmíru opravdu jsme.

Zdroj: news@nature.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »