Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Obyvatelné planety mohou být vzácnější než jsme si mysleli.

Obyvatelné planety mohou být vzácnější než jsme si mysleli.

HD209458b.jpg
Čtveřice autorů, vědců z Leicesterské univerzity, Institutu astronomie v Cambridge a Institutu věd kosmického teleskopu, vyslovila názor, že sluneční soustava může být konec konců ve vesmíru jedinečná. M.E.Beer, A.R.King, M.Livio a J.E.Pringle, zveřejnili předběžný tisk své práce, která bude publikována v magazínu NATURE. Nakonec bychom mohli být ve vesmíru i sami...

Během minulého desetiletí bylo objeveno více než 120 planet okolo dalších hvězd a to povzbuzovalo mnoho vědců k úvahám , že obyvatelné planety jako je ta naše, by mohly být ve vesmíru běžné. Ale pod záštitou Královské astronomické společnosti (RAS), nedávno zpracovaná studie říká - ještě jednou si to promyslete.

Martin Beer z Univerzity v Leicesteru, spolu se svými spolupracovníky argumentuje, že naše sluneční soustava může být ve vesmíru vysoce neobvyklá, ve srovnání s planetárními systémy ostatních hvězd. V předběžném tisku publikovaném na http://xxx.arxiv.org/pdf/astro-ph/0407476, poukazují na to, že všechny cizí planety, které jsme zatím objevili byly utvořeny úplně jiným postupem než náš svět. Jestli je tomu skutečně tak, jak říká Beer, "... tam nahoře nemusí nutně být mnoho dalších Zemí...".

Většina planet kolem dalších hvězd, byla objevena díky jejich gravitačnímu působení na mateřskou hvězdu. Jsou tedy příliš velké, hmotné a jejich dráhy příliš nevhodné pro to, aby na nich vznikl život, tak jak ho známe. Podobají se spíše našemu Jupiter nebo jsou dokonce ještě větší a většinou i teplejší.

Beer proto připomíná, že od té doby, co Koperník přemístil Zemi mimo středu vesmíru, astronomové podvědomě inklinovali k tomu předpokládat, že na našem místě ve vesmíru není nic zvláštního. Zdá se ale, že vůbec není vyloučena ani možnost, že náš planetární systém nemusí být až tak docela normální. Beer a jeho kolegové se domnívají, že je tomu právě tak a naše sluneční soustava není zrovna etalonem ostatních planetárních systémů.

Argumentují tím, jak zřejmě sluneční soustava vznikala. Uplatnily se zde dva až tři různé způsoby vzniku planet. Vnitřní planety naší sluneční soustavy se daly dohromady z malých kusů. Mrak plynu a prachu obklopující nově se tvořící Slunce se nahromadil do malých shluků, které se pak srážely, až se zformovaly skalnaté planetesimály. Teprve sloučení planetesimál vytvořilo skalnaté planety jako je Země a Mars nebo pevné jádro obřích planet jako je Jupiter, které pak přitahovalo plyn až se vytvořila silná a hustá atmosféra. Podle nedávno zveřejněných posledních objevů totiž způsob vzniku Jupiteru a Saturnu také neměl stejný princip.

Takový komplikovaný způsob ale není jediný jak může vzniknout sluneční soustava. Obří planety mohou kondenzovat přímo z plynného materiálu kolem hvězd a nabírat pak svojí vlastní gravitací další hmotu. Tímto postupem se ale tvoří výhradně obří planety a nezdá se, že by se spolu s tím mohly tvořit i menší skalnaté planety.

Je tedy jen otázkou, který ze způsobů vzniku planet a planetárních systémů je ve vesmíru obvyklejší. Nejlepším způsobem jak na to odpovědět je hledat dál a shromáždit ještě více pozorování, komentuje vlastní práci Beer. Jen tak se může dozvědět jak neobvyklou soustavou ve vesmíru opravdu jsme.

Zdroj: news@nature.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »