Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Huygens - sestupová dráha a místo přistání určeno

Huygens - sestupová dráha a místo přistání určeno

PIA06172_modest.jpg
Inženýři z NASA a Evropské vesmírné agentury určili aktuální sestupovou dráhu sondy Huygens atmosférou Titanu a předpokládají, že nyní znají místo přistání. Na povrchu největšího Saturnova měsíce by sonda měla spočinout už zítra, 14.ledna.

K povrchu se sonda bude snášet na padáku z výšky 160 km déle než 2 hodiny. Během sestupu, bude fotografovat a měřit parametry atmosféry pomocí pěti vědeckých přístrojů. Pořízená data budou odeslána na sondu Cassini a teprve potom budou přenesena na Zemi. Při sestupu se bude sonda pomalu otáčet, z pořízených snímků tedy bude možné složit panoramatický snímek povrchu. Pomohlo by to vysvětlit podivné formace na povrchu nalezené při předchozím těsném průletu.

Mapa na obrázku (lze zvětšit) ilustruje plánované pokrytí terénu snímky ze Sestupového spektrálního radiometru a kamery, víceúčelového přístroje na palubě sondy. Tento přístroj je jedním ze dvou přístrojů NASA nesených sondou.

Barevné hranice vykreslují oblasti, které budou vyobrazeny v různých rozlišeních tak, jak se sonda bude blížit k povrchu. Vlastní místo přistání sondy Huygens je označeno žlutou tečkou. Oblast přistání se nachází na hranici mezi tmavými a světlými oblastmi povrchu.

Mapa byla sestavena ze snímků získaných 26. října 2004, v rozlišení od 4 do 6 kilometrů na pixel. Pořízeny byly za použití úzkopásmového filtru se středem na 938 nanometrech, tedy na viditelnému světlu blízké infračervená vlnové délce. Tu sice už lidské oko není schopné zaznamenat, nicméně právě toto světlo může proniknout atmosférou Titanu a umožnit tak dohlédnout až na povrch. Snímky byly zpracovány tak, aby vynikly povrchové detaily. Pozorovat však lze jen střídání jasu, nejsou zde pozorovány žádné stíny vzniklé díky vyvýšeným místům povrchu.

Zdroj: NASA/JPL News Release
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »