Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Huygens přistává na Titanu

Huygens přistává na Titanu

Přehled očekávaných událostí během sestupu sondy Huygens k povrchu Titanu 14 ledna 2005.

Časové údaje ve středoevropském čase, v době kdy reálně nastanou. Informace o průběhu se na Zemi dostanou se zpožděním 67 minut.

Další informace:
Huygens - sestupová dráha a místo přistání určeno
animace přistání
NASA TV v 9:05 začíná vysílání o misi - rozhovory atp.

Čas (SEČ) Událost
5:44 Časovač spustí palubní elektroniku
Šestinásobně jištěný časovač spustí elektroniku sondy Huygens, zejména zapne vysílač a očekává začátek přenosu.
10:06 Huygens vstupuje do vrchních vrstev atmosféry
Rozhraní mezi atmosférou Titanu a okolním prostorem je definováno ve výšce 1.270 kilometrů nad povrchem měsíce. Do atmosféry sonda vstupuje v relativně strmém úhlu 65°, rychlostí asi šest kilometrů za sekundu. Pokud by byl vstupní úhel příliš strmý, sonda by shořela v atmosféře, pokud by byl úhel příliš malý, sonda by se od atmosféry odrazila jako oblázek od povrchu vody a minula by cíl.
10:10 Vypuštění pilotního padáku
Malý padák je vypuštěn v okamžiku, kdy sonda zjistí, že zpomalila na rychlost okolo 400 metrů za sekundu. Té dosáhne asi 180 kilometrů nad povrchem Titanu. Pilotní padák má jen 2,6 metru v průměru a jeho úkolem je stáhnout zadní ochranný kryt, který chránil sondu před teplem vznikajícím při aerodynamickém brzdění.

Za 2,5 sekundy po rozvinutí se pilotní padák uvolní a odnáší zadní kryt pryč. Teprve pak je vypuštěn a rozvinut hlavní padák o průměru 8,3 metrů.

10:11 Huygens začíná přenos dat k sondě Cassini a uvolňuje přední štít
Ve výšce asi 160 kilometrů nad povrchem se přední štít odhazuje.

Za 42 sekund po odhození pilotního padáku začínají pracovat plnicí kanály plynového chromatografu, hmotnostního spektrometru a Pyrolyseru (sběrač aerosolů), jsou rozvinuta ramena přístrojů pro měření struktury atmosféry.

Kamera sestupového spektrálního radiometru zachytí první panoramatický pohled a pokračuje dále ve snímání obrazů a spektrálních dat během sestupu. Zapíná se Surface Science Package a začínají se měřit vlastnosti atmosféry.

10:25 Odhození hlavního padáku a vypuštění stabilizačního padáku
Stabilizační padák s průměrem 3 metry nyní nahrazuje hlavní padák, protože atmosféra je již tak hustá, že by ve výšce asi 125 kilometrů velký hlavní padák zpomalil sondu natolik, že baterie by sondu po dobu sestupu k povrchu nestačily napájet. Menší stabilizační padák tedy zajistí správnou rychlost sestupu i nashromáždění maximálního množství dat.
10:42 Aktivace snímače přiblížení povrchu
Až do tohoto bodu byly všechny akce sondy řízeny časovým spínačem. Od výšky 60 kilometrů už je sonda schopna sama zjistit vzdálenost od povrchu použitím dvojice radarových výškoměrů. Sonda neustále kontroluje svoji rotaci i výšku nad povrchem a předává tuto informaci vědeckým přístrojům.
Všechny další časy od tohoto bodu jsou již jen přibližné.
11:50 Plynový chromatograf a hmotnostní spektrometr začíná odběr vzorků atmosféry
Toto je poslední z plně aktivovaných Huygensových přístrojů. Očekává se, že sestup zabere celkem 137 minut, plus - minus 15 minut. Při sestupu bude sonda stále rotovat rychlostí mezi 1 až 20 otáčkami za minutu. To dovolí kameře a dalším přístrojům pořídit panoramatické pohledy okolí sestupujícího kosmického plavidla.
12:23 Je zapnuta lampa sestupového spektrálního radiometru a kamery
Těsně nad povrchem kamerové zařízení sondy zapne světlo. Je to zvláště důležité pro část spektrálního radiometru, protože umožní zjistit přesné složení povrchu Titanu.
12:27 Přistání na povrchu
Tato hodnota se může lišit o plus nebo minus 15 minut. Závisí na tom, jak atmosféra a větry ovlivní sestup sondy na padáku. Huygens dopadne na povrch rychlostí 5 - 6 metrů za sekundu. Sonda může přistát na pevnou plochu skal nebo ledu, případně i do kapaliny. V každém případě je Huygensův povrchový vědecký balík navržen k tomu, aby zachytil každou informaci o povrchu, která může byl určena ve zbývajících pár minutách, po které má Huygens na povrchu pracovat.
14:37 Cassini zastavuje sběr dat
Místo místo přistání sondy Huygens se skryje za obzorem Titanu (viděno z pohledu orbitální sondy) a Cassini zastavuje sběr dat. Cassini bude poslouchat jestli nezachytí Huygensův signál tak dlouho, dokud bude sebemenší možnost, že se takový signál může objevit. Jakmile místo přistání zmizí za obzorem, je práce ukončena.
15:07 První data jsou odeslána k Zemi
Cassini poprvé otáčí svoji anténu s velkým ziskem směrem k Zemi a odesílá první balík dat.

Signál poletí od Titanu k Zemi celých 67 minut. Okolo 16:14 by měla první data dorazit k Zemi.

Příjem dat je nyní již jen rutina, musí však být zajištěno, že nic z odeslaných dat nebude ztraceno. V takovém případě se přenos dat bude opakovat.

Zdroj: ESA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod, provedeny redakční úpravy.




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »