Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Huygens přistává na Titanu

Huygens přistává na Titanu

Přehled očekávaných událostí během sestupu sondy Huygens k povrchu Titanu 14 ledna 2005.

Časové údaje ve středoevropském čase, v době kdy reálně nastanou. Informace o průběhu se na Zemi dostanou se zpožděním 67 minut.

Další informace:
Huygens - sestupová dráha a místo přistání určeno
animace přistání
NASA TV v 9:05 začíná vysílání o misi - rozhovory atp.

Čas (SEČ) Událost
5:44 Časovač spustí palubní elektroniku
Šestinásobně jištěný časovač spustí elektroniku sondy Huygens, zejména zapne vysílač a očekává začátek přenosu.
10:06 Huygens vstupuje do vrchních vrstev atmosféry
Rozhraní mezi atmosférou Titanu a okolním prostorem je definováno ve výšce 1.270 kilometrů nad povrchem měsíce. Do atmosféry sonda vstupuje v relativně strmém úhlu 65°, rychlostí asi šest kilometrů za sekundu. Pokud by byl vstupní úhel příliš strmý, sonda by shořela v atmosféře, pokud by byl úhel příliš malý, sonda by se od atmosféry odrazila jako oblázek od povrchu vody a minula by cíl.
10:10 Vypuštění pilotního padáku
Malý padák je vypuštěn v okamžiku, kdy sonda zjistí, že zpomalila na rychlost okolo 400 metrů za sekundu. Té dosáhne asi 180 kilometrů nad povrchem Titanu. Pilotní padák má jen 2,6 metru v průměru a jeho úkolem je stáhnout zadní ochranný kryt, který chránil sondu před teplem vznikajícím při aerodynamickém brzdění.

Za 2,5 sekundy po rozvinutí se pilotní padák uvolní a odnáší zadní kryt pryč. Teprve pak je vypuštěn a rozvinut hlavní padák o průměru 8,3 metrů.

10:11 Huygens začíná přenos dat k sondě Cassini a uvolňuje přední štít
Ve výšce asi 160 kilometrů nad povrchem se přední štít odhazuje.

Za 42 sekund po odhození pilotního padáku začínají pracovat plnicí kanály plynového chromatografu, hmotnostního spektrometru a Pyrolyseru (sběrač aerosolů), jsou rozvinuta ramena přístrojů pro měření struktury atmosféry.

Kamera sestupového spektrálního radiometru zachytí první panoramatický pohled a pokračuje dále ve snímání obrazů a spektrálních dat během sestupu. Zapíná se Surface Science Package a začínají se měřit vlastnosti atmosféry.

10:25 Odhození hlavního padáku a vypuštění stabilizačního padáku
Stabilizační padák s průměrem 3 metry nyní nahrazuje hlavní padák, protože atmosféra je již tak hustá, že by ve výšce asi 125 kilometrů velký hlavní padák zpomalil sondu natolik, že baterie by sondu po dobu sestupu k povrchu nestačily napájet. Menší stabilizační padák tedy zajistí správnou rychlost sestupu i nashromáždění maximálního množství dat.
10:42 Aktivace snímače přiblížení povrchu
Až do tohoto bodu byly všechny akce sondy řízeny časovým spínačem. Od výšky 60 kilometrů už je sonda schopna sama zjistit vzdálenost od povrchu použitím dvojice radarových výškoměrů. Sonda neustále kontroluje svoji rotaci i výšku nad povrchem a předává tuto informaci vědeckým přístrojům.
Všechny další časy od tohoto bodu jsou již jen přibližné.
11:50 Plynový chromatograf a hmotnostní spektrometr začíná odběr vzorků atmosféry
Toto je poslední z plně aktivovaných Huygensových přístrojů. Očekává se, že sestup zabere celkem 137 minut, plus - minus 15 minut. Při sestupu bude sonda stále rotovat rychlostí mezi 1 až 20 otáčkami za minutu. To dovolí kameře a dalším přístrojům pořídit panoramatické pohledy okolí sestupujícího kosmického plavidla.
12:23 Je zapnuta lampa sestupového spektrálního radiometru a kamery
Těsně nad povrchem kamerové zařízení sondy zapne světlo. Je to zvláště důležité pro část spektrálního radiometru, protože umožní zjistit přesné složení povrchu Titanu.
12:27 Přistání na povrchu
Tato hodnota se může lišit o plus nebo minus 15 minut. Závisí na tom, jak atmosféra a větry ovlivní sestup sondy na padáku. Huygens dopadne na povrch rychlostí 5 - 6 metrů za sekundu. Sonda může přistát na pevnou plochu skal nebo ledu, případně i do kapaliny. V každém případě je Huygensův povrchový vědecký balík navržen k tomu, aby zachytil každou informaci o povrchu, která může byl určena ve zbývajících pár minutách, po které má Huygens na povrchu pracovat.
14:37 Cassini zastavuje sběr dat
Místo místo přistání sondy Huygens se skryje za obzorem Titanu (viděno z pohledu orbitální sondy) a Cassini zastavuje sběr dat. Cassini bude poslouchat jestli nezachytí Huygensův signál tak dlouho, dokud bude sebemenší možnost, že se takový signál může objevit. Jakmile místo přistání zmizí za obzorem, je práce ukončena.
15:07 První data jsou odeslána k Zemi
Cassini poprvé otáčí svoji anténu s velkým ziskem směrem k Zemi a odesílá první balík dat.

Signál poletí od Titanu k Zemi celých 67 minut. Okolo 16:14 by měla první data dorazit k Zemi.

Příjem dat je nyní již jen rutina, musí však být zajištěno, že nic z odeslaných dat nebude ztraceno. V takovém případě se přenos dat bude opakovat.

Zdroj: ESA
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod, provedeny redakční úpravy.




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »