Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Dalekohledy na Mauna Kea

Dalekohledy na Mauna Kea

mko5.jpg
Pokud v současné době uslyšíte o novém objevu v astronomii vykonaném pozemním přístrojem, ve značném procentu případů se bude jednat o objev pořízený některým z přístrojů umístěných na vrcholu Mauna Kea.

map_summitc.jpg
Vrchol Havajské sopky Mauna Kea je dnes jednou z nejmocnějších astronomickou observatoří světa. Pracuje zde 13 teleskopů, které postavilo a spolufinancuje 11 národů. Společná optická síla těchto dalekohledů je asi 15x větší než dalekohledu na Mount Palomar a 60x větší než Hubblova kosmického dalekohledu. Výstavba tohoto unikátního soustředění nejvyspělejší pozemské astronomické techniky započala v 60. letech minulého století. Havajská univerzita si na vrcholu pronajala 4 km okruh okolo dalekohledu UH 2,2m (třetí kopule zleva, obrázek si zvětšete) a získala tak prakticky všechen dostupný prostor v nadmořské výšce 3.700 m a výše.

Dalekohledy se tak dostaly do unikátního a čistého prostředí nad většinou oblačnosti. Teplota kolísá jen málo, minimální noční teploty zde v zimě dosahují jen asi -4°C (přes den pak +4°C), letní teploty se pohybují maximálně okolo +15°C přes den, v noci však může být i na nule.  Atmosférický tlak zde dosahuje jen 40% tlaku při hladině moře. Výhodná je také nízká průměrná vlhkost vzduchu, která je důležitá pro infračervená pozorování.

Optické / Infračervené

UH 0.6m UH 0.6-m telescope 0.6m   University of Hawaii 1968
UH 2.2m UH 2.2-m telescope 2.2m   University of Hawaii 1970
IRTF NASA Infrared Telescope Facility 3.0m   NASA 1979
CFHT Canada-France-Hawaii Telescope 3.6m   Canada/France/UH 1979
UKIRT United Kingdom Infrared Telescope 3.8m   United Kingdom 1979
Keck I W. M. Keck Observatory 10m   Caltech/University of  California 1992
Keck II W. M. Keck Observatory 10m   Caltech/University of  California 1996
Subaru Subaru Telescope 8.3m   Japan 1999
Gemini Gemini Northern Telescope 8.1m   USA/UK/ Canada/Argentina/Australia/Brazil/Chile 1999

Submillimetrové

CSO Caltech Submillimeter Observatory
10.4m
  Caltech/NSF 1987
JCMT James Clerk Maxwell Telescope
15m
  UK/Canada/Netherlands 1987
SMA Submillimeter Array
8x6m
  Smithsonian Astrophysical Observatory/Taiwan 2002

Radiové

VLBA Very Long Baseline Array
25m
  NRAO/AUI/NSF

1992

Velikosti zrcadel

mr_mirror2.jpg
Tento obrázek (lze zvětšit) ukazuje vzájemné poměry velikostí zrcadel optických a infračervených dalekohledů umístěných na vrcholu Mauna Kea.

Jen pro srovnání, Hubble Space Telescope má podobnou velikost zrcadla jako UH 2,2 metrový dalekohled, druhý nejmenší dalekohled na vrcholu hory

Zdroj: Havajská univerzita
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »