Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri a
Proxima Centauri a "setkání" s jinými hvězdami
Autor: NASA, ESA, K. Sahu and J. Anderson (STScI), H. Bond (STScI and Pennsylvania State University), M. Do
Nejbližší hvězda vzhledem ke Slunci – červený trpaslík Proxima Centauri – směřuje k ojedinělé konjunkci se dvěma vzdálenými hvězdami. Toto vzácné seřazení hvězd poskytne astronomům unikátní příležitost k pozorování případných planet obíhajících v blízkosti hvězdy Proxima Centauri. Kromě toho budou astronomové schopni velmi přesně určit hmotnost tohoto osamělého červeného trpaslíka.

Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) byla použita k určení drah hvězd napříč oblohou s mimořádnou přesností, na jejichž základě mohli astronomové předpovědět dvě „blízká setkání“ vzdálených hvězd s Proximou Centauri. Tento červený trpaslík bude přecházet téměř přesně před slabou hvězdičkou (20 mag) v říjnu 2014; před druhou slabou hvězdičkou (19,5 mag) bude procházet v únoru 2016.

Zakřivení prostoru v důsledku gravitačního působení hvězdy Proxima Centauri způsobí, že obrázky obou hvězd budou nepatrně posunuty z jejich skutečných poloh na obloze. Velikost tohoto posunutí může být využita k určení hmotnosti Proximy – čím větší bude toto posunutí, tím větší hmotnost má Proxima Centauri. Pokud kolem Proximy obíhají planety, může dojít k druhotnému malému posunutí obrazu hvězdy v důsledku působení gravitačního pole planet.

Vzdálené hvězdy však změní svoje skutečné polohy jen velmi nepatrně – odhadem o 0,5 a 1,5 tisíciny obloukové vteřiny. Kosmický dalekohled HST je schopen rozlišit úhel menší než 0,2 tisíciny obloukové vteřiny. Připravovaná evropská astronomická družice GAIA či současný evropský dalekohled VLT na Cerro Paranal v Chile by měly být schopny uskutečnit srovnatelná měření. Tyto jevy, tzv. efekty mikročočky, mohou trvat několik hodin až několik dnů.

Efekt gravitační mikročočky  Autor: A. Feild (STScI)
Efekt gravitační mikročočky
Autor: A. Feild (STScI)
Protože Proxima Centauri se nachází blízko Země, oblast zakřivení prostoru jejím gravitačním polem je mnohem větší než u většiny vzdálených hvězd. Díky tomu lze při pozorování snadněji zjistit změnu polohy hvězdy v důsledku efektu gravitační mikročočky.

Doposud byly všechny pokusy detekce planet u hvězdy Proxima Centauri neúspěšné. Metoda měření radiálních rychlostí a astrometrická metoda, které jsou schopny určit změny polohy hvězdy v důsledku gravitačního působení neviditelné planety, nevedly k objevu žádného průvodce. Astrometrická pozorování vyloučila přítomnost obřích planet větších něž 80 % hmotnosti Jupitera s dobou oběhu menší než 1000 dnů. Podobně měření radiálních rychlostí vyloučila přítomnost planet o hmotnosti Neptunu či větší obíhajících po dráze srovnatelné s dráhou Země kolem Slunce. Nebyly objeveny ani planety přecházející před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzit), ke kterému dochází v případě, že prodloužená rovina oběžné dráhy planety protíná Zemi. Avšak v budoucnu, v případě pozorování efektů mikročočky během mimořádného seřazení hvězd, budeme schopni objevit i případné malé terestrické planety srovnatelné s velikostí Země.

Zda v dohledné době nenastane nějaký mimořádný případ zdánlivého sblížení Proximy s jinou vzdálenější hvězdou, zjišťoval Kailash Sahu (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) společně se svými spolupracovníky. Vzhledem k tomu, že Proxima Centauri je nejbližší hvězdou od Slunce, má poměrně rychlý zdánlivý pohyb mezi hvězdami. O průměr Měsíce v úplňku se po obloze posune přibližně za 500 roků.

Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější skupinou hvězd v naší Galaxii – všechny hvězdy tohoto typu, které se dosud ve vesmíru zrodily, stále ještě svítí, protože délka jejich života je delší než současné stáří vesmíru. Proto je přesné určení jejich hmotnosti rozhodující pro zjištění hodnot jejich teploty, průměru, skutečné jasnosti a délky jejich života.

Na každou hvězdu podobnou Slunci připadá ve vesmíru deset červených trpaslíků. Protože u hvězd s nižší hmotností se předpokládá výskyt menších planet, jsou červení trpaslíci ideálním místem pro hledání planet velikosti Země.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Červený trpaslík, Proxima centauri


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »