Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri a
Proxima Centauri a "setkání" s jinými hvězdami
Autor: NASA, ESA, K. Sahu and J. Anderson (STScI), H. Bond (STScI and Pennsylvania State University), M. Do
Nejbližší hvězda vzhledem ke Slunci – červený trpaslík Proxima Centauri – směřuje k ojedinělé konjunkci se dvěma vzdálenými hvězdami. Toto vzácné seřazení hvězd poskytne astronomům unikátní příležitost k pozorování případných planet obíhajících v blízkosti hvězdy Proxima Centauri. Kromě toho budou astronomové schopni velmi přesně určit hmotnost tohoto osamělého červeného trpaslíka.

Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) byla použita k určení drah hvězd napříč oblohou s mimořádnou přesností, na jejichž základě mohli astronomové předpovědět dvě „blízká setkání“ vzdálených hvězd s Proximou Centauri. Tento červený trpaslík bude přecházet téměř přesně před slabou hvězdičkou (20 mag) v říjnu 2014; před druhou slabou hvězdičkou (19,5 mag) bude procházet v únoru 2016.

Zakřivení prostoru v důsledku gravitačního působení hvězdy Proxima Centauri způsobí, že obrázky obou hvězd budou nepatrně posunuty z jejich skutečných poloh na obloze. Velikost tohoto posunutí může být využita k určení hmotnosti Proximy – čím větší bude toto posunutí, tím větší hmotnost má Proxima Centauri. Pokud kolem Proximy obíhají planety, může dojít k druhotnému malému posunutí obrazu hvězdy v důsledku působení gravitačního pole planet.

Vzdálené hvězdy však změní svoje skutečné polohy jen velmi nepatrně – odhadem o 0,5 a 1,5 tisíciny obloukové vteřiny. Kosmický dalekohled HST je schopen rozlišit úhel menší než 0,2 tisíciny obloukové vteřiny. Připravovaná evropská astronomická družice GAIA či současný evropský dalekohled VLT na Cerro Paranal v Chile by měly být schopny uskutečnit srovnatelná měření. Tyto jevy, tzv. efekty mikročočky, mohou trvat několik hodin až několik dnů.

Efekt gravitační mikročočky  Autor: A. Feild (STScI)
Efekt gravitační mikročočky
Autor: A. Feild (STScI)
Protože Proxima Centauri se nachází blízko Země, oblast zakřivení prostoru jejím gravitačním polem je mnohem větší než u většiny vzdálených hvězd. Díky tomu lze při pozorování snadněji zjistit změnu polohy hvězdy v důsledku efektu gravitační mikročočky.

Doposud byly všechny pokusy detekce planet u hvězdy Proxima Centauri neúspěšné. Metoda měření radiálních rychlostí a astrometrická metoda, které jsou schopny určit změny polohy hvězdy v důsledku gravitačního působení neviditelné planety, nevedly k objevu žádného průvodce. Astrometrická pozorování vyloučila přítomnost obřích planet větších něž 80 % hmotnosti Jupitera s dobou oběhu menší než 1000 dnů. Podobně měření radiálních rychlostí vyloučila přítomnost planet o hmotnosti Neptunu či větší obíhajících po dráze srovnatelné s dráhou Země kolem Slunce. Nebyly objeveny ani planety přecházející před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzit), ke kterému dochází v případě, že prodloužená rovina oběžné dráhy planety protíná Zemi. Avšak v budoucnu, v případě pozorování efektů mikročočky během mimořádného seřazení hvězd, budeme schopni objevit i případné malé terestrické planety srovnatelné s velikostí Země.

Zda v dohledné době nenastane nějaký mimořádný případ zdánlivého sblížení Proximy s jinou vzdálenější hvězdou, zjišťoval Kailash Sahu (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) společně se svými spolupracovníky. Vzhledem k tomu, že Proxima Centauri je nejbližší hvězdou od Slunce, má poměrně rychlý zdánlivý pohyb mezi hvězdami. O průměr Měsíce v úplňku se po obloze posune přibližně za 500 roků.

Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější skupinou hvězd v naší Galaxii – všechny hvězdy tohoto typu, které se dosud ve vesmíru zrodily, stále ještě svítí, protože délka jejich života je delší než současné stáří vesmíru. Proto je přesné určení jejich hmotnosti rozhodující pro zjištění hodnot jejich teploty, průměru, skutečné jasnosti a délky jejich života.

Na každou hvězdu podobnou Slunci připadá ve vesmíru deset červených trpaslíků. Protože u hvězd s nižší hmotností se předpokládá výskyt menších planet, jsou červení trpaslíci ideálním místem pro hledání planet velikosti Země.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Červený trpaslík, Proxima centauri


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »