Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri a
Proxima Centauri a "setkání" s jinými hvězdami
Autor: NASA, ESA, K. Sahu and J. Anderson (STScI), H. Bond (STScI and Pennsylvania State University), M. Do
Nejbližší hvězda vzhledem ke Slunci – červený trpaslík Proxima Centauri – směřuje k ojedinělé konjunkci se dvěma vzdálenými hvězdami. Toto vzácné seřazení hvězd poskytne astronomům unikátní příležitost k pozorování případných planet obíhajících v blízkosti hvězdy Proxima Centauri. Kromě toho budou astronomové schopni velmi přesně určit hmotnost tohoto osamělého červeného trpaslíka.

Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) byla použita k určení drah hvězd napříč oblohou s mimořádnou přesností, na jejichž základě mohli astronomové předpovědět dvě „blízká setkání“ vzdálených hvězd s Proximou Centauri. Tento červený trpaslík bude přecházet téměř přesně před slabou hvězdičkou (20 mag) v říjnu 2014; před druhou slabou hvězdičkou (19,5 mag) bude procházet v únoru 2016.

Zakřivení prostoru v důsledku gravitačního působení hvězdy Proxima Centauri způsobí, že obrázky obou hvězd budou nepatrně posunuty z jejich skutečných poloh na obloze. Velikost tohoto posunutí může být využita k určení hmotnosti Proximy – čím větší bude toto posunutí, tím větší hmotnost má Proxima Centauri. Pokud kolem Proximy obíhají planety, může dojít k druhotnému malému posunutí obrazu hvězdy v důsledku působení gravitačního pole planet.

Vzdálené hvězdy však změní svoje skutečné polohy jen velmi nepatrně – odhadem o 0,5 a 1,5 tisíciny obloukové vteřiny. Kosmický dalekohled HST je schopen rozlišit úhel menší než 0,2 tisíciny obloukové vteřiny. Připravovaná evropská astronomická družice GAIA či současný evropský dalekohled VLT na Cerro Paranal v Chile by měly být schopny uskutečnit srovnatelná měření. Tyto jevy, tzv. efekty mikročočky, mohou trvat několik hodin až několik dnů.

Efekt gravitační mikročočky  Autor: A. Feild (STScI)
Efekt gravitační mikročočky
Autor: A. Feild (STScI)
Protože Proxima Centauri se nachází blízko Země, oblast zakřivení prostoru jejím gravitačním polem je mnohem větší než u většiny vzdálených hvězd. Díky tomu lze při pozorování snadněji zjistit změnu polohy hvězdy v důsledku efektu gravitační mikročočky.

Doposud byly všechny pokusy detekce planet u hvězdy Proxima Centauri neúspěšné. Metoda měření radiálních rychlostí a astrometrická metoda, které jsou schopny určit změny polohy hvězdy v důsledku gravitačního působení neviditelné planety, nevedly k objevu žádného průvodce. Astrometrická pozorování vyloučila přítomnost obřích planet větších něž 80 % hmotnosti Jupitera s dobou oběhu menší než 1000 dnů. Podobně měření radiálních rychlostí vyloučila přítomnost planet o hmotnosti Neptunu či větší obíhajících po dráze srovnatelné s dráhou Země kolem Slunce. Nebyly objeveny ani planety přecházející před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzit), ke kterému dochází v případě, že prodloužená rovina oběžné dráhy planety protíná Zemi. Avšak v budoucnu, v případě pozorování efektů mikročočky během mimořádného seřazení hvězd, budeme schopni objevit i případné malé terestrické planety srovnatelné s velikostí Země.

Zda v dohledné době nenastane nějaký mimořádný případ zdánlivého sblížení Proximy s jinou vzdálenější hvězdou, zjišťoval Kailash Sahu (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) společně se svými spolupracovníky. Vzhledem k tomu, že Proxima Centauri je nejbližší hvězdou od Slunce, má poměrně rychlý zdánlivý pohyb mezi hvězdami. O průměr Měsíce v úplňku se po obloze posune přibližně za 500 roků.

Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější skupinou hvězd v naší Galaxii – všechny hvězdy tohoto typu, které se dosud ve vesmíru zrodily, stále ještě svítí, protože délka jejich života je delší než současné stáří vesmíru. Proto je přesné určení jejich hmotnosti rozhodující pro zjištění hodnot jejich teploty, průměru, skutečné jasnosti a délky jejich života.

Na každou hvězdu podobnou Slunci připadá ve vesmíru deset červených trpaslíků. Protože u hvězd s nižší hmotností se předpokládá výskyt menších planet, jsou červení trpaslíci ideálním místem pro hledání planet velikosti Země.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Červený trpaslík, Proxima centauri


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »