Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri: má či nemá planety?

Proxima Centauri a
Proxima Centauri a "setkání" s jinými hvězdami
Autor: NASA, ESA, K. Sahu and J. Anderson (STScI), H. Bond (STScI and Pennsylvania State University), M. Do
Nejbližší hvězda vzhledem ke Slunci – červený trpaslík Proxima Centauri – směřuje k ojedinělé konjunkci se dvěma vzdálenými hvězdami. Toto vzácné seřazení hvězd poskytne astronomům unikátní příležitost k pozorování případných planet obíhajících v blízkosti hvězdy Proxima Centauri. Kromě toho budou astronomové schopni velmi přesně určit hmotnost tohoto osamělého červeného trpaslíka.

Pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA) byla použita k určení drah hvězd napříč oblohou s mimořádnou přesností, na jejichž základě mohli astronomové předpovědět dvě „blízká setkání“ vzdálených hvězd s Proximou Centauri. Tento červený trpaslík bude přecházet téměř přesně před slabou hvězdičkou (20 mag) v říjnu 2014; před druhou slabou hvězdičkou (19,5 mag) bude procházet v únoru 2016.

Zakřivení prostoru v důsledku gravitačního působení hvězdy Proxima Centauri způsobí, že obrázky obou hvězd budou nepatrně posunuty z jejich skutečných poloh na obloze. Velikost tohoto posunutí může být využita k určení hmotnosti Proximy – čím větší bude toto posunutí, tím větší hmotnost má Proxima Centauri. Pokud kolem Proximy obíhají planety, může dojít k druhotnému malému posunutí obrazu hvězdy v důsledku působení gravitačního pole planet.

Vzdálené hvězdy však změní svoje skutečné polohy jen velmi nepatrně – odhadem o 0,5 a 1,5 tisíciny obloukové vteřiny. Kosmický dalekohled HST je schopen rozlišit úhel menší než 0,2 tisíciny obloukové vteřiny. Připravovaná evropská astronomická družice GAIA či současný evropský dalekohled VLT na Cerro Paranal v Chile by měly být schopny uskutečnit srovnatelná měření. Tyto jevy, tzv. efekty mikročočky, mohou trvat několik hodin až několik dnů.

Efekt gravitační mikročočky  Autor: A. Feild (STScI)
Efekt gravitační mikročočky
Autor: A. Feild (STScI)
Protože Proxima Centauri se nachází blízko Země, oblast zakřivení prostoru jejím gravitačním polem je mnohem větší než u většiny vzdálených hvězd. Díky tomu lze při pozorování snadněji zjistit změnu polohy hvězdy v důsledku efektu gravitační mikročočky.

Doposud byly všechny pokusy detekce planet u hvězdy Proxima Centauri neúspěšné. Metoda měření radiálních rychlostí a astrometrická metoda, které jsou schopny určit změny polohy hvězdy v důsledku gravitačního působení neviditelné planety, nevedly k objevu žádného průvodce. Astrometrická pozorování vyloučila přítomnost obřích planet větších něž 80 % hmotnosti Jupitera s dobou oběhu menší než 1000 dnů. Podobně měření radiálních rychlostí vyloučila přítomnost planet o hmotnosti Neptunu či větší obíhajících po dráze srovnatelné s dráhou Země kolem Slunce. Nebyly objeveny ani planety přecházející před kotoučkem hvězdy (tzv. tranzit), ke kterému dochází v případě, že prodloužená rovina oběžné dráhy planety protíná Zemi. Avšak v budoucnu, v případě pozorování efektů mikročočky během mimořádného seřazení hvězd, budeme schopni objevit i případné malé terestrické planety srovnatelné s velikostí Země.

Zda v dohledné době nenastane nějaký mimořádný případ zdánlivého sblížení Proximy s jinou vzdálenější hvězdou, zjišťoval Kailash Sahu (Space Telescope Science Institute, Baltimore, Maryland) společně se svými spolupracovníky. Vzhledem k tomu, že Proxima Centauri je nejbližší hvězdou od Slunce, má poměrně rychlý zdánlivý pohyb mezi hvězdami. O průměr Měsíce v úplňku se po obloze posune přibližně za 500 roků.

Červení trpaslíci jsou nejrozšířenější skupinou hvězd v naší Galaxii – všechny hvězdy tohoto typu, které se dosud ve vesmíru zrodily, stále ještě svítí, protože délka jejich života je delší než současné stáří vesmíru. Proto je přesné určení jejich hmotnosti rozhodující pro zjištění hodnot jejich teploty, průměru, skutečné jasnosti a délky jejich života.

Na každou hvězdu podobnou Slunci připadá ve vesmíru deset červených trpaslíků. Protože u hvězd s nižší hmotností se předpokládá výskyt menších planet, jsou červení trpaslíci ideálním místem pro hledání planet velikosti Země.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety, Červený trpaslík, Proxima centauri


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »