Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Webbův teleskop pořídil první přímou fotografii vzdálené exoplanety

Webbův teleskop pořídil první přímou fotografii vzdálené exoplanety

Exoplaneta HIP 65426b na detailním snímku pořízeném kamerou MIRI
Autor: NASA/ESA/CSA/Webb/A. Carter, University of California, Santa Cruz

Prostřednictvím nového kosmického teleskopu s názvem James Webb Space Telescope (JWST) astronomové pořídili přímou fotografii objektu HIP 65426b, což je exoplaneta typu plynného obra o hmotnosti zhruba 6 až 12 hmotností planety Jupiter. Tato exoplaneta se nachází ve vzdálenosti přibližně 363 světelné roky a její poloha se promítá do souhvězdí Kentaura. Byla objevena v roce 2017 a je 1,5krát větší než Jupiter. Obíhá kolem hvězdy spektrální třídy A2 s označením HIP 65426 (rovněž známé jako HD 116434), která je téměř o 3 000 K teplejší než Slunce a přibližně dvakrát hmotnější.

HIP 65426b obíhá kolem mateřské hvězdy ve vzdálenosti 92 astronomických jednotek, což je dostatečná vzdálenost na to, aby Webbův teleskop planetu snadno odlišil od stálice.

Toto je mimořádně vzácný okamžik nejen pro Webbův teleskop, ale všeobecně rovněž pro astronomy,“ říká Sasha Hinkley, astronom na University of Exeter. „Můžeme dokonce objevovat doposud neznámé exoplanety.“

Přístroje Near-Infrared Camera (NIRCam) a Mid-Infrared Instrument (MIRI) na palubě Webbova kosmického dalekohledu jsou opatřené koronografem obsahujícím sadu nepatrných terčíků blokujících světlo hvězdy, což umožňuje kosmickému teleskopu pořizovat přímé fotografie některých exoplanet, jako v tomto případě.

Bylo vskutku působivé, jak dobře Webbův koronograf pracoval při potlačení světla mateřské hvězdy,“ říká Sasha Hinkley. Pořízení přímých fotografií exoplanet je náročné, protože hvězdy jsou mnohonásobně jasnější než planety.

Exoplaneta HIP 65426b je více než 10 000krát slabší než její mateřská hvězda při pozorování v oboru blízkého infračerveného záření a několik tisíckrát slabší v oboru středního infračerveného záření. V každém snímku pořízeném přes různé filtry se jeví cizí planety jako nepatrně jinak tvarovaná světelná skvrnka.

Jednou z věcí, kterou jsme nejvíce nadšení, je fakt, že nyní jsme schopni měřit jasnosti planet na vlnových délkách delších než 5 mikronů,“ říká Jordan Stone, astrofyzik na U. S. Naval Research Laboratory. „Tak nyní máme velmi přesné zařízení, které nám dává schopnost měřit světlo z povrchu planet napříč vskutku širokým rozsahem vlnových délek.“

Exoplaneta HIP 65426b, jak byla pozorována přístroji NIRCam a MIRI na palubě Webbova vesmírného teleskopu Autor: NASA/ESA/CSA, A Carter (UCSC), ERS 1386 team, A. Pagan (STScI)
Exoplaneta HIP 65426b, jak byla pozorována přístroji NIRCam a MIRI na palubě Webbova vesmírného teleskopu
Autor: NASA/ESA/CSA, A Carter (UCSC), ERS 1386 team, A. Pagan (STScI)
Na připojeném snímku je znázorněna exoplaneta HIP 65426b v odlišných částech infračerveného záření, jak ji pozoroval James Webb Space Telescope: fialová barva představuje pohled přístroje NIRCam na vlnové délce 3,00 mikrometru, modrá barva odpovídá NIRCam na vlnové délce 4,44 mikrometru, žlutá barva reprezentuje pohled přístroje MIRI na vlnové délce 11,4 mikrometru a červená barva pohled přístroje MIRI na vlnové délce 15,5 mikrometru. Jednotlivé fotografie vypadají odlišně, protože na jednotlivé přístroje Webbova teleskopu dopadá odlišná část záření. Soustava terčíků u každého přístroje – tzv. koronograf – blokuje světlo mateřské hvězdy, takže planeta může být pozorovatelná. Malá bílá hvězdička na každém snímku představuje polohu mateřské hvězdy HIP 65426, jejíž světlo bylo „odečteno“ pomocí koronografu při zpracování obrazu.

Bylo to vůbec poprvé, co astronomové při použití Webbova kosmického teleskopu pořídili přímou fotografii planety za hranicemi Sluneční soustavy. Exoplaneta HIP 65426b je plynným obrem. To znamená, že nemá pevný kamenný povrch, a tudíž nemůže být obyvatelná.

Exoplaneta je velmi mladá, její stáří se odhaduje na 15 až 20 miliónů roků. Stáří Země je pro porovnání asi 4,5 miliardy roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplaneta HIP 65426b je, Jwst


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »