Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Život v soustavě TRAPPIST-1 může ohrožovat vlastní hvězda

Život v soustavě TRAPPIST-1 může ohrožovat vlastní hvězda

Umělecké znázornění planetární soustavy u hvězdy TRAPPIST-1
Autor: NASA/R. Hurt/T. Pyle

Podle dvou nezávislých týmů astrofyziků z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a Lowell Center for Space Science and Technology je chování mateřské hvězdy v planetární soustavě TRAPPIST-1 velmi ohrožující pro případný život na planetách, které kolem ní obíhají. Některé z těchto planet totiž krouží v obyvatelné zóně, což zaručuje příznivé podmínky pro výskyt kapalné vody na povrchu a případný život.

V únoru 2017 astronomové oznámili, že hvězda TRAPPIST-1 vlastní přinejmenším sedm planetTRAPPIST-1b, c, d, e, f, g a h.

Všechny tyto planety mají rozměry podobné Zemi a Venuši nebo jsou jen nepatrně menší. Kolem mateřské hvězdy krouží ve velice krátkých periodách: 1,51; 2,42; 4,04; 6,06; 9,21; 12,35 a 20 dnů. Tři z těchto planet obíhají v tzv. obyvatelné zóně kolem mateřské hvězdy, což znamená, že mohou poskytovat útočiště s vhodnými podmínkami pro život.

Mateřská hvězda TRAPPIST-1 je červeným trpaslíkem. Nachází se v souhvězdí Vodnáře, od Země ji dělí vzdálenost 38,8 světelného roku. Hvězda je nepatrně větší než planeta Jupiter ve Sluneční soustavě a její hmotnost dosahuje pouze 86 % hmotnosti našeho Slunce. Velmi rychle rotuje a dochází u ní k velmi intenzivním vzplanutí ultrafialového záření.

V první nové studii, kterou vypracovali Manasvi Lingam a Avi Loeb z Center for Astrophysics (CfA), vzali vědci v úvahu mnoho faktorů, které mohou ovlivňovat podmínky na povrchu planet obíhajících kolem červených trpaslíků.

Pro soustavu TRAPPIST-1 se zabývali také tím, jaký dopad může mít teplota na ekologii a evoluci, zda ultrafialové záření centrální hvězdy může narušit atmosféry sedmi planet, které kolem ní obíhají.

Všechny tyto planety v soustavě TRAPPIST-1 se nacházejí mnohem blíže mateřské hvězdě, než činí vzdálenost Země od Slunce; tři z nich obíhají uvnitř obyvatelné zóny.

Představa obyvatelné zóny je založena na tom, že planety obíhají po takových oběžných drahách, které umožňují výskyt kapalné vody na jejich povrchu,“ říká Manasvi Lingam. „To však je pouze jeden faktor pro určení, zda na povrchu existují příznivé podmínky pro život.“ Astronomové zjistili, že planety kroužící kolem hvězdy TRAPPIST-1 by byly bombardovány silným ultrafialovým zářením o intenzitě mnohem vyšší, než jakému je vystavena Země.

Protože planety zasahuje velký příval záření z hvězdy, vyplývá z našich výzkumů, že atmosféry planet v soustavě TRAPPIST-1 budou z velké části zpustošeny,“ dodává Avi Loeb. „To by snížilo naděje na vývoj života a jeho pokračování.“

Astronomové odhadují, že šance na složitější život existující na některé ze tří planet obíhajících v obyvatelné zóně kolem červeného trpaslíka TRAPPIST-1 je menší než 1 % v porovnání s výskytem života na Zemi.

Článek autorů Manasvi Lingam a Avi Loeb byl publikován v časopise International Journal of Astrobiology.

Porovnání planetární soustavy TRAPPIST-1 a těles Sluneční soustavy Autor: ESO/O. Furtak
Porovnání planetární soustavy TRAPPIST-1 a těles Sluneční soustavy
Autor: ESO/O. Furtak
Ve druhé studii astrofyzička Cecilia Garraffo s kolektivem spoluautorů zjistila, že hvězda TRAPPIST-1 představuje ještě další hrozbu pro život na planetách, které kolem ní obíhají. Podobně jako Slunce vysílá do okolního prostoru proud nabitých částic.

Avšak tlak vyvíjený hvězdným větrem z hvězdy TRAPPIST-1 na její planety je 1000× až 100 000× větší, než jaký se uplatňuje při vlivu slunečního větru na Zemi. Vědci se domnívají, že magnetické pole hvězdy se propojí s magnetickými poli planet, které kolem ní obíhají, což umožní částicím intenzivního hvězdného větru přímo proniknout do planetárních atmosfér.

Pokud tento proud částic bude dostatečně silný, může to vést ke znehodnocení atmosfér planet a možná i k jejich úplnému vypaření. „Magnetické pole Země působí jako ochranný štít proti potenciálnímu negativnímu působení slunečního větru,“ říká Cecilia Garraffo.

Pokud by byla Země mnohem blíže Slunci a podléhala velkému náporu nabitých částic podobně, jak to musí dělat planety v okolí hvězdy TRAPPIST-1, náš planetární ochranný štít by se poměrně rychle zhroutil.

Článek, jehož autorkou je Cecilia Garraffo se svými spolupracovníky, bude publikován v časopise Astrophysical Journal Letters.

Přestože tyto dvě studie napovídají, že pravděpodobnost života může být mnohem nižší, než se dříve předpokládalo, neznamená to, že planetární systém hvězdy TRAPPIST-1 či planety jiných soustav s hvězdou typu červeného trpaslíka zcela postrádají život.

Neřekli jsme definitivně, že lidé by měli zanechat pátrání po životě v okolí červených trpasličích hvězd,“ říká Jeremy Drake. „Avšak naše práce a práce našich kolegů ukázaly, že bychom se měli především zaměřit na četné hvězdy, které jsou velmi podobné Slunci.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Červený trpaslík, Trappist-1, Exoplanety


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »