Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomická výročí - Carrington a objev slunečních erupcí

Astronomická výročí - Carrington a objev slunečních erupcí

Richard Christopher Carrington na jediné známé fotografii nalezené v roce 2025.
Autor: Maull & Polyblank photograph of Richard C. Carrington - Richard Christopher Carrington - Wikipedia

Dne 26. 5. 2026 uplynulo dvě stě let od narození významného britského astronoma Richarda Christophera Carringtona (26. 5. 1826, Chelsey – 27. 11. 1875, Churt). Právě on byl tím, kdo prokázal existenci slunečních erupcí a objasnil jejich vliv na dění na Zemi.  

Richard Carrington se narodil a mládí prožil v Chelsey, jeho mládí je však spojováno i s nedalekým Brentfordem, kde jeho otec vlastnil velký pivovar. Obě obce jsou dnes již součástí Londýna. Ačkoliv mu otec doporučoval církevní kariéru, Richard se poté, co začal navštěvovat Trinity College v Cambridge, začal zabývat spíše vědou. Jeho profesor James Challis (1803–1882), anglický astronom, fyzik a duchovní, jej přivedl k praktické astronomii. 

Durhamská univerzita v době, kdy se v ní Carrington věnoval vědecké činnosti. Autor: Black History Month - Durham University
Durhamská univerzita v době, kdy se v ní Carrington věnoval vědecké činnosti.
Autor: Black History Month - Durham University

Po absolvování Trinity College, roku 1848, nastoupil jako pozorovatel na výzkumné univerzitě v Durhamu. Carrington byl velmi nespokojený s vybavením observatoře, přesto zde provedl některá, později publikovaná, pozorování. Zejména významná byla jeho práce o planetách a planetkách, která mu zajistila členství v Královské astronomické společnosti v roce 1851.

V roce 1852 sice rezignoval na svou funkci, ale v té době měl již novou představu o své bu-doucí vědecké činnosti. Použil rodinné jmění k vybudování vlastní observatoře, která byla součástí jeho nového domu v Redhillu. Zde prováděl noční i denní pozorování v letech 1852 – 1857. Na jejich základě v letech 1854 – 1858 sestavil Katalog 3735 cirkumpolárních hvězd, za který obdržel zlatou medaili. Později v letech 1857 – 1861 vykonával funkci tajemníka Královské astronomické společnosti

Carringtonův dům s observatoří na pahorku Furze Hill v Redhillu v Surrey. Autor: wikipedia
Carringtonův dům s observatoří na pahorku Furze Hill v Redhillu v Surrey.
Autor: wikipedia

Roku 1853 se začal věnovat zákresům sluneční fotosféry. Již v době budování redhillské observatoře využil volného času a začal studovat zákresy sluneční fotosféry z archivu Královské astronomické společnosti. Byl velmi zaražen nesystematičností a nejednotností tehdejších zákresů.  Richard Carrington navázal na Heinricha Schwabeho (1789 – 1875), objevitele slunečního cyklu, a začal systematicky pracovat na slunečních zákresech, jejichž způsob provedení rovněž zdokonalil. Při pozorování Slunce dospěl k několika zásadním poznatkům. Prvním z nich byl objev diferenciální rotace Slunce, kterou odvodil díky pozorování zdánlivého posunu slunečních skvrn ve směru východ–západ.

Dále popsal migraci skvrn směrem ke slunečnímu rovníku v průběhu slunečního cyklu. Tento poznatek však nezávisle na Carringtonovi učinil v téže době také německý astronom Gustav Spörer (1822–1895).

Carrington také, na svou dobu nebývale přesně, určil osu sluneční rotace a vytvořil propracovaný systém slunečních souřadnic.

Nečekaný a nežádoucí zlom v jeho životě nastal roku 1858. Po smrti otce byl Richard nucen opustit observatoř v Redhillu a převzít správu rodinného pivovaru. Ačkoli se v tomto náročném období mohl věnovat přímému pozorování oblohy jen sporadicky, právě o rok později se mu podařilo pozorovat úkaz, který se zapsal do dějin astronomie.

Carringtonův zákres slunečních skvrn z 1. 9. 1859. Autor: Carrington Richard drawing of 1859 sunspots - Carringtonova akce - Wikipedia
Carringtonův zákres slunečních skvrn z 1. 9. 1859.
Autor: Carrington Richard drawing of 1859 sunspots - Carringtonova akce - Wikipedia

Před polednem, 1. 9. 1859, spatřil Carrington během zákresu sluneční fotosféry dva záblesky (na obrázku označené A, B), které se, než zmizely, posunuly během pěti minut na novou pozici (na obrázku označené C, D). Nezávisle na Carringtonovi tento jev pozoroval také další britský astronom, Richard Hodgson (1804–1872). Jednalo se o první historicky doložené sledování sluneční erupce. Na Zemi se tato erupce projevila velmi silnou, do té doby nevídanou geomagnetickou bouří, jež nastala druhého dne. Carrington pojal podezření, že pozorované erupce a děje na Zemi spolu souvisejí, nenabyl však úplné jistoty.

Dobové zobrazení Carringtonovy události. Autor: Carrington Event | Images of Old Hawaiʻi
Dobové zobrazení Carringtonovy události.
Autor: Carrington Event | Images of Old Hawaiʻi

Na počátku 60. let 19. století Carrington prodal pivovar společnosti Gibbon & Croxford a přijal místo po svém profesoru Challisovi v Cambridge Observatory, místo ředitele se mu však získat nepodařilo.

V roce 1863 vychází Carringtonova nejslavnější kniha Pozorování slunečních skvrn. (Observations of the Spots on the Sun). V té době je již pokládán za celosvětovou kapacitu v tomto astronomickém oboru, vede na toto téma bohatou korespondenci, mimo jiné i s Heinrichem Schwabem a se švýcarským astronomem Rudolfem Wolfem (1816 – 1893). Carringronovi se podařilo přesvědčit Schwabeho, aby svou rozsáhlou kolekci zákresů slunečních skvrn věnoval archivu Královské astronomické společnosti.

V roce 1865 se Carringtonův zdravotní stav prudce zhoršil, prodal pivovar a nechal postavit novou observatoř v Churtu. Tam však už pravidelnou astronomickou činnost nikdy neprovozoval.

Jeho osobní drama vyvrcholilo v listopadu 1875, kdy se jeho manželka, v té době rovněž vážně nemocná, předávkovala tišícími léky. Carrington v rozrušení opustil na deset dní své sídlo a krátce po návratu byl ve svém domě nalezen mrtev. Příčinou smrti bylo krvácení do mozku; zemřel 27. 11. 1875.

Ač je to s podivem, po Carringtonovi není pojmenován žádný asteroid. Zato se mu však dostalo velké cti, neboť sluneční poledník nese právě jeho jméno. Jako Carringtonův poledník byl určen ten, který procházel středem slunečního disku 1. 1. 1854. Perioda mezi dvěma průchody Carringtonova poledníku středem slunečního disku se nazývá Carringtonova otočka a je zpětně datována ode dne 9. 11. 1853. Carringtonův poledník slouží k měření heliografických souřadnic a je sluneční obdobou nultého (greenwichského) poledníku na Zemi.

Ačkoliv nebyl objevitelem jedenáctiletého slunečního cyklu, jednotlivá období jsou nazývána na jeho počest. Nyní, v květnu 2026, se tedy Slunce nachází ve 25. Carringtonově cyklu.

Zajímavý článek pojednává o nedávném objevení Carringtonovy portrétní fotografie: Ztracený portrét astronoma 19. století, který změnil chápání slunečních bouří | CNN

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] wikipedia/Richard_Christopher_Carrington
[2] Richard Christopher Carrington | Sluneční erupce, sluneční skvrny a astronomie | Britannica
[3] Richard Carrington
[4] archive.org//richard-christopher-carrington
[5] Carringtonova udalost - Wikipedia
[6] wikipedia/Richard_Christopher_Carrington

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice



O autorovi

Štítky: Rudolf Wolf, Gustav Spörer, Heinrich Schwabe, Redhill observatory, Durhamská univerzita, Aktivita Slunce, Carringtonova událost, Richard Carrington


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »