Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Astronomická výročí - duben 2026

Astronomická výročí - duben 2026

Kometa 73P.
Autor: NASA

V dubnu se zaměříme na dvě významná astronomická výročí. Prvním z nich je vzplanutí supernovy SN 1006, k němuž došlo před více než tisíciletím, druhou událost pak představuje relativně nedávný rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann. Musela to být fascinující podívaná vidět hned dvě supernovy v letech 1006 a 1054, jak ukazují staré záznamy. A rozpadlou kometu možná mnozí ještě pamatují, hlavně její výhodný návrat s dalším rozpadáním v roce 2006.

Supernova roku 1006

Poslední dubnový den roku 1006 na obloze zazářila supernova, kterou dnes označujeme jako SN 1006. Rozzářila se v souhvězdí Vlka (Lupus), tedy na jižní polokouli. V rámci předteleskopické éry se jedná o historicky nejlépe zdokumentovaný jev svého druhu.

Podle písemných zpráv šlo o nejjasnější supernovu, jaká byla kdy pozorována, je její magnituda odhadována na -7,5. Na obloze byla jasnější než planeta Venuše, někteří pozorovatelé popisují, že se jasem blížila i svitu Měsíce v některé z jeho čtvrtí. Některé záznamy uvádějí, že byla pozorovatelná i za denního světla. Intenzita jejího jasu začala slábnout přibližně po třech měsících. Po dobu největší intenzity jasu supernovy – podle některých pozorovatelů – měnila barvu, měla oscilovat mezi modrou a žlutou.

Vizualizace SN 1006 na obloze při pohledu z turecké Antalye. Autor: Tunc Tezel
Vizualizace SN 1006 na obloze při pohledu z turecké Antalye.
Autor: Tunc Tezel

SN 1006 byla viditelná z mnoha zemí na celém světě. Díky své mimořádné jasnosti byla SN 1006 spatřena v Číně, Japonsku i na Blízkém východě. Nejsevernější doložené pozorování pochází ze švýcarského opatství St. Gallen.

Později bylo zjištěno, že tato supernova po sobě nezanechala ani černou díru či neutronovou hvězdu, se v současnosti předpokládá, že se jednalo o splynutí dvou bílých trpaslíků. Také se však mohlo jednat o situaci, kdy bílý trpaslík přebírá z doprovodné velké hvězdy velké množství hmoty a nakonec exploduje. Událost proběhla ve vzdálenosti přibližně 7 200 světelných let od naší planety.

Rentgenový snímek zhotovený v nepravých barvách ukazuje zbytek supernovy SN 1006. Autor: wikipedia/SN_1006
Rentgenový snímek zhotovený v nepravých barvách ukazuje zbytek supernovy SN 1006.
Autor: wikipedia/SN_1006

Teprve v roce 1965 byl objeven pozůstatek po této dramatické kosmické události. V 60. letech byl tento zbytek detekován první generací družic sledujících oblohu v rentgenovém spektru. Ovšem tato detekce byla velmi slabá.

O 11 let později bylo objeveno v blízkosti tohoto zdroje slabé vlákno, jediný opticky pozorovatelný prvek pozůstatku supernovy. Až v roce 2023 kosmická rentgenová laboratoř Chandra pořídila nové snímky zbytku supernovy.  Zkoumání chemického složení částí supernovy by mohlo definitivně potvrdit, o jaký typ hvězdného se původně jednalo.

Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann

Od chvíle, kdy Hubbleův teleskop 18. 4. 2006 nasnímal rozpad komety 73P/Schwassmann – Wachmann, uplynulo 20 roků. Na konci dubna toho roku začaly být dobře viditelné její jednotlivé fragmenty.

Kometa byla objevena 2. 5. 1930 hamburskými astronomy Friedrichem Arnoldem Schwassmannem a Arno Arthurem Wachmannem. V tomto roce se kometa při své pouti dostala k Zemi nejblíže, a to do vzdálenosti pouhých 0,06 AU. Dne 9. 6. 1930 při tomto průletu nastal díky kometě meteorický roj s četností 100 meteorů za hodinu.

Vzhledem k nedostatečným údajům pro přesný výpočet oběžné dráhy byla znovuobjevena až v roce 1979. Její oběh byl vypočítán na 1 958 pozemských dní (tedy asi 5,36 roku) a při pozdějších návratech, za dobrých pozorovacích podmínek, byla vždy pravidelně sledována. 

Rozpad komety pořízený HST. Autor: wikipedia/SW3-HST
Rozpad komety pořízený HST.
Autor: wikipedia/SW3-HST

Při průletu v roce 1995, od kterého se pro značnou vzdálenost příliš neočekávalo, kometa několikrát nečekaně zvýšila svou jasnost. V prosinci toho roku bylo objeveno pět částí, na které se kometa rozpadla. Úlomky byly označeny písmeny A až E, přičemž u úlomku C se předpokládalo, že se jedná o původní hlavní jádro komety. V roce 2001 byly navzdory nepříznivým pozorovacím podmínkám sledovány tři části původní komety.

Koncem roku 2005 byl jako první identifikován úlomek C. Počínaje únorem 2006 se započaly objevovat další části, mezi nimi i některé dosud nepozorované. Hubbleův teleskop pořídil v dubnu unikátní fotografie zobrazující jednotlivé fragmenty rozpadajícího se jádra. Na konci května bylo celkem identifikováno 65 částí, některé však postupně sublimovaly.

Průměr jádra před rozpadem byl přibližně 2,2 km, pozůstatek byl v roce 2005 odhadnut na 1 km. Nejvýraznějšími fragmenty byly úlomky C a B. 

Fragmenty komety 73P/Schwassmann – Wachmann byly naposledy pozorovány v roce 2022. Pro pozorovatele to však nebyl geometricky výhodný návrat.

Snímky rozpadu komety ze dne 1. 5. 2006. Autor: I. McDonald
Snímky rozpadu komety ze dne 1. 5. 2006.
Autor: I. McDonald

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Wikipedia/Supernova_1006
[2] Chandra/sn1006
[3] Wiredpen/the-brightest-star-in-the-sky/
[4] NASA/supernova-remnant-sn-1006/
[5] Wikipedia/73P/Schwassmann-Wachmann
[6] Harvard/2022MNRAS
[7] Amatérské fotografie komety 73P z roku 2006

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice



O autorovi

Štítky: Rozpad komety, Arno Wachmann, Friedrich Schwassmann, 73P/Schwassmann-Wachmann, HST Hubble Space Telescope, Chandra X-ray Observatory, Vlk, Sn1006


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »