Skupinové foto účastníků konfrence Autor: Martin MašekSmetanova Litomyšl, malebné a kulturně bohaté městečko s krásným renesančním zámkem, není jen místem narození významného skladatele, ale také i rodným městem velkého astronoma a průkopníka studia dvojhvězd – Zdeňka Kopala. A právě na počest 100. výročí jeho narození zde byly na podzim roku 2014 pořádány dvě astronomické konference – týdenní konference Living together: planets, host stars and binaries, které se zúčastnila víc jak stovka profesionálních astronomů z celého světa, a každoroční víkendová 46. konference o výzkumu proměnných hvězd pořádaná Sekcí proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. O druhé zmiňované bude tento příspěvek.
Konference se konala 12. – 14. 9. 2014 v Evropském školícím centru v prostředí Zámku Litomyšl, kde byli účastníci konference rovněž ubytováni. Páteční večer byl zahájen kratochvilným povídáním Jiřího Grygara o Kopalově výjimečném životě a jeho úloze na poli výzkumu proměnných hvězd. Poté přednesl Andrej Prša, jeden z vývojářů softwaru PHOEBE, inspirující přednášku o vícenásobných hvězdných soustavách, a zdůraznil, proč jsou tyto systémy výjimečné. V druhé části přednášky se věnoval základním charakteristikám dat z družice Kepler a modelováním zákrytových trojhvězd. Jeho přednáškou byl, po zodpovězení četných dotazů, zahajovací večer ukončen a účastníci konference se odebrali do blízkých restauračních zařízení.
Přednáška Jiřího Grygara Autor: Martin Mašek Sobotní ráno zahájil opět Jiří Grygar shrnutím toho, co zaznělo během konference „Living together“, aby ostatní, kteří neměli možnost se této konference zúčastnit, seznámil s aktuálními výzkumy na poli proměnných hvězd a exoplanet. Poukázal, dle zaměření tématicky blízkých příspěvků, že jsou na špičce výzkumných záměrů astronomů v dnešní době systémy exoplanet obíhajících kolem binárních systémů. Poté se ujal slova Jiří Liška, který nám ukázal a vysvětlil některé zajímavé efekty v O-C diagramech zákrytových dvojhvězd, na jejichž vzniku se velkou měrou podíleli přispěvatelé do projektu B.R.N.O. Přednáška ukončila dopolední sekci a následoval oběd v restauraci U Medvěda. Po obědě účastníci konference navštívili místní muzeum, kde probíhala komentovaná výstava věnovaná Zdeňku Kopalovi.
Návštěva muzea v Litomyšli Autor: Martin Mašek Po návratu do školícího centra proběhlo předání cen vítězům astronomické soutěže pořádané katedrou fyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové. Poté Tomáš Dobrovodský představil příspěvek s aktuálními informacemi o Parku tmavé oblohy Poloniny a slova se zhostil i přítomný Pavel Suchan, který posléze celý odpolední blok konference moderoval. Dalším přednášejícím byl Marek Skarka, který jako každoročně přednesl posluchačům další pokroky studia proměnných hvězd typu RR Lyrae, které vykazují tzv. Blažkův jev. Následoval Rudolf Gális, který účastníky seznámil s dlouhodobým výzkumem symbiotické hvězdy AG Dra. Na něj navázal Ladislav Šmelcer se svou přednáškou o pozorování eruptivních zákrytových dvojhvězd. U hvězdy GJ 3236 Cas dokonce zaznamenal vzplanutí v oblasti zákrytu a jeho pozorování tak může mnoho napovědět o geometrii zákrytového eruptivního systému. Jakub Juryšek následně pohovořil o dalekohledu FRAM umístěném v Argentině, jeho měřeních atmosférické extinkce v rámci Observatoře Pierra Augera. Představil také některé nové výsledky astronomických pozorování a nabídl zájemcům pozorovací čas na tomto dalekohledu. Po skončení přednáškového bloku jsme se přesunuli na večeři do restaurace U Medvěda, kde poté následoval společenský večer a schůze výkonného výboru SPHE ČAS.
Ladislav Šmelcer přednáší Autor: Martin Mašek Nedělní ráno zahájil Ladislav Šmelcer plenární schůzí, při které byl zvolen revizor sekce Petr Sobotka. Následovala přednáška Stanislava Poddaného, který hovořil o výzkumu exoplanet v historickém kontextu. Luboš Brát ve svém příspěvku představil novou verzi CzeV katalogu, který nyní umožňuje kvalitnější správu nově objevených hvězd s propojením na fázové křivky. Martin Vrašťák naopak představil SvkV katalog a některé zajímavé hvězdy v tomto katalogu. Ladislav Šmelcer poté prezentoval ukázku citací prací B.R.N.O. v posledním roce a přednesl zprávu o činností sekce. Na konferenci byl také vyhlášen laureát ceny Jindřicha Šilhána Proměnář roku za rok 2014, kterou získal Robert Uhlář za robotizaci sekčního setu, (naváděného dalekohledu Newton 150/750 s CCD kamerou SBIG ST7 doplněnou o fotometrické filtry BVRI), který je umístěný v Jílovém u Prahy a který je přístupný pozorovatelům pro vzdáleně ovládaná pozorování.
Tímto závěrečným příspěvkem byla letošní 46. konference o výzkumu proměnných hvězd ukončena a plni nových poznatků, pocitu dobře odvedené práce a s motivací na další pozorování proměnných hvězd, se účastníci odebrali zpět do svých domovů.
Ing. Jakub Juryšek (* 1989 v Ostravě), je aktivní pozorovatel zákrytových proměnných hvězd. K jeho vášni jej přivedla první fotometrická měření v letech 2011-2012 na tehdejší Hvězdárně a Planetáriu Johanna Palisy. Nyní svá pozorování provádí jako operátor dalekohledu FRAM Fyzikálního ústavu AV ČR a také pozoruje s dalekohledy BOOTES 1A/2, provozované IAA-CSIC. Vystudoval astrofyziku na Slezské univerzitě v Opavě a současně biomedicínské inženýrství na VŠB v Ostravě. Spolu s opavskými kolegy se dosud věnuje studiu oscilací akrečních disků neutronových hvězd. Nyní studuje astronomii a astrofyziku na MFF UK a zabývá se především zákrytovými dvojhvězdami se změnou oběžné roviny. Od roku 2014 je členem výkonného výboru Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS a podílí se na organizaci každoroční Astronomické expedice v Úpici.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
